Francie

Hlavní město: Paříž
Rozloha: 547 030 km²
Počet obyvatel: 60 180 529
Státní zřízení: poloprezidentská republika
Měna: euro (EUR)

Charakteristika: temperamentní, společenští, s estetickým cítěním
Co nemají příliš v oblibě: spěch u jídla, učit se jazykům, dopravní policii
Co mají rádi: odpolední drink, děti a zvířata, koulenou
Co je typické: francouzská vína (Beaujolais), koňak, sýry (Roquefort)

Pozvání do rodiny

Je vyznamenáním a je třeba si ho vážit, není totiž nijak běžné. Francouzi se scházejí většinou v kavárnách. Při přátelských návštěvách se běžně dávají o očekávají drobné dárky nebo květiny. Nevhodné jsou pouze chryzantémy, neboť se užívají jako hřbitovní květiny.

Dochvilnost není absolutní, mezi přáteli i v pracovním kontaktu se akademická čtvrthodinka považuje za společenský bonton.

Pověstný francouzský vkus se podepisuje i na zařízení bytu, který bývá nejen pohodlný a útulný, ale také hezký. Rodina se schází většinou až večer, proto je hlavním jídlem dne večeře. Francouz jí zásadně 3x denně, pouze děti a těžce pracující mají i přesnídávky. Tloušťka je společenským prohřeškem, proti němuž je zapotřebí aktivně bojovat.

Individualismus a národní cítění

Francouz má smysl pro humor - o vážných věcech se mluví nevážně a o nevážných vážně. Každý se snaží být výraznou individualitou, nezaniknout v davu. Tento trend je podporován už školským systémem - odměňování nejlepších - a v dospělosti udělováním řádů a hodností. Největší strach má Francouz z toho, že se zesměšní, nebo že bude dokonce považován za člověka, kterého lze ošidit. Proto se tak dlouho a pečlivě přesvědčuje o kvalitě zboží, které kupuje, proto nedůvěřivě zkoumá jídlo v restauraci a ještě se vyptává, zda je skutečně čerstvé. Francouzi reagují velmi citlivě na jakékoli otázky týkající se národnostního cítění. Jsou většinou na svou zem hrdi, o osudy jiných států se příliš nezajímají, cizí jazyky (hlavně angličtinu) se učí jenom z přinucení. Neradi používají angličtinu, i když ji umějí.

Láska a móda

Pierre Danimos: "Pro Francouze je láska důmyslně režírovaná hra s prologem a mezihrami. To v Anglii je láska rychlým skečem, o kterém se nemluví. Francouzi jsou gastronomové lásky, Angličané pouze její vykonavatelé."

Francouzská móda je v mnoha ohledech nejlepší v Evropě. Francouzské ženy mají odvahu nosit svůj styl a přitom držet krok s módními trendy, věří ve svou roli krasavic a svět jim uvěřil.

Už v roce 1910 se pokusila tenkrát neznámá Coco Chanel o zázrak: nahradit přepych a výstřednost jednoduchostí a vkusem. Prosadila do módy žen krátké vlasy, kalhoty a svetry, vytvořila vzor osmahlé sportovní mladé dámy. Byla to právě ona, která zvolala: "Není elegance bez parfému!" Samozřejmě tím myslela Chanel číslo 5. Byla to ona, která nahradila drahocenný šperk nápaditou bižutérií. A dnes? V pařížských modelových domech haute couture se rodí móda světově proslulých značek jako Dior, Cardin, Saint-Laurent...

Řády, vyznamenání a vzdělání

Uvidíte-li staršího prošedivělého pána se stužkou v klopě saka, nemůžete se zmýlit, oslovíte-li jej "pane předsedo". Ve Francii je několik miliónů osob předsedou nějakého spolku nebo organizace. I když pak dotyčný přestane být předsedou, píše se o něm stále jako o bývalém předsedovi vlády nebo spolku na ochranu zvířat. A je slušností ho oslovovat stále "Monsieur le président", jako by stále svoji funkci vykonával.

Pro Francouze hraje velkou roli vzdělání. Existují prestižní školy, jejichž absolventi nemají problém s uplatněním. Zajímavým fenoménem je jejich celoživotní sounáležitost, byť působí v konkurenčních podnicích či politických stranách.

