Indie

Hlavní město: Nové Dillí
Rozloha: 3 287 590 km²
Počet obyvatel: 1 131 043 000
Státní zřízení: republika
Měna: indická rupie (INR)

Charakteristika: nespěchají, vyrovnaní, pestrá směsice národností
Co nemají příliš v oblibě: olizovat známku, platit levou rukou, jíst hovězí (kráva je posvátná)
Co mají rádi: říhnutí po dobrém jídle, smlouvání, užívání pravé ruky místo příboru
Co je typické: množství náboženských svátků, nepřítomnost toaletního papíru, korupce

Zásady chování na veřejnosti

Chodidla jsou "nečistá". Dotknout se někoho nohou nebo dokonce sandálem je urážka, za kterou je třeba se neprodleně omluvit. Před 100 lety se za tento prohřešek vylučovalo z kasty.

Levá ruka je "nečistá", proto ji na veřejnosti nepoužíváme, např. peníze podáváme obchodníkovi jen pravou. Nesmí se dotknout jídla.

Pozdrav se odehrává v rovině gestikulace a mimiky, například žáci zdraví svého učitele snímáním pomyslného prachu z jeho nohou. Zcela chybějí ekvivalenty našeho dobrý den, dobrý večer... Běžným typem pozdravu jsou sepnuté ruce nebo pokývnutí hlavou, které doprovází srdečný úsměv. Fyzický kontakt chybí. Důvody jsou hygienické. Tento pozdrav užívají ženy, nábožensky orientované osoby, politikové aj.

Naše obvyklé "děkuji" vyjadřují pestrými prostředky, někdy však vůbec ne. V obchodě se za peníze neděkuje, pokud chce rikša poděkovat za zvlášť velký obnos, pozdvihne získané peníze k čelu. Za dárek je třeba vyjádřit obdiv, pochválit barvenou kombinaci květů atd. Při návštěvě se za projevené úsluhy neděkuje, jsou samozřejmé, jídlo se mocně chválí.

Totéž platí i o slůvku prosím. Prosí se spíše opisem, například pomocí podmiňovacího způsobu (Podal byste mi sůl?) nebo pomocí slůnevka trochu (Spojte mě trochu s Kalkatou...).

Potřesení hlavou

Neverbální komunikaci musíme umět správně číst. Potřesení hlavou do stran má odlišný význam... Jedno potřesení znamená souhlas, několikanásobné rychlejší potřesení je výrazem nesouhlasu.

Pestrá směs kultur

Za posledních sto let se počet obyvatel zvýšil o 740 miliónů. V Indii se šíří vzhledem k nedostatku hygieny nemoci, které už známe jen z vyprávění. V září 1994 propukla v Indii epidemie moru, onemocnělo 1 500 lidí, v tomtéž roce onemocnělo 80 000 lidí na nebezpečnou tropickou malárii. Přesto počet obyvatel roste, v roce 1998 to bylo už 983 miliónů, očekává se brzy miliarda.

Hovoří se tu přibližně 150 původními jazyky a 700 dialekty. Hlavním jazykem je hindi. Ve školách se vyučuje dalšími 15 jazyky, které byly uznány za úřední v určitých oblastech. Nejpočetnější jsou Hindové (39 %), dále Bengálci (7,6 %), Maráthové (7,3 %), Tamilové (6,6 %). Poměrně běžným dorozumívacím jazykem je angličtina.

Indie byla poprvé sjednocena ve 3. století př. n. l, záhy se však rozpadla na řadu států. Tento vývoj předznamenal budoucí rozdrobenost Indie. V 8. století se dostala severní část do vlivu islámu. Načas byla sjednocena dynastií Velkých Mughalů. Do země pronikli evropští obchodníci, hlavně Portugalci (1498 Vasco da Gama), později Francouzi a Angličané. Britové do poloviny 19. století ovládali takřka celou Indii, roku 1877 ji prohlásili za britskou kolonii. V protibritském odporu se výrazně zapojil Gándhí, zv. Mahátma (Velký duch). Roku 1950 byla vyhlášena nezávislá Indická republika. Její bývalá severní muslimská část dostala název Pákistán. Dodnes trvají spory Indie se sousedními státy o pohraniční území (Čína - Tibet, Pákistán - Kašmír a Džammú, odtržení Bangladéše).

