Cestovní nemoci

Zatímco výrazem cestovní horečka hlavně z legrace označujeme stav, kdy vrcholí přípravy a stoupá nervozita před jakoukoliv cestou mimo domov, méně příjemné jsou příznaky některé ze skutečných cestovních „nemocí", kterou si turisté prožijí přímo na místě pobytu či si ji dokonce dovezou ještě i domů. Takových nemocí existuje celá řada, od lehkých nevolností a viróz až po dlouhodobější problémy s následky. Zde se zaměříme na ty lehčí a také častější zdravotní indispozice.

Kinetóza neboli nauzea
Označují se tak nemoci, tedy spíše nevolnosti z pohybu. Zřejmě každý si vzpomíná na dobu školních výletů a zájezdů, kdy děti, kterým se dělalo špatně, musely v autobuse raději sedět vpředu u řidiče, aby mohly sledovat cestu a také to měly blízko ke dveřím, kdyby se jim přitížilo. Kromě autobusů mnoho lidí kinetózou trpí i v autech, letadlech v dalších dopravních prostředcích - tedy všude tam, kde se tělo vyrovnává s působením vnějšího pohybu, zatímco samo je v klidu a oči vnímají jen jeden statický bod, například sedačku v autobuse před sebou nebo písmena v knize. Na kinetózu proto často pomáhá sledování trasy nebo naopak spánek, dostatek čerstvého vzduchu, žvýkačky proto nevolnosti či lék Kinderyl. Velmi se osvědčilo i užívání zázvoru. Také se před cestou doporučuje nejíst těžká a hůře stravitelná jídla, která nevolnost ještě zhoršují.
Zajímavost: Kinetózou můžou lidé trpět jen v některých dopravních prostředcích a v jiných nikoli. Velmi častá je například mořská nemoc, způsobená vrávoravým pohybem lodi. Kinetózou naopak prý nikdy netrpí řidiči, kteří mají možnost pohyb ovlivňovat.

Lokální virózy
Znepříjemnit dovolenou můžou i místní virózy. Mnohé z nich ani nelze přesně zařadit a specifikovat. „Na dovolené v Itálii mi jeden den začalo být velmi špatně. Kromě zvracení se dostavil i průjem, dva dny jsem vůbec nemohla vylézt na slunce, natož se koupat, i když bylo hrozné vedro. Byla jsem zavřená v pokoji a v podstatě nemohla nic dělat. Jelikož to postihlo minimálně jednoho člověka z každého apartmánu v našem domě, delegátka se ptala místního lékaře, co se s tím dá dělat. Řekl, že je to nespecifický virus napadající oslabené organismy a že musíme počkat, až to samo odejde. Měl pravdu, třetí den mi bylo dobře, jako by se nic nestalo," popsala jedna z oslovených čtenářek.
V Egyptě a dalších severoafrických zemích se podobný stav nazývá jako faraonova pomsta. Všude tam se ostatně nedoporučuje vůbec nic pít a jíst mimo hotelové komplexy. Přes všechna doporučení se však viróza může objevit. „Byli jsme s přítelem v Egyptě na pobytu all inclusive, takže jsme jedli zásadně v hotelu a nikde jinde, protože jsme věděli od známých, co se může stát. Přesto jsme nakonec trpěli oba dva. Tři dny mi bylo neuvěřitelně špatně. Přítel, který na tom byl o trochu lépe než já, musel jeden večer i do lékárny pro prášky. Podle delegátky se tomu prý ani nedá stoprocentně předejít," popsala dvaadvacetiletá Gábina.
Turistům se obecně doporučuje vůbec nepít vodu z kohoutku. Ačkoliv české cestovní kanceláře zdůrazňují, aby lidé na pití raději kupovali vodu balenou, a ti si na to vesměs dávají pozor, ostražitost se přesto vyplácí. „Když si v restauraci objednáváte drink, dávejte si ho spíše bez ledu. Ten totiž místní kvůli šetření peněz vyrábí z obyčejné vody, která ale může obsahovat látky, jež naše tělo neumí zpracovat, a pak jsou z toho nevolnosti či průjem. Když se to stane, doporučuju koupit místní léky, protože naše české nezabírají, a taky hodně doplňovat tekutiny," upozornila pětadvacetiletá cestovatelka Katka.

Jet lag
Pokud cestujete na větší vzdálenosti nebo přes více časových pásem, může vás dostihnout tak zvaný jet lag neboli syndrom otočeného režimu. „Přes výměnný pobyt fotbalistů k nám z Ameriky na tři týdny přiletěl asi šestnáctiletý mladík David. Prvních několik dní trvalo, než si zvykl na jiný režim. Měl jakoby otočený den a noc. První den byl jen unavený, tak to překonal tím, že nespal. Pak ale přišly problémy s jídlem. Přes den vůbec neměl hlad, zato v noci by jedl pořád. Totéž s tréninky. Během nich byl hodně unavený, protože se konaly v denní době, kdy jeho tělo nebylo zvyklé na žádnou fyzickou zátěž. Úplně se aklimatizoval za osm až deset dní," vylíčila vysokoškolačka Alena.