Krvavé francouzské dějiny

Ve starověku byla země osídlena převážně Kelty (dnešní Bretoňci mají keltský původ). V 1. století př. n. l. připojena Caesarem k římské říši jako Galie. Ve 4. století se objevují Frankové, kteří vytvořili franskou říši (486-843 n. l.) v čele mj. s Karlem Velikým, obnovitelem titulu císaře.

Ve stoleté válce (1337-1453) porazili Anglii, mj. i za pomoci Johanky z Arku (upálena Angličany 1431). V roce 1491 připojena Bretaň. Roku 1572 proběhla v Paříži krvavá bartolomějská noc (vyvraždění hugenotů - francouzských protestantů). Za vlády Ludvíka XIV. z rodu Bourbonů, populárního krále "Slunce", válčila Francie o dědictví španělské (1701-1715). Ludvík XVI. skončil pod gilotinou...

Pohnutá minulost

Francie byla monarchií s pohnutou minulostí, poznamenanou několika zásadními zvraty a revolucemi, z nichž nejslavnější byla tzv. Velká francouzská buržoazní revoluce, která propukla v roce 1789. Pak následovalo období napoleonské, kdy Francie díky geniálnímu stratégovi Napoleonovi Bonaparte ovládala takřka celou Evropu (kromě Portugalska, Anglie a Ruska). O sto let později po prohrané válce s Pruskem se však Francie stává definitivně republikou (od roku 1871). V rámci Evropy představovala Francie většinou protiváhu k Německu a často i k Rakousko-Uhersku.

Obyvatelé jsou převážně Francouzi. V zemi žijí různá etnika, např. Bretonci, Katalánci, Baskové, Korsičané ap. Asi 6,5 % je cizinců, často přistěhovalců z bývalých francouzských kolonií (Alžířané, Maročané,...). 81 % věřících se hlásí ke katolicismu, v menšině jsou protestanti (kalvinisté), muslimové aj. Administrativně je Francie rozdělena do 22 regionů, zbytek kdysi rozsáhlého koloniálního impéria tvoří 6 zámořských departementů (Martinik, Francouzská Guyana...) a zámořská území, např. Nová Kaledonie.

Státním jazykem je francouzština, mezi dialekty patří alsaština, bretonština, baskičtina, katalánština, korsičtina aj.

O katalánštině a provensálštině

"Strýc Jules se narodil v kraji vinic, ve zlatém Roussillonu, kde tolik lidí kutálí tolik velkých sudů. Vinici ponechal bratrům a stal se intelektuálem rodiny, neboť vystudoval práva: Kataláncem však zůstal, a písmeno "r" mu zurčelo na jazyku jako zurčí potok přes oblázky.

Napodoboval jsem ho, abych rozesmál bratra Paula. Oba jsme se totiž domnívali, že jediný správný francouzský přízvuk je přízvuk provensálský, vzhledem k tomu, že je to přízvuk našeho tatínka, který je přísedícím u závěrečných zkoušek na obecné škole, a že "r" strýce Julese je jenom vnější známkou nějakého neduhu..." (M. Pagnol, Jak voní tymián, Odeon 1975)

Fyzická blízkost, vřelý vztah ke zvířatům

Při setkání je běžné nejen podání ruky, ale i společenský polibek většinou jenom naznačený. Je naprosto běžný i mezi mužem a ženou, kteří mají mezi sebou pouze přátelský vztah. Při oslovení užíváme "mademoiselle, madame" nebo "monsieur".

O Francouzích je známo, že mají rádi zvířata a děti. Mnoho rodin má psa, někdy dokonce i dva, ranní venčení je, zvláště v Paříži, rituálem, psi se vozí v autech, jezdí se svými pány na dovolenou (pro Francouze je nemyslitelné, že by pes nemohl do hotelu), chodí do obchodu i do kavárny. Kočky se vyhřívají na privilegovaných místech v obchodech a nikdo se nad tím nepozastavuje.