Ačkoli je Indie unií 26 států (a 6 teritorií), ústřední vlády je vybavena značnými pravomocemi.

Holé čelo budí pohoršení

Na veřejnosti se Indové nikdy nelíbají. Tato zásada nebyla dlouho porušována ani v indické kinematografii, první polibek na filmovém plátně v 70. letech vzbudil vlnu pohoršení.

Vdaná žena nosí vždy na čele namalovanou tečku rumělkové barvy a červeně vysypanou pěšinku na vlasech. Jako u nás ženich navlékne nevěstě prsten, ozdobí hinduistický ženich svou nevěstou rumělkovou tečkou. Každé ráno po koupeli sei pak svou ozdobu maluje žena sama. Stále ještě platí, že holé čelo budí pohoršení.

Také mnozí vyznavači víry nosí na čele svá znamení, například ti, kdo uctívají boha Šivu, mají na čele pruhy vodorovné, uctívači Višnua pruhy svislé. Bělavá tečka uprostřed čele říká, že její nositel právě obětoval nějakému bohu, kterých je v indickém panteonu požehnaně (až 3 milióny!). Stejně jako holé čelo působí pohoršení holé ženské paže.

Žena v sárí nosí náramky asi tak samozřejmě jako žena u nás boty. Většina žen - i v těch chudších - nosí náramky zlaté. Ve špercích je totiž uloženo rodinné jmění ženy. Prodej náramků se rovná rodinné katastrofě. Jediná žena bez tečky a bez náramků v Indii je vdova, její smuteční barva je bílá.

Sjednané sňatky

Stále obvyklým je i v dnešní Indii sjednaný sňatek. Rodiče budoucích snoubenců spolu uzavřou dohodu (např. o výši dívčina věna nebo o organizaci svatby), pak se teprve zeptají svých dětí, zda souhlasí. Ty mohou odmítnout, ale zvláště v případě dívky se to příliš nedoporučuje, neboť pak získá špatnou pověst vybíravé nevěsty. Stále ještě nejsou příliš často mezikastovní sňatky.

Jednou z největších hodnot mladé dívky je dosažené vzdělání, přestože se v něm po svatbě jen málokterá realizuje. Trendem moderní Indie je plánované rodičovství, family planning. Heslo jsme dva a máme dva se daří uskutečnit hlavně ve vzdělaných rodinách, méně už v chudých vrstvách, kde dítě je cosi jako výrobní prostředek a zároveň pojistka na stáří. Na plodnou ženu připadá statisticky 3,2 dítěte.

Sárí pro ženy

Běžným oblečením indických žen je sárí. Jedná se o pruh látky z bavlny, hedvábí, nylonu a dalších materiálů, který je asi 5 m dlouhý a něco přes metr široký. Je třeba se do něj zavinout zvláštní technikou, svobodné dívky si volný konec sárí přehodí přes levé rameno, vdané ženy přes hlavu a stáhnou jej přes obličej. Ve vyšších kruzích patří pod sáří ještě spodnička a halenka. Sárí má být tak dlouhé, aby pod ním byly vidět jen okraje chodidel. Bílé sárí je určeno vdovám. V poevropštělých rodinách nosí paní domu při práci často kalhoty.

Dhótí pro muže

Obdobou ženského sárí je u mužů dhótí. Je to pruh látky omotaný kolem beder, podle příležitosti různě řasený. Například k slavnostním příležitostem se nosí na způsob dlouhé suknice, volný konec se mj. může nést v levé ruce nebo se protáhne mezi nohama, čímž vzniknou jakési naduté nohavice, často nestejně dlouhé. Nahoře se k dhótí nosí paňdžábí - volná košile bez manžet.

