Norsko
Hlavní město: Oslo
Počet obyvatel: 385 199 km²
Rozloha: 4 582 600
Státní zřízení: konstituční a dědičná monarchie
Měna: koruna (NOK)
Charakteristika: dobrosrdeční
Co nemají příliš v oblibě: velikášství, afektovanost, Švédy
Co mají rádi: přírodu, zimní sporty, odvahu a výdrž
Co je typické: likér Akvavit, uzený losos, těžba ropy
Silný vztah k přírodě
Jako všechny skandinávské země mají i Norové velmi silný vztah k vlastnímu přírodnímu bohatství. Čtvrtina dospělých Norů vlastní chatky v přírodě, většinou dřevěné a skromně vybavené. Populární mezi obyvateli jsou norské fjordy, hory či lesy. Norský hudební skladatel Edvard Grieg kdysi poznamenal, že návštěva severských hor je spojena se stejným očekáváním jako představa poslechu Beethovenovy Desáté symfonie... Fjordy, ledovce, vodopády a jezera, skalnaté rokle a hluboké soutěsky, to jsou výrazné rysy norské krajiny.
Soužití s přírodou
"Svět se norskému soužití člověka s přírodou obdivuje už od minulého století, kdy se první turisté mohli na vlastní oči přesvědčit, proč patří délka života právě tady k těm absolutně nejvyšším. V šedesátých letech, po nálezu ohromných ložisek ropy, se sice životní styl začal pomalu měnit, ale selský rozum prostě nepovolil proniknout hladu po majetku až ke kořenům přirozenosti. Z kteréhokoliv většího města je to do přírody jen co by rampouchem či rybím ocasem dohodil a snad každý velký i malý Nor sní o srubu v lesích víc než o bytu nad hlavním náměstím. V zemi, kde před diplomatickými kufříky v rukou ještě stále upřednostňují batohy na zádech, to ostatně není nic divného." (T. Sniegoň, Sever, za kamna vlezem - červenec 1995)
Dva jazyky
V Norsku se dnes mluví dvěma jazyky, které se podstatně liší výslovností, slovní zásobou i stavbou vět. Tzv. "riksmal" (také bokmal) se vyvinul na základě hovorového jazyka městského obyvatelstva a byl výrazně ovlivněn dánštinou a církevní němčinou. Tzv. "landsmal" (také nynorsk) vznikl až v 18. století na základě dialektu venkovského obyvatelstva Vestlandu. Spor o to, který má být prohlášen za spisovnou normu, nebyl vyřešen. A tak jsou si oba jazyky rovny a o tom, kterým z nich se bude vyučovat na základních školách, se rozhoduje na úrovni místních zastupitelstev.
Uvážlivé hospodaření s ropou
Norsko je druhým největším vývozcem ropy po Saúdské Arábii. Norové však neztratili s bohatstvím smysl pro uvážlivost. Od roku 1990 se například přebytky z daní, poskytnutých licencí a zisky státních ropných koncernů ukládají do ropného fondu spravovaného Norskou ústřední bankou a do roku 2020 se z něho nesmí čerpat. Roční státní podpora na jednoho obyvatele je asi 380 000 norských korun a je po Švýcarsku druhá nejvyšší na světě. Na to, jak je Norsko malá země, vydává mnoho peněz na kulturu a neziskové projekty.
I když se o Norech dá říci, že obývají bohatou zemi (v těžbě ropy jsou na druhém místě v Evropě za Ruskem), není zvykem vystavovat na obdiv bohatství. Norové jsou skromný, sportovní a uvážlivý národ, své city nevystavují na obdiv, váží si toho, co mají.
Trocha historie
Od 8. století podnikali norští Vikingové (vik = záliv) nájezdy do vzdálených oblastí. Na konci 9. století kolonizovali Island. Roku 980 přistáli v Grónsku a v čele s Leifem Erikssonem se objevili kolem roku 1000 patrně jako první Evropané u břehů Ameriky. V letech 1397-1814 bylo Norsko členem Kalmarské unie, v níž vládlo Dánsko, v letech 1814-1905 bylo spojeno se Švédskem.
Populární král
Území dnešního Norska se v historii stávalo často cílem bojů o moc mezi Dánskem a Švédskem. Teprve roku 1905 po referendu se stalo samostatným královstvím. Za první světové války zachovalo neutralitu, za druhé bylo okupováno Německem.
Norsko je monarchií, od roku 1991 vládne Harald V. Je v zemi velmi populární. Účastnil se jako aktivní sportovec v závodech plachetnic dokonce tří olympijských her. 17. května, v den vyhlášení první samostatné norské ústavy, se sjíždějí z celého Norska lidé do hlavního města - aby symbolicky pozdravili svého krále. A ulicemi mnoha měst pochodují zástupy malých dětí. I to je současné Norsko.
