Kouření

Přiznejme si hned na začátku, že převýchova kuřáka je nad naše síly. I když do omrzení budeme opakovat (za pomocí dostupné osvěty), jak vážně kouření poškozuje zdraví, budeme ve většině případů dotyčným kuřákem stejně posláni k šípku. Kouření tady prostě je, nebudeme zavírat oči, strkat hlavu do písku a tvrdit, že to není náš problém. Jde o problém celosvětový a ať chceme nebo nechceme, budeme s kuřáky do styku přicházet. Následující řádky jsou určeny právě pro ně, ale nic se nestane, když si ji přečte i nekuřák. Rozhodně je potřeba říct, že do módy postupně přichází nekuřáctví, protože v Americe je kouření považováno za "pasé".

A teď už pro vás, milí kuřáci. Kouříme pouze v prostorách k tomu určených. Máme-li neodolatelnou chuť zapálit si v průběhu oběda, pak rozhodně nekouříme mezi jednotlivými chody, protože si tím otupujeme k naší škodě chuť jídla. Pokud někdo jí, počkáme s cigaretou, až je s jídlem hotov.

Je-li ve společnosti žena, měli bychom se zeptat (hlavně muži), zda nevadí, když si zapálíme, což neplatí v případě, kdy ona sama kouří. (Je však zdvořilé se zeptat). A pokud je ona žena zapřisáhlou odpůrkyní kouření, necháme si na cigaretu zajít chuť. Muži mají gentlemanskou povinnost dámě cigaretu nabídnout a zapálit.

Cigareta se ovšem neslučuje s labužnictvím, protože "nabourává" chuť všeho.

Jsme-li už natolik závislí, že bez cigarety nevydržíme ani chvilinku, cestujeme v kuřáckých vozech i za cenu toho, že budeme páchnout stejně jako ten vůz. Od nekuřáka je ovšem pošetilé, pokud v kuřáckém voze cestuje on a hlasitými protesty dává najevo, že mu vadí kouř stoupající z cigaret ostatních spolucestujících.

Zdvořilý kuřák by se měl ovšem i v kuřáckém voze zeptat ostatních, zda jim nebude vadit, když si zapálí. Spolucestujícím by to vadit nemělo, protože je nikdo nenutil sedat si do kuřáckého vozu. Cestujeme-li ovšem v letadle nekuřáckým letem, kterých přibývá, nechodíme rozhodně "na jednu" například na toaletu.

A protože velkou část života trávíme v zaměstnání, povězme si něco i o tom, jak je to s kouřením na pracovišti. Poslední dobou nekuřáckých pracovišť přibývá a my se musíme smířit s tím, že prostě budeme kouřit na místech k tomu určených a vyhrazených.

Na druhou stranu, i když pracoviště nemá označení "nekuřácké", vyznáváme ohleduplnost a pokud sedíme v kanceláři se samými nekuřáky, tak prostě v místnosti nekouříme. Pracujeme-li ovšem s kuřáky, můžeme si směle zapálit.

A co pasivní kouření? Mezi námi, "vstřebáte-li" pasivně jednou za čas kouř z několika cigaret, je to pro váš organismus rozhodně menší zlo než bydlení v průmyslových aglomeracích a velkých městech, kde je vzduch dokonale prosycen různými zplodinami, které denně dýcháte nejen vy, ale i vaše děti. Na druhou stranu budou jistě i kuřáci rozumní a nebudou kouřit tam, kde jsou malé děti, a svojí chuť na cigaretu potlačí i v bytě, kde si z různých důvodů zapálit nemohou.