Ohromné majetkové rozdíly

V zemi jsou ohromné majetkové rozdíly. Statistiky uveřejňované v indickém tisku jsou v ostrém protikladu k orientálnímu přepychu nejlepšího bombajského hotelu Tádž Mahal. Osmdesát miliónů dětí trpí v předškolním věku podvýživou (osm z deseti), každý čtvrtý člověk, který v Indii umírá, je mladší 5 let.

Indická náboženství

"Země, kde teče Ganga, ó veliký princi, je útočištěm askeze a místem pravé dokonalosti." (Mahábharát, staroindický epos)

Všední rodinný život je protkán řadou náboženských úkonů či obřadů, týkajících se všech oblastí: stravovacích zvyklostí (období půstu), rodinných oslav (typickým příkladem je indická svatba, na niž mnohé rodiny šetří dlouhá léta, běžné jsou stovky hostů), svátků, sklizně (např. pongala je svátek slavený v lednu a spojený s první sklizní rýže), celkem slaví hinduisté na 400 takových svátků.

Velká indická náboženství jsou: hinduismus, islám, buddhismus. V 6. století př. n. l. žil v Indii Buddha, jehož náboženství chce podat praktický návod, jak překonat utrpení a žízeň po životě a dosáhnout nirvány (stav blaženosti). K jeho učení se dnes hlásí asi 300 miliónů lidí, zejména v Asii. V samotné Indii je však nejvíce hinduistů (přes 80 %), kteří nejvyšší měrou ovlivňují ustálené zvyklosti. Typický je odpor k masu, jehož základem je prastará indická víra
v převtělování - inkarnaci, podle níž nám nikdo nemůže zaručit, že se příště nenarodíme jako nižší živočich.

Striktní hinduista nepožívá ani zárodky života (vejce), ani to, co svou strukturou připomíná maso (cibule, česnek) a jsou prý i tací, kteří nepožívají ani to, co připomíná maso svým jménem (např. zeleninu v Západním Bengálsku nazývanou Kravský roh). Dnešní hinduista už však většinou jí dokonce i drůbež, ryby a skopové maso.

Muslimové (11 %) jedí hovězí, ale mají zakázáno vepřové.

Sikhové (2 %) si nedělají násilí a její všechno. Jejich zjev je také naprosto neindický. Jsou urostlí, vousatí a energičtí.

Hinduismus

"Kolem roku 1200 př. n. l. se usadily v údolí Gangy národy, které sem přišly z íránské roviny. Vytvořily civilizaci, které se říká védská, neboť vyrůstala na základech posvátných textů, véd čili vědění. Védy představují celkem čtyři soubory: Mahábharáta, Bhagavadgíta, Rámájana a Upanišády. Posvátným jazykem hinduismu je sanskrt. Vznikl z jazyka starých Indoevropanů.

Tito lidé uctívali četná božstva, jimž přinášeli oběti. Nad vším stál Brahma - stvořitel (prapůvodní božstvo), dále Višnu - udržovatel a Šiva - ničitel a znovustvořitel světa. Bohové (celkem jich prý v minulosti bylo 33 miliónů) jsou často znázorňováni s více hlavami, čtyři Bragmovy hlavy znázorňují čtyři světové strany. Množství rukou symbolizuje noc. Hinduisté se domnívají, že všichni bohové jsou projevem jediné Skutečnosti (Brahma), kterou není možné definovat.

Cílem náboženského života je ztotožnit se s touto nejvyšší Skutečností, a tak se vymanit z působení zákona příčiny a následku, podle něhož každý bytost po smrti reinkarnuje, tj. vtěluje se znovu do jiného těla.

Vše v životě hinduistů má posvátný ráz, proto je veškerá činnost spojená s řadou předepsaných obřadů. Nejobvyklejším náboženským úkonem je modlitba púdžá, jež se koná nejméně dvakrát denně, při východu a západu slunce. Během ní se recitují nebo zpívají texty védů. Tato modlitba je doprovázena 17 obřady, které se liší podle toho, ke kterému bohu se člověk modlí.

Kastovní systém je pozůstatkem rozdělení védské společnosti." (Kniha o náboženstvích, Albatros, 1991, vybrala a uspořádala J. K.)

Kastovní systém

Už kolem roku 1000 př. n. l. vznikly v Indii počátky kastovního systému. Dodnes existují čtyři velké kasty, jejichž příslušníci jsou od sebe oddělení společenskou přehradou a tradičními zvyklostmi, přetrvávajícími dodnes v povědomí lidí. Nejvyšší vrstvou byli bráhmani, kněží, bojovníci a vládci. Druhá vrstva, kšatriové, zajišťovala obchod, třetí vrstva, vaišjové, zemědělství a řemeslo. Šúdrové byli služebníky, mimo kasty stáli tzv. nedotknutelní, tzn. "nečistí" (původní obyvatelstvo), kteří byli prakticky vyhoštěni ze společenského života. Pozůstatky tohoto systému objevujeme dodnes ve společenské etiketě.

Nedotknutelní

Indie stále ještě zápasí s pozůstatky kastovního systému. Jedním z největších problémů jsou bývalí "nedotknutelní", dnes se spíše používá termínu zařazená kasta. Zákony z roku 1950 zakázaly jejich diskriminaci, jejich děti neplatí na rozdíl od jiných školné, mají zdarma školní uniformy, jídlo ve školní kuchyni a průkazky na veřejnou dopravu. Studenti dostávají stipendia, dospělí jsou zvýhodňováni při hledání zaměstnání.

V roce 1997 se sta prezidentem "nedotknutelný" K. R. Nárájan.

Hmyz se nepolyká

Džinisté (0,3 %) se děsí jakéhokoli násilí na živém tvoru. Nejenže jsou přísní vegetariáni, ale jejich první ranní náboženskou povinností je prohlédnout své roucho a setřást hmyz, aby mu (tomu hmyzu) nebylo ublíženo. Z toho prý bylo odvozeno další pravidlo společenské etikety: při zívání si dát pravou ruku (levá ruka je nečistá) před ústa, abychom nespolkli hmyz a neublížili mu!

Kráva je posvátná

K tomu přispívají též stravovací zvyklosti. Posvátným zvířetem je kráva a v 18 ze 30 indických států jsou porážky krav na jatkách zakázány. Mnoho Indů, zvláště džinistů, jsou vegetariáni, neboť chovají hlubokou úctu ke všemu živému.

Jí se rukou

V domácnostech se běžně jí rukou (pravou). Levá ruka slouží k tomu, aby podávala jídlo ze společných mis pomocí naběračky, do talíře však nepatří!

Co mistička, to jiný chod. Z nich si pak v pořadí proti směru hodinových ručiček dáváme na talíř. Říhání po jídle je obvyklé a slouží jako pochvala kuchařce.

Host je posvátný

Před vstupem do domácnosti je třeba se zout. Host je pro hostitele posvátný, je usazen na čestném místě a vybídnut, aby si udělal pohodlí. Ve skutečnosti to znamená sednout si se zkříženýma nohama na pohovku. Mladší členové domácnosti hosta ovívají, posluhují mu, dokonce jsou připraveni namasírovat záda. To vše je samozřejmá služba hostu.

Život hostovi často komplikuje nepřítomnost odpadkového koše. Odpadky se hází kamkoliv, nejčastěji z okna.

Hygiena

Koupání probíhá obvykle v poledne před obědem, jde spíš o polévání vodou, mýdlo se užívá občas. Na čistění zubů používají Indové kromě klasických zubních kartáčků svazky nímových proutků. Je to jakýsi přírodní kartáček na jedno použití.

Strkat do úst věc již jednou "ocucanou" je nečisté. Ani známka na dopisy se neolizuje (poštovní úředník pak dopis nepřijme), ale namáčí na navkhčených polštářcích.

V době letního horka se spí bez přikrývek. Většina indických domácností stále ještě neužívá toaletní papír, ale levou rukou se omývají za pomoci připraveného hrnku s vodou. Záchody jsou bez mísy, u nás se jim říká turecké.