Ženy a děti

Ženy se stále ještě starají o děti a domácnost, zatímco muž vydělává peníze. Přibývá však žen, pro které je jejich práce důležitější než rodina, stejně jako přibývá žen matek, které pracují alespoň na část úvazku. Výchova dětí se odehrává v duchu Rousseauovy přirozené výchovy: dítě je třeba hlídat, ne vychovávat. Pro cizince je utrpením návštěva ve francouzské rodině, kde mu děti hostitelů doslova lezou po hlavě, pro Francouze je utrpením náš výchovný systém, o kterém tvrdí, že v dítěti potlačí osobnost.

U jídla se nespěchá

Ve Francii se říká, že podle vztahu k jídlu a chování u stolu se prý pozná dobrý (nebo špatný) milenec...

Jedním z největších společenských prohřešků je spěch u jídla. Jenom pro zajímavost uveďme, že takový společenský oběd může trvat i několik hodin. Ve Francii totiž není slušné jíst rychle. V průměru jsou Francouzi zvyklí obědvat 1-2 hodiny. Francouzská kuchyně patří k nejvyhlášenějším na světě, liší se v jednotlivých departmentech.

Estetická stránka jídla

Nezbytnou součástí je i estetická stránka jídla, které bývá po francouzském způsobu ozdobeno nejen rozmanitými snítkami čerstvých bylin (rozmarýn, estragon, šalvěj), ale i různými květy. Kompletní menu podávané v poledne nebo večer vyžaduje hodně času. Polévka se podává většinou jen k večeři, zato je zvykem doplnit menu o teplý i studený předkrm (různé druhy salátů, omelety, pokrmy z ryb), jídlo je zakončeno buď čerstvým ovocem, kompotem nebo jogurtem. Výjimkou není ani ovocný koláč či zmrzlina.

Le Café

Nejcharakterističtějším stravovacím zařízením je ve Francii "le café", což se pouze na první pohled může jevit jako kavárna. Po zevrubnějším prozkoumání zjistíme, že je určena hlavně ke konzumaci nápojů všeho druhu, nabízí však také jednoduchá jídla, například sendvič (na francouzský způsob: podélně rozříznutá veka nebo tzv. bageta, dovnitř je vložen kus šunky nebo plátkový sýr), nebo natvrdo uvařená vejce či k snídani křupavé rohlíky. Těchto "le café" je po celé Francii ohromné množství, i malá vesnice má vždy alespoň jedno. Zůstaneme-li po objednávce u pultu, je to levnější.

Café restaurant

V zařízení typu café restaurant dostaneme i teplá jídla. Nejlepší chvíle dne je odpolední drink, kdy Francouzi říkají, že na práci je už pozdě a na cestu domů ještě brzy.

Povídání při drinku je součástí každodenních rituálů, kdy se velmi dbá na "apparente extérieure", vnější zdání, tj. na duchaplnost otázek a vtipnost odpovědí. Průměrný Francouz si i postěžuje na svůj životní úděl, ale nikdy mu to dlouho nevydrží. Nepovažuje to za vkusné, a tak je raději optimistou a říká: To se podá, uvidíme, vždyť v tom umíme chodit. Umí obratně mluvit a podle toho také hodnotí svého společníka.

Jíst se dá různě

Ve městech slouží nejširší veřejnosti samoobslužné jídelny le libre-service. Le buffet je nádražní restaurace, le restaurant je obdobou našich restaurací. L´hotel restaurant nám říká, že kromě běžné snídaně lze v hotelu i obědvat nebo večeřet. Výběr a možnosti stravování dokazují, že jídlo je pro Francouze velmi důležité.

Bouillabaise

1 malý humr nebo langusta, 1/2 kg různých ryb, 2 lžíce krabů, 1 velká cibule, 2 stroužky česneku, 2 rajčata, vonné bylinky: po snítce tymiánu, fenyklu a petrželky, sůl, pepř, bobkový list, proužek pomerančové kůry, 1/2 šálku olivového oleje, bílý chléb

