Oblékání

Oblékání má již za sebou velmi vzrušující historii s celou řadou reflexí na danou společenskou vývojovou situaci lidstva. Základní funkce odevu jsou přes nevypočitatelné proměny módy stabilní: jde především o ochranu těla proti vlivu klimatických podmínek, o zakrytí nahoty také o "odrážení" estetického cítění každého z nás. Jedno francouzské přísloví trefně říká, že kde člověka neznají, přijímají jej podle toho, jak vypadá. Pořád tedy platí, že šaty dělají člověka! Oblečení je zkrátka viditelnou vizitkou každého jedince ve styku s jinými, je videtelnou (a také čitelnou) reflexí jeho osobního vkusu. Kultura oblékání zůstává zkrátka součásti společenské hygieny. Pokud se na jistou společenskou akci můžete připravit dopředu - před konkrétní dobou jednání nebo před spoečenským podnikem - mělo by oblečení odpovídat svým výběrem úrovni i termínu akce, a to v mantinelech, do kterých vždy promluví nejen osobní volba, ale celá vaše osobnost. Touha po tzv. dobrém pocitu volá po jisté formě ležérnosti (casual oblečení nebo casual day), dnes zcela běžné především v denních záležitostech a volnočasových aktivitách.

Na oblékání mají vliv také další více či méně podstatné okolnosti: oblast světa, kde žijeme, věk, hranice našich finančních možností, osobní vkus, účel a místo setkání. Pro velkou část společenského styku se můžeme svým oblečením přizpůsobit, a to vždy podle konkrétních událostí. I přes současnou obecnou ležérnost oblečení (například rebelství, klasický projev mladé generace) platí stále jisté kodexy. Mimo pracovní jednání a společenské podniky záleží jen na vás, jaké oblečení zvolíte. Velmi dobře křehkou hranici módního oblečení a vkusu aforisticky zhodnotila Coco Chanel: "Pokud je žena špatně oblečena, všimnete si jejích šatů, pokud je oblečení v pořádku, všimnete si jí."

Svým způsobem je věčná i otázka - v čem spočívá elegance? Jistě v každodenním umění dokázat se obléknout přiměřeně ke své postavě, svému věku a k příležitosti. Kdokoliv chce být elegantní, musí být ke svému zevnějšku kritický. A navíc k celku patří neodmysliteně nejen upravenost a čistota oblečení, ale také upravený účes (kvalitní sestřih), vůně atd. Jde o investici, která se na umocnění celkového vzhledu výrazně odrazí. Ke správnému vystupování patří samozřejmě také správné držení těla. Co se tím myslí? Lopatky lehce stáhneme k sobě, hlava se drží zpříma, bra je zdvižená, břicho zatažené - tak se demonstruje sebevědomý, reprezentativní člověk. Kdokoliv se ocitne v jeho blízkosti, zaregistruje ho.

Oblečením každý člověk vysílá signály, které všem poskytují určité informace o jeho postavení i image. Podle oblečení jsme prostě stále hodnoceni a kvalitikováni. V souvislosti s výpovědí o osobním stylu kupodivu nadčasově zaznívají myšlenky z 18. století: "Neodívej se hůře, ale ani lépe, než přísluší tvému stavu a než odpovídá tvým možnostem, ani příliš nápadně ani pestře, ani bez dobrého důvodu příliš bohatě, okázale a nákladně. Odívej se však čistě a úpravně, a když už musíš za odění utratit peníz, utrať jej s rozumem a rozvahou. Nesnaž se být nápadným ani oděním módně zastaralým, ani výstřelky!" Prostě zlatá střední cesta. Když k tomu připočtete svou vlastní osobnost, máte k dispozici univerzální recept na každodenní oblečení.

Stálé debaty se vedou kolem oblečení na tzv. casual day (neformální den), tedy pohodlnější a ležérnější variantě oblečení do zaměstnání - především v poslední pracovní den, v pátek. Kromě absence obvyklé sešněrovanosti mělo být důsledkem zpříjemnění prostředí firmy a zvýšení výkonnosti. U nás dosud termín casual friday (neformální pátek) vyvolává časta nedorozumění. Protože termín nezná správnou definici neformálního oblečení, výsledkem často bývá nedbalost a omluva pro vyzývavost a převádění se. Nekonvenční "dress code" (oblékací kodex) dnes znamená absenci kravaty, kratší střih trička, džíny, sandály a svetry. Samozřejmě, i způsob oblečení může rozhodovat o tom, zda se tomu lidé přizpůsobí, nebo půjdou raději jinam. Některé firmy si varianty oblečení zcela jasně stanoví, pak je nutné, aby se zaměstnanec přizpůsobil a chodil tedy do práce v požadovaném, třeba klasickém obleku.

Jiným tématem je také velmi křehká hranice ženské svůdnosti, která je volně proměnná, třeba u kalhotového kostýmu oblečeného jen na spodní prádlo. Není ovšem třeba provokovat průhlednými halenkami nebo příliš krátkými sukněmi. Svižným oblečením na schůzku s obchodním partnerem může být i sako, halenka (košile) a upravené vyprané a vyžehlené džíny (nikoliv vzhled vintage - obnošený nebo destroyed - poničený, podobný význam má označení authentic, used, dirty či antik).

Lidé s enormními odbornými znalostmi někdy svůj zevnějšek zanedbávají a to, jak vypadají, nepovažují za důležité. Vědomosti a schopnosti jsou pro ně jedinými faktory, které podle nich stačí k dosažení úspěchu. Ani tento způsob podceňování vlastního vzhledu není možné považovat za optimální.

Mezi samozřejmá doporučení ohledně oblečení patří, že by oděv měl být čistý, vyžehlený a neměl by být cítit kouřem ani potem. Malá nedbalost může mít nedozírné důsledky.

Pozor v zahraničí: vaše oblečení by se nemělo příliš odlišovat od přijatých zvyklostí v určité zemi a při konkrétní příležitosti.

Je velmi důležité, abyste dobře odhadli příležitost, na kterou si oblečení vybíráte. Situace, kdy podceníte jednání a dostavíte se ve světlém obleku, zatímco všichni ostatní u stolu mají tmavé obleky s kravatou, nemusí být pro vás od první chvíle příjemná. I hodně sebejistý člověk ve sportovním oblečení mezi lidmi v černých společenských šatech znejistí...

Při oblékání vždy počítejte s náhodou. Vždy (i při vyběhnutí na malý nákup při venčení psa) musíte být připraveni na nečekanou situaci, že potkáte pro vás důležitou osobu a vaše oblečení může rázem zapůsobit nepřiměřeným dojmem. Volte ležérní casual, který poskytuje skutečně velmi volné hranice a ponechává většinu z "malých, ale podstatných" rozhodnutí na vaší osobnosti.