U stolu

Je samozřejmostí, že společnost u stolu se věnuje sama sobě. Projevem nezdvořilosti je, baví-li se někdo s kolemjdoucími známými, nebo dává přednost pozorování ostatních hostů apod. Kolemjdoucí známé zdravíme v sedě, muž povstane pouze v případě, že chce někoho pozdravit podáním ruky a prohodit s ním několik vět. Kdyby mělo jít o delší rozhovor, je jeho povinností pozvat známého (známou) ke stolu a vestoje jej (ji) vzájemně představí všem přítomným. Pokud známého ke stolu nezveme, je v každém případě jeho povinností pozdravit společnost úklonem hlavy, na což mu každý tímtéž způsobem odpoví.
Snad není třeba připomínat, že k pozdravu patří i pohled do tváře každému z pozdravených (pokud se nejedná o velkou společnost).
Právem hosta je v klidu si vybrat z jídelního a nápojového lístku. Je povinností personálu dát tento výběr k dispozici v písemné formě s platnými položkami. Pokud už některé jídlo či nápoj nejsou právě k dostání, mělo by to být na lístku vyznačeno. V každém případě musí číšník nebo servírka na tento nedostatek s omluvou upozornit předem a nečekat až na objednávku hosta. V lepších podnicích je samozřejmostí, že každý z hostí dostane svůj jídelníček a všichni pak mají možnost se o objednávce nerušeně poradit. Přijít v pravou chvíli, kdy si host něco přeje (aniž by musel dlouho čekat, nebo naopak měl pocit nátlaku na rychlé, a tedy neuvážené rozhodnutí), je jedním z tajemství číšnického umění. Host se může s číšníkem poradit, co si objedná, není-li pevně rozhodnutý nebo chce poznat místní specialitu. I při výběru vína se lze obrátit na číšníka (sklepníka) jako na odborníka. V tom případě upřesníme, jakému druhu vína dáváme přednost (nejčastěji má-li být sladší, nebo suché).

Slušností hosta je přizpůsobit se prostředí (které si ostatně sám vybral). Například v denní restauraci s velkým provozem je neslušné dlouze dumat nad jídelním lístkem, měnit objednávky apod. Objednává vždy muž (osoba společensky méně významná, například je-li hostitelem muž starší než jeho hosté, tedy osoba společensky významnější).
Pro konzumaci jídla a pití v restauraci platí stejné zásady, o nichž hovoříme v kapitole stolování. Tady snad jen doplňme, že na jídelním lístku v dražší restauraci můžeme objevit některé termíny, jimž bychom nemuseli rozumět. Jedná-li se o speciality s francouzskými názvy (nebo i o záhadné názvy české, na něž můžeme narazit ledaskde), pak se nemusíme ostýchat číšníka zeptat, o jaké jídlo jde. Měli bychom však vědět, že „hors ď oeuvre“ znamená studený předkrm, „entrée“ pak předkrm teplý.