V dopravních prostředcích

Při cestování dálkovým autobusem bývá dobrým zvykem pozdravit řidiče při nastupování i vystupování. Cestující zdravíme při vstupu do kupé ve vlaku (samozřejmě i při vystupování), v letadle zdravíme letušku, která na palubě letadla představuje hostitelku. Je-li v ceně letenky občerstvení, opět jako všude nezapomeneme letušce poděkovat. Na většině leteckých linek je dnes už kouření zakázáno. Nejsme-li si jisti, zeptáme se letušky. V každém případě požádáme o dovolení kouřit nejbližšího souseda.Totéž platí ve vlaku.

V autobuse nebo ve vlaku se uvolňuje místo jen výjimečně. Při delších cestách můžeme svou slušnost a ochotu moci vyjádřit i tím, že se s někým na svém sedadle střídáme. Otevírání okénka ve vlaku se má dít vždy jen se souhlasem spolucestují­cích. I když je někdy konverzace při dlouhých cestách příjemná, ni­koho k ní nenutíme a už vůbec nevyzvídáme osobní informace.

Hezkým zvykem, který bychom měli vědomě pěstovat, stejně jako všechny projevy dobrých vztahů mezi lidmi, je doprovázení blízké osoby na delší cestu. Ten, kdo je doprovázen, se má svému doprovodu věnovat. Doprovázející by měl svou pozornost dovršit drobným dárkem na cestu (zábavný časopis, pomeranč, čokoláda apod.). Květinami vítáme dámskou návštěvu, zejména přijíždí-li zdaleka.

Při jízdě autem je naprostou samozřejmostí dodržování pravidel bezpečnosti silničního provozu. Z hlediska společenského k tomu opět přistupuje ohleduplnost a slušné chování v různých, leckdy i dramatických situacích. Řidič má být připraven pomoci, ovšem pouze v případě, že je to v jeho silách. Dnes, pokud neposkytnete první pomoc při nehodě, jedná se o trestný čin.

Nemá smysl například z ochoty zastavit, má-li někdo zjevně poruchu v motoru a my neovládáme ani základy údržby. Musíme rovněž zvážit, co je v té chvíli pro nás důležitější, svým zdržením můžeme třeba narušit program jiných lidí (čekají-li na nás). Naučme se vážit si svého času, ale na druhou stranu s ním nešetříme, může-li právě naše pomoc být užitečná. Mini­mální slušností řidiče je slušné vystupování vůči všem ostatním účastníkům provozu, včetně prodavačů u pumpy.

V autě je nejvýhodnější, a proto také nejčestnější, místo vpravo vzadu. Další je místo za řidičem. Nejnepohodlnější a výjimečně používané je místo vzadu uprostřed. Nejnebezpečnější místo z hlediska případné nehody je sedadlo vedle řidiče.

Dozadu vždy usedají různé oficiální osobnosti, mělo by to být i místo pro účastníky služebních cest. Rovněž v taxíku se tak dříve jezdilo. Rozhodně není chybou, zvolíte-li si toto místo sám (neboť taxikář vám ho patrně nenabídne) a v každém případě si sedáte do­zadu, jedete-li s dámou. Tehdy je možné, aby si žena sedla na zad­ním sedadle vlevo a muž vpravo. Muž má tak možnost pomoci ženě při nastupování a vystupování, postarat se o její zavazadla, otevřít a zavřít dveře.

V soukromém autě je nutností respektovat základní pravidlo, že rozhodující osobou je řidič. Má zodpovědnost za všechny ostatní spolujezdce a je třeba umožnit mu, aby se mohl plně soustředit na řízení. Je nepřípustné zapálit si bez výslovného řidičova svolení. Není vhodné vést za jeho zády hlasitou konverzaci, rozptylovat jeho pozornost různými dotazy, řešit s ním vážné problémy. Nejen nevhodné, ale přímo nebezpečné jsou jakékoliv rady a kritika způsobu jízdy. Pouze bojí-li se někdo rychlé jízdy, může řidiče zdvořile požádat o zpomalení a ten by měl vyhovět. Tato pravidla by se měli naučit respektovat zejména členové rodiny, aby se jejich cesty za rekreací neproměnily v minuty a hodiny permanentního stresu. Při jízdě po dálnici by si spolujezdec vedle řidiče neměl dovolit usnout, aby podobnému pokušení nepodlehl také řidič. Nenucená konverzace v tomto případě pomáhá udržet řidičovu pozornost. V západních zemích dokonce za tímto účelem berou někteří řidiči stopaře.

Cestování podle Ladislava Špačka