Edita, Hilarius (z Poitiers) a Závis

V občanském kalendáři má dnes svátek Edita. Toto jméno je staroanglického původu, pochází ze jména Éadgyth a vykládá se jako „bohatá a šťastná válka"".Jedna Edita žila v druhé polovině 10. století v Anglii a byla nemanželskou dcerou krále Edgara. Od dětství prý ráda pobývala v klášteře a záhy se začala věnovat ošetřování nemocných. Podle dobových pramenů si vybírala ty nejhorší případy a léčila lidi se zvláště pokročilými chorobami, patrně malomocné. Není tedy divu, že zemřela v pouhých třiadvaceti letech.
V českém církevním kalendáři má dnes svátek Hilarius, což znamená „veselý". Staročeská podoba tohoto jména je věru kouzelná, neboť zněla Směch nebo Smíšek. Později bylo jméno do češtiny překládáno jako Radovan. Ten má však v našem občanském kalendáři svátek samostatně až zítra.Patronem jména byl Hilarius z Poitiers. Narodil se kolem roku 315 a prý to skutečně veselý člověk byl, jakkoli učenci jako on humorem nesršívají. Hilarius byl ale i člověkem nekompromisním ve věcech víry a morálky. Tak přísným, že byl za tvrdou kritiku císaře Konstantina II. odsouzen k vyhnanství ve Frýgii v Malé Asii. Nedal si však pokoj ani zde a záhy začal být nebezpečný i v exilu. Nakonec jej vypověděli do jeho domovské obce, Poitiers v Galii (dnes Francii). Odebral se tam pěšky, všude prý srdečně pozdravován a vítán. Ve své vlasti žil již dále v míru a pokoji. Zemřel roku 368 a jeho hrob je dnes v kryptě kostela Saint-Hilaire-le-Grand v Poitiers. Hilarius bývá znázorňován jako zaklínač hadů nebo jako drakobijec.
Dříve měl v kalendáři svátek také Závis. Snad se jedná o staročeské jméno, není však vyloučeno, že jeho základem je německé Neidhard obojí pochází ze slova „závistivý".Naše dějiny znají jednoho slavného nositele tohoto jména, Závise z Falkenštejna. Samotné vyslovení celého jména zní hrdě a vznešeně, což teprve životní osudy tohoto jihočeského velmože! Závis se narodil okolo roku 1250 a byl synem Budivoje z Krumlova a Perchty z Falkenštejna. Patřil tedy k mocnému rodu Vítkovců, sídlícímu převážně na rakousko-českém pomezí a v jižních Čechách. To byl také jeden z důvodů, proč byli Vítkovci v neustálé opozici vůči českým panovníkům. Spor se vyosthl především za vlády Přemysla II. Otakara, který proti jejich rozpínavosti vystavěl na jihu Čech klášter Zlatou Korunu a město České Budějovice. „Král železný a zlatý" byl v té době na vrcholu své moci. Tehdy také vychází hvězda Závišova a září jasněji než ta Přemyslova - král zanedlouho umírá na Moravském poli a celá země se otřásá pod braniborskou okupací. Po nějakém čase Otto Braniborský ze země odtáhl a k moci se dostávají dvě panské skupiny. Jedna je vedena biskupem Tobiášem z Bechyně, druhá má v čele Závise. Vít-kovec vsadil na jistotu a velice brzy si získal srdce královny vdovy Kunhuty, přiměl ji dokonce ke sňatku. A tak získal nezletilý Václav II. nevlastního otce z rodu Vítkovců, kteří stáli vždy proti jeho otci skutečnému. Jenