Paštika

Paštika - to je velmi široký pojem, za kterým se může skrývat ledacos. Dá se jíst teplá nebo studená a dostat ji můžeme:

- zapečenou v těstíčku,
- obalenou plátky slaniny,
- svlečenou v terrině.

Všechny druhy mají společné to, že se do nich kromě libového masa zapracuje i odpovídající náplň (farce), která je výrazná jak svou konzistencí, tak chutí. Máme-li co do činění se správně připravenou paštikou, můžeme ji klidně sníst i s obalem - chlebovým těstem nebo špekovou manžetou.

Pozor

Těsto pak nesmí být málo propečené a špekový obal nesmí být tlustý jako kožich. To se dá poznat hned na první pohled. A už při prvním soustu ucítíme, ovládá-li kuchař velkou i malou násobilku svého řemesla. Bohužel profesionální morálka se dnes nad takovými zdánlivě vedlejšími věcmi, jako je těstová či špeková manžeta, příliš nepozastavuje.

Jak se jí

Je zbytečné zatěžovat se kaloriemi obalu, který od samotné náplně nejlépe odstraníme nožem a vidličkou. Jde to docela snadno. Čistě oddělené odřezky položíme na okraj talíře. A pak se pustíme, rovněž nožem a vidličkou, do lahodné paštiky.

Drobná pomoc při nehodách

S ukrojenými sousty už mohou vzniknout problémy: například aspik zeleninové či masné části nedrží pohromadě a umělecké dílko se rozpadne. Nebo se kousek masa vzepře zamýšlenému zakrojení, právě když ho chceme sníst společně s farce.

Nevadí. Nesedáme si ke stolu jako geometr, který pojídá přesně změřené čtverce, kruhy či trojúhelníky, nýbrž jako labužník, jenž si vše uspořádá, jak to nejlépe vyhovuje jeho osobní chuti.

Ještě jeden tip k objednávce

Nenechte se zlákat neurčitými označeními jako "domácí paštika", "myslivecká paštika" nebo "rybí terrina". Raději se zeptejte obsluhy, co přesně se v té které paštice skrývá.

Čím povšechnější je označení, tím vyšší je pravděpodobnost skrytého zhodnocování zbytků.