Dýško, diškrece- význam, původ slova

Co toho slovo znamená a kde vzniklo? Proč se dýško, spropitné dává?

Do spisovné češtiny lze „dýško" přeložit jako spropitné. Dýško je zkrácený tvar pro stejný název diškrece, původ slova je z německého Diskretion (diskrétnost). Dýško, diškrece, tringelt, tuzér neboli spropitné jsou označení pro peníze, které dobrovolně dáváme jako projev díků za dobře odvedené služby. S pojmem dýško se setkáme v restauracích, kavárnách, ale rozhodně není výjimkou nechávat ho i pokojské, prodavači, kadeřnici, taxikáři apod. Jsou i tací, kteří nechávají i lékaři, ovšem to souvisí spíše s fenoménem „všimného". Z tohoto hlediska lze spropitné posoudit jako odměna za mlčenlivost. Ještě starší význam, a poměrně jasný, bychom našli v latinském discretus, což značí rozdělený, zdvořilý, tajný. Další z hovorových výrazů je slovo tringelt, pochází taktéž z němčiny (Trinkgeld = peníze na pití).

Spropitné dávejte s rozumem

Přesná pravidla bontonu v otázce spropitného neexistují. V Česku jsme zvyklí celkovou částku za konzumaci zaokrouhlovat už při placení o nejasné procento nahoru. Obecně se dá říct, že deseti procenty z ceny nikde nic nepokazíte. Ovšem budete-li se službami navýsost spokojení, můžete dát i víc.

Z průzkumu agentury Madian, kdy bylo osloveno 636 osob vyplývá:

76 procent Čechů nechává v restauraci diškreci. V řádu korun 58 procent Čechů, v řádu desetikorun 15 procent hostů. Tolik nechávají zejména mladší lidé ve věku 25-34 let (celá třetina z nich). Štědřejší jsou muži a lidé s vyšším vzděláním a příjmem. Ve výši spropitného vede Praha a střední Čechy, kde 16,1 procenta účastníků průzkumu navyšuje útratu v řádu desetikorun. Ve zbytku Čech a na Moravě je takových lidí 15,1 procenta.