Knedlík

Když mluvíme o tom, jak přijít na chuť knedlíku, pak samozřejmě nemáme na mysli takový kuchařský výtvor, jenže se dá svou hutností srovnat s tenisovým či golfovým míčkem, kde se nakonec při porcování jako jediný spolehlivý nástroj osvědčí cirkulárka. Mluvíme samozřejmě o knedlících tak kyprých, že se rozpadají již téměř pod naším hladovým pohledem.

Všechno kolem a kolem

Co by už mohlo zabránit uspokojení našeho hladu, když jsou jako knedlíky podávány:

- šťavnaté bramborové knedle
- nadýchané kořeněné "ubrouskové" knedlíky (vařené v ubrousku)
- české houskové knedlíky
- či ve své sladké verzi kynuté ovocné knedlíky

Žádný div, že člověk při této rozmanité mnohotvárnosti začíná blouznit!

Co je dobré vědět

To je samozřejmě labužnická poezie, která se v próze kulinářského všedního dne běžně nedostavuje. Nárokovat si ale takový knedlík v dobré restauraci není žádný přehnaný požadavek. Důležitým předpokladem kvality je, aby se knedlík vařil v silném vývaru, kterým se může pořádně "nacucnout". Potom má nepravidelný porézní povrch "sousta na vidličku" takovou strukturu, která mu umožní vsáknout množství omáčky.

Pozor

Knedlík musí být tak kyprý, že se dá rozkrojit vidličkou.

Nahrnovat si omáčku na knedlík nožem neodpovídá přísným pravidlům správného stolování. Ale tam, kde jde především o radost z jídla, může příliš striktně sledovaný mrav také někdy přijít zkrátka. A jestli se někdo takového prohřešku dopustí, přimhouříme jedno oko nebo se na něj radši vůbec nedíváme.