Bageta

Bageta, která se obyčejně dostává na náš stůl, není onen denní chléb, o který máme prosit v Otčenáši, ale spíše jeho žalostná napodobenina. Kůrka bývá často příliš měkká, těsto příliš hutné.

Zdá se, jako by pouze Francouzi dokázali upéct kůrku do křupava, a vnitřek přitom zachovat kypře nadýchaný.

Kde ji dostanete

Nesejde na tom, jak nenápadně bageta působí, přesto je ve většině restaurací - od vznešených lokálů až po italské bistro na rohu - nezbytnou součástí stolování. Může být prostředkem příjemného zabíjení času s drobky a střídkami, v první řadě však utiší počáteční hlad a poslouží k vytírání omáček.

Jak se jí

Bagetu nám většinou přinesou na stůl nakrájenou, což už je samo o sobě chyba, ale ve většině restaurací praktikovaná samozřejmost. Bagetu se sluší rozlomit, a to i když už je nakrájená. Nebudeme ji mazat máslem jako chleba, nýbrž ji ulamujeme kousek po kousku, teprve pak potřeme máslem - nebo také ne - a vložíme do úst.

Kromě toho

Bageta slouží, především v jižních zemích, jako náhražka nože, chceme-li si sousto nahrnout na vidličku, případně k dojídání omáček a zálivek. Ti noblesnější napíchnou kousek bagety na vidličku a obkrouží s ní talíř. Skuteční požitkáři k tomu použijí prsty.

Co pít

Že bageta není ovlivněna ročním obdobím, ale obdobím denním, a to tím, kdy je právě čerstvě upečena, se rozumí téměř samo sebou, stejně jako otřepaná moudrost, že k bagetám můžeme pít vše, vodou počínaje a vínem konče. Chceme-li přejít z bílého na červené víno, není bageta sice optimální, ale přesto docela účinný prostředek k chuťové neutralizaci.

Čím lépe kuchař vaří, tím méně musíme zahánět hlad neúměrnou konzumací bagety.

Pozor

A co si počneme s drobky? V italském bistru na rohu se to řeší svépomocí: jednoduše je shrneme ze stolu. V luxusních restauracích se o to postará obsluhující personál nejrůznějšími elegantními prostředky - stříbrnými kartáčky počínaje a miniaturními vysavači konče.