Jídlo - hodně ryb a mléka
Příbor začali Norové denně používat až od roku 1850. Nejtypičtějšími jídly dnes jsou masové kuličky, rybí karbanátky, marinovaný, uzený, nebo vařený losos, mořský pstruh, skopové maso, zelí a zvěřina. Norové o sobě žertem tvrdí, že jedí pouze sekaná masa. Také Samové, postavci sobů, jedí hlavně maso v různých úpravách, grilované, pečené a uzené.
Dříve - v období středověku - jedli Norové ovesnou kaši, sušené ryby, chleba, mléko, máslo, sýry a uzené maso, k tomu pili pivo (má tisíciletou historii). Tvrdý alkohol - dříve užívaný spíše jako medicína - je dodnes nedílnou součástí norského jídelníčku. V 18. století se přidaly brambory, které měly velký význam z hlediska obživy obyvatel. Slaneček (herink) je nazýván stříbrem moře a byl jídlem chudých. Dnes se jí hlavně nakládaný se zeleninou a je stejně drahý jako ostatní ryby. Koření se začalo v Norsku používat až v 19. století.
K všednímu obědu v práci i doma jedí většinou chléb se sýrem nebo masem, když si ho za tímto účelem přinesou zabalený v balíčku.
Na vánoce jedí "lutefisk", rybu vylouhovanou do běla v žíravé sodě, servírovanou s tukem z bůčku, k tomu dušený hrách. Pijí pivo a akvavit, což se cizincům příliš nedoporučuje kombinovat. Nemají totiž tu pravou vikingskou výdrž.
Mléko (každý Nor vypije v průměru 150 litrů mléka za rok) náleží svou kvalitou ke světovým špičkám.
Typickými produkty jsou: figurky trollů, svetry s norskými vzory, silný likér akvavit (vyráběný z brambor), sýr jarlsberg a losos.
Spropitné
Je většinou zahrnuto do účtu. Pokud je obsluha velmi dobrá, je možné přidat 5-10 %.
Doprava
Řídí se obdobnými předpisy jako u nás, tlumená světla musí být rozsvícena i přes den a na neoznačených silnicích platí vždy přednost přijíždějícího zprava.
Zajímavosti
Dopravní značky "Pozor jelen" se změní na "Pozor los". Když nebudete zrovna na hlavní cestě, může se vám poštěstit, že nejednu tu "velkou nemotornou krávu na tenkých nohách s parohy" (jak říkají Norové) potkáte. Turisté tyto značky neustále odnášejí jako suvenýr.
Polární kruh je pomyslná rovnoběžka se souřadnicemi 66º 330´ severní zeměpisné šířky. V místě, kde silnice E6 protíná polární kruh, je památník a muzeum. Můžete si tu také koupit certifikát o překonání polárního kruhu. Za polárním kruhem slunce v době letního slunovratu neklesá za obzor.
V Evropě jsou Norové na druhém místě v rybolovu (po Rusku). Turisticky přitažlivé jsou norské fjordy (údolí ledovcového původu zatopená mořem a pronikající hluboko do pevniny). Členité fjordové pobřeží má zvláštní zádumčivý půvab. Pro srovnání uveďme číselné údaje. Délka norského pobřeží měřená přímo, bez zálivů, je 2 650 km. Se všemi zálivy měří více než 20 000 km, to je polovina obvodu Země. Délka největšího norského zálivu Sognefjord včetně jeho větví dosahuje 260 km. Nordkapp je nejsevernější bod Norska - tady podle vžité tradice končí Evropa. Přečteme si, jak toto místo vnímal Karel Čapek:
Nordkapp
"Tak vida, Nordkapp. Člověk by řekl, že ta Evropa končí trochu náhle, jako by jí uťal: a trochu smutně. Pravda, je to jako černá ořízka. Kdyby se k ní člověk blížil od severu, řekl by asi: Propána, co je tohle za smutný a veliký ostrov? - Inu, je to taková divná země, země starostí, Evropa jí říkají: mohl by to být ráj na zemi, ale čert ví, nějak to nechce jít: proto je tu ta varovná černá skalní tabule. Ona vlastně není doopravdy nejsevernějším bodem Evropy: ten je na tomhle nízkém a protáhlém útesu, který se jmenuje Knivskjaerodden, což znamená nůž: a vůbec nejsevernější místo pevniny je tamhle dál na Nordkynu, kdežto Nordkapp je jenom konec ostrova Mageroy. Ale to je jedno: Evropa si vybrala Nordkapp za svůj nejsevernější bod: Myslí si, když už je konec, ať aspoň stojí za to. Ona si vždycky tak trochu potrpěla na okázalost: tož předstírá aspoň onačejší konec, než jaká doopravdy má." (Karel Čapek, Cesta na sever)
Slavní Norové
Za nejslavnější nory v kultuře jsou považováni hudební skladatel Edvard Grieg, malíř Edvard Munch a spisovatel Henrik Ibsen. Světoznámý je i badatel a cestovatel Thor Heyerdahl.
ZDROJ: KOCOURKOVÁ, Jarmila. Jiný kraj, jiný mrav: jak se chovat v cizině. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003, 164 s. ISBN 80-703-3774-5.