Indické speciality

Je prokázáno, že indická populace trpí nedostatkem proteinů. Indové obecně jsou velmi střídmí v jídle. Základem jejich stravy je rýže, dále zelenina, luštěniny (např. denně se jí "dál", luštěnina podobná čočce i hrachu zároveň), ovoce. Jídlo je dochucováno kořením (velmi často připravovaným podomácku), například kari, tymián, bobkový list atd.

Alkoholické nápoje většinou nekonzumují, pijí čaj, ovocné šťávy, kořeněnou šťávu z rajčat nebo jen pitnou vodu. Na závěr jídelního lístku se často vyskytuje něco sladkého, např. "dahi", podobný velice hustému sladkému jogurtu.

Banánové kobližky

(Panijaram)
1 vejce, 1 banán, 1 kardamon, 1 šálek hrubé mouky, 3 lžíce cukru, špetka prášku do pečiva, sůl, přepuštěné máslo

Vejce dobře ušleháme, přidáme utřený banán, ostatní přísady a trochu vody a uděláme husté těstíčko. Lžící vykrajujeme kulaté noky a v rozpáleném přepuštěném másle je usmažíme do hněda. Hotové vyndáme na síto a necháme okapat.

Vodu a banán můžeme nahradit rozvařenou a rozmačkanou tykví.

Doprava

Na silnicích se jezdí vlevo a pomalu. Charakteristický je hluk a lomoz městské dopravy. V autobusech cestuje víc lidí, než je únosné, a tak nezbývá než bojovat o místo. Pro ženy jsou vyhrazena zvláštní sedadla, na jiných sedadlech jim muži většinou místa neuvolní.

Zajímavosti

Nejstarší památky pocházejí z 3. tisíciletí př. n. l. a jsou srovnatelné úrovní s egyptskými či sumerskými objevy - městská sídliště Harappa a Mohendžodáro. Pod vlivem buddhismu vznikaly monumentální stúpy (schránky na Buddhovy relikvie), dokladem je stúpa v Sáňčí. Skalní architektura je jedním z projevů indického umění. Obdivuhodné jsou skalní komplexy v Adžantě (28 svatyní a klášterů) a v Eloře (17 chrámů). Středověké monumentální chrámy se dochovaly v Bhuvanešváru, Khadžuráhu, v Taňčávúru aj.

Turisty hojně navštěvovanou památkou je hrobka šacha Džihána a jeho nejmilejší manželky Tádž Mahál v Agře. Zajímavý je Džajpúr s paláci z růžového pískovce, dále posvátné město hinduismu Benáres a hlavní město Dillí. Návštěvníky lákají architektonické památky hinduistické a mogulské kultury, buddhistická kultovní centra (Bódhgajá), exotický kolorit životního stylu místního obyvatelstva spolu s rigidně dodržovanými náboženskými rituály, např. různé místní slavnosti či masové poutě věřících.

Pro mnohé je nejzajímavější přírodní bohatství Indie, zejména pohoří Himáláj, jehož vrcholky se vypínají do výšek 6 000 až 8 000 m. n. m. Přitažlivé jsou také mohutné indické řeky: Indus, Brahmaputra a posvátná Ganga.

Osobnosti

Jednou z nejvýznamnějších historických osobností byl nepochybně princ Siddhárta Gautama (553-473 př. n. l.) nazývaný Buddha (v sanskrtu Osvícený). Jeho učení prosadil jako státní náboženství slavný indický vladař Ašóka (273-232 př. n. l.). V novodobých dějinách hrál významnou roli při osamostatnění Indie politik M. K. Gándhí. Hlásal nenásilné metody politického boje a vytrvalost v pravdě. Z literárních osobností vynikl R. K. Narayan a S. Rushdie. Známým indickým dramatikem byl R. Thákur. V. S. Naipaul získal roku 2001 Nobelovu cenu za literaturu.

ZDROJ: KOCOURKOVÁ, Jarmila. Jiný kraj, jiný mrav: jak se chovat v cizině. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003, 164 s. ISBN 80-703-3774-5.