Společenský život v rodině

Základní sociální a společenské návyky získáváme v rodině. Tam se nám dostává prvních zkušeností, jak se k sobě chovají lidé blízcí, jak je potřeba chovat se k lidem cizím. Dítě se učí nejenom formou příkazů a zákazů, ale především napodobením vzorů. „Dojmy z mládí jsou nevyhladitelné a dítě často si pamatuje slovo zdánlivě nepatrné, výstup zdánlivě bezvýznamný, který rodičům dávno vypadl z paměti, po všechen život. Dojem rodičů, s nimiž dítě poprvé a nejvíce v životě se setkává, jest v mysli jeho n a vyhladitelný a zpravidla rozhodující.“ (Guth-Jarkovský).

V nejužší rodině fungují dva základní typy vztahů; muž - žena, rodiče - děti (případně sourozenci mezi sebou). Formy těchto vztahů mohou mít různou podobu. Jsou rodiny s absolutně liberálním, demokratickým vnitřním uspořádáním, na druhé straně pak rodiny, kde uspořádání je pevné, podléhající jediné autoritě (tradiční patriarchální typ rodiny).

Prvnímu typu rodiny odpovídají kamarádské vztahy. Děti dokonce rodičům někdy říkají křestními jmény, To už se z obecné společenské konvence, alespoň v našich podmínkách, poněkud vy­myká. Nechceme na těchto místech prosazovat, že obecně platná společenská pravidla je nutné bez výjimky dodržovat i v rodině. Nejen osobnost, ale i každá rodina má svůj image, Ale stojí za zamyšlení, zda se nenahrazuje cosi naprosto jedinečného něčím obecnějším (kamarád mohu být sice ne s každým, ale s leckým, maminku mám pouze jedinou), zda se nepřevádí bohatost, rozmanitost vztahů a života na zjednodušující, obecně platný vzorec.

Druhý typ rodiny, jednoznačně autoritativní, patriarchální, je dnes výjimkou. Že děti rodičům vykali, víme spíše z literatury. Obvykle se v těchto rodinách přísně dbalo i na dodržování mnoha dalších společenských konvencí. Děti vychované v takovéto rodině, by neměly mít potíže s respektováním i těch nejstriktnějších společenských norem v dalším životě. (Mnohdy je obecný úpadek mravů spojován právě se zanikáním tohoto typu rodiny.)

V krajně liberální rodině je podporována individualita, je ovšem nebezpečí, že ta může přerůst v egocentrismus a nedisciplinovanost. A tyto vlastnosti přirozené bezbolestnému zapojení se do společenského života nesvědčí. V autoritativní rodině je zase obtížné získat respekt k sobě samému, schopnost prosadit se může být utlumena.