Základy slušnosti

Kdybychom se při nějaké příležitosti, při níž se sejde více lidí, každého jednotlivce zeptali, kdo z přítomných mu nejvíce vyhovuje, čí sousedství pociťuje nejpříjemněji, soustředily by se asi téměř všechny odpovědi na několik málo osob. I když při tom vyloučíme vzájemnou přitažlivost, pohlaví, která by mohla mít vliv na naše pozorování a nemyslíme snad na taneční síň, kde se dáme a pánové vzájemně prohlížejí a pozorují, rozhodují se jeden pro druhého nebo proti němu, nýbrž například na spolek, jehož členy jsou jen muži a ženy, nebo na kancelář, na obchod, kde pro všechny přítomné platí stejné předpoklady, vždy a všude najdeme lidi, kteří jsou vždy rádi viděni, a takové, o něž se nikdo nestará nebo kteří jsou pokládání za obtížné. Můžeme to zjistit už u dětí a v každé školní třídě najdeme obecně oblíbené a přímo neoblíbené žáky.

V čem leží kouzelná síla, která působí tak rozdílné hodnocení? Jak bychom ji mohli získat pro sebe, na čem záleží, abychom se mohli počítat k těm, kdož se těší obecné oblibě, a proto mají všude snadnou hru?

Tito lidé, jimž se dává přednost, mají slušnost především v sobě. Mají četné nepsané zákony, jež upravují společenský styk lidí, činí jej příjemným a zbavují tření tak říkajíc v sobě, takže všude budí dobrý dojem, a proto se jim všude vychází vstříc.

Slušnost - rozsáhlý pojem, který však vychází z jednoho velmi prostého pramene: podstatou téměř všech pravidel slušnosti je totiž stejný hlubší smysl: ohled a úcta, kterou vzdáváme bližním odstavujíce vlastní osobu do pozadí a očekávajíce, že budou s námi zacházet stejně. Nechť jde o umění taktu vybudované méně na pevných pravidlch, nýbrž spíše na osobním jemnocitu a dobrém srdci, nechť se setkáváme se zakořeněnými mravy a obecně platnými pravidly společenského chování: vždy diktuje pravidla dobrého tónu úcta a ohledy, jimiž je člověk povinen bližnímu.