Humra (langustu) a kraby vyjmeme ze skořápek. Ryby očistíme, vykostíme a nakrájíme na kousky dlouhé asi 8 cm. Cibuli a rajčata nakrájíme, česnek utřeme. Vše dáme do hlubokého kastrolu s olejem, vonnými bylinkami, solí, pepřem, bobkovým listem a kouskem pomerančové kůry, přidáme ryby a zalijeme vařící vodou. Vaříme na prudkém ohni asi 5 minut. Jemnější druhy ryb přidáme později. Sejmeme s ohně a procedíme do hlubokých talířů na plátky chleba. Rybí maso srovnáme na teplou mísu, posypeme sekanou petrželkou a podáváme současně s polévkou. (Mezinárodní kuchařka, Avicenum 1996)

Francouzské pochoutky

Specifický charakter má jižní, tzv. provensálskou oblast. Slavná je například bouillabaise (čti bujabes), což je výtečná směs v bílém vínu vařených ryb se šafránem, česnekem, olivovým olejem, párkem, cibulí a pepřem (výše uvedený předpis je variantou známé polévky). Tato polévka prý vznikla tak, že rybáři, kteří se vraceli po ránu z lovu, si dali stranou kousek každého druhu mořského živočicha, kterého ulovili. Když všechno prodali, uvařila jim doma manželka silnou polévku. Ta musí být podle "charty marseillské bouillabaisse" servírovaná jako vývar zvlášť. Pak číšník přinese velký podnos, plný v polévce vařených ryb a mořských potvor, a před hosty je vykostí a nakrájí. Hosté si pak podle libosti nabírají polévky, ryby a k tomu přikusují opečený bílý chléb.

Z pokrmů typických pro celou Francii můžeme připomenout oblíbené hlemýždě, kteří jsou národní pochoutkou, dále paštiky, které se servírují teplé, a pochopitelně nesmí chybět u žádného jídla sýr. Je zvykem jej nakrájet na kousky, které se nabízejí hostům na podnose. Proslavený je sýr roquefort neboli rokfór, který dostal název podle městečka Foquefort - sur - Soulzon, v jehož ohromných sklepeních se výborně daří plísni Penicillium rocqueforti používané k výrobě sýra.

Proslulá vína, calvados a koňak

Poté, co jsme se příjemně najedli, by bylo vhodné se něčeho napít. Světoznámá jsou francouzská vína, např. červené Beaujolais villages, Bordeaux, Saint-Emilion nebo bílé Pinot-blanc, Sancerre či růžové Côtes de Provence a Sancerre rosé. Francouzi jsou velkými znalci a konzumenty vína, je zvykem ho dávat ke každému jídlu, často se ředí vodou, dodávanou k tomu účelu na stůl zvlášť ve skleněných karafách.

Slavná je též francouzská pálenka calvados. Vyrábí se z jablečného moštu v Normandii. Proslulý je francouzský koňak. Jeho rodištěm je město Cognac. Podle něho obdržel jméno, dnes přísně střeženou značku. Všechny ostatní koňaky z jiných oblastí se nazývají brandy.

Jak se pije koňak

"Říká se, že pivo je nápoj pro chlapce, portské pro muže, koňak pro hrdiny. Rodiště koňaku leží ve Francii, v okolí města Cognac, podle něhož obdržel své jméno, dnes přísně střeženou značkou. Všechny ostatní druhy tohoto moku se proto označují jako brandy. Pokud jde o stáří a vyzrálost tohoto typu alkoholu, říká se, že stáří koňaku je nejlepší jako u ženy - mezi pětadvaceti a čtyřiceti. Znalci se shodují, že po padesáti letech se kvalita snižuje. Když zvolna zakroužíme sklenkou naplněnou koňakem, musí po ustálení stékat po stěnách kapičky: dobrý koňak "pěkně pláče". Pak sklenku ohříváme chvíli v dlani a vychutnáváme vůně, pak upijeme několik kapek, které necháme válet po jazyku. Doporučuje se přivřít oči..." (K. Pinka, Minimum o pití, Olympia, 1996)

Spropitné

Ve Francii je naprosto běžné nejen v restauracích, hotelích, u taxikářů, ale i u průvodců po památkách a uvaděček v divadle. Většinou se jedná asi o 10 až 15 % z ceny, některé restaurace však započítávají spropitné do ceny jídel, pak je na jídelním lístku vyznačeno: "Service comprice". V opačném případě je na pokladním bločku vytištěno: "Service de 10 % non comprice" nebo pouze zkratka "S.N.C." a je naprostou samozřejmostí požadované spropitné doplatit. Za odnesení kufrů v hotelu se platí přibližně 5 franků, resp. 1 euro.

Doprava

Po pití vína u nás není zvykem sednout za volant. Ve Francii se určité nepatrné procento alkoholu v krvi toleruje, ovšem do té doby, než se tento řidič stane původcem dopravní nehody. Francouzská dopravní policie je velmi nekompromisní a ostražitá, pokuty jsou poměrně vysoké. V Paříži a v některých dalších větších městech je vymezená tzv. modrá zéna - "Zone bleue" - kde je možné parkovat jen po určitou krátkou dobu. Francouzi jsou rychlí řidiči, nevynikají však příliš ohleduplností. Zvláště ve velkoměstech jsou proslavení svými automobily, které nesou stopy po různých menších či větších střetnutích.

Spisovatelka F. Saganová říká: "Auto si Pařížané stvořili pro pomstu světu. Za to, že mají spory se šéfem a manželkou, za to, že nemají de Gaullovu moc a Delonovu krásu."

Přednost mají ti rychlejší, což se neobejde bez výhružných gest a troubení.

Architektonické a přírodní skvosty

Francie je klasickou zemí cestovního ruchu. Přitažlivé je nejen Azurové pobřeží (tzv. Francouzská riviéra) s nádhernými plážemi, ale i bohatství památek, mezi nimiž zaujímají významné místo zámky na Loiře (50 zámků většinou ve stylu renesance) a proslulé francouzské katedrály (Remeš, Amiens, Štrasburk...). Sportovně založení návštěvníci míří do alpských středisek, např. Chamonix-Mont-Blanc. Přírodní rarity se nacházejí v Pyrenejském národním parku (výskyt supů). Turisticky nejpřitažlivější jsou Provence, Normandiea Bretaň.

Světovým centrem cestovního ruchu je Paříž se svými památkami a muzei (Louvre, Centre G. Pompidou či zámek Versailles) i atmosférou města, z něhož po staletí vyzařovaly kulturní i umělecké podněty, ovlivňující vývoj nejen evropský. Železná konstrukce Eiffelovy věže se stala symbolem moderní architektury.

Francouzské lázně využívají většinou minerální vody (Vichy, Aix-les-Bains), zvláštní postavení poutního místa mají Lourdes.

Ostrov plný krás, tak by se dal nazvat francouzský ostrov Korsika. Stala se součástí Francouzského království v roce 1768. O rok později se na ostrově narodil Napoleon Bonaparte, který se stal nejen francouzským občanem, ale později též císařem. Ostrov má nádherné hory, písčité pláže a bujnou vegetaci. A problémy...

Jména slavných

Francouzská hudební tradice obsahuje mnoho slavných jmen. Z klasické hudby C. Debussy, M. Ravel operetu reprezentuje J. Offenbach a francouzských šanson E. Piaf a G. Bécaud.

Francie je kolébkou filmového umění. V Paříži promítli 28. 12. 1895 bratři Lumiérové první filmy. Galerie významných hereckých osobností je bohatá: J. Gabin, G. Philipe, J. Marais, A. Delon, G. Depardieu nebo B. Bardotová.

V literární tvorbě byli Francouzi po mnoho generací nositeli pokroku: F. Voltaire, Molière, H. de Balzac, V. Hugo nebo J. P. Sartre (získal Nobelovu cenu 1964), S. Beckett (1969), C. Simon (1985)... Nejznámějšími literárními postavami jsou tři mušketýři A. Dumase (st).

Francouzské malířství stálo od konce 19. století v čele evropského dění (C. Monet, P. Gauguin). Paříž byla Mekkou umělců z celého světa (M. Chagall, A. Modigliani, P. Picasso). Otcem moderního sochařství se stal A. Rodin.

ZDROJ: KOCOURKOVÁ, Jarmila. Jiný kraj, jiný mrav: jak se chovat v cizině. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003, 164 s. ISBN 80-703-3774-5.

Time warner cable tv packages are trying to match directv deals, who also rivals dish antenna installation and others.