Olivy

Rozhodující otázka je: kam se peckou? Neboť filozofické debaty o příborech, rozebírající, zvládneme-li olivy příborem na humry či kleštičkami na šneky, nebere nikdo vážně.  

Jak se jedí

Tady nám pomůže i pouhé párátko, pokud není po ruce nic jiného, čím bychom olivu napíchli a vložili do úst (ačkoli zásah palcem a ukazováčkem - jako u kostkového cukru - je také možný). Čímž jsme se ale nezbavili pecky, pokud ji oliva má (a není naplněna např. mandlí nebo paprikou - jak barbarské!).

A pecka?

Na rozdíl od třešní (viz) považujeme vysloveně za přehnané odkládat pecku olivy lžičkou do popelníku. Měli bychom požádat hostitele nebo barmana o talířek, pecku diskrétně vyplivnout do jamky, která vznikne při lehce sevřené pěsti mezi palcem a ukazováčkem, a pak ji upustit na talířek. A předtím, než půjdeme ke stolu nebo kamkoli jinam, si opláchnout ruce. Takhle je to jednoduché.

Pozor, nepřítel naslouchá

Pokud se zakousneme do olivy a narazíme jen na pecku, nikoli na jemně natrpklou dužinu, a vše je velmi tvrdé, pak pravděpodobně nejde o olivu, nýbrž o špionážní mikrofon z časů filmového agenta Jamese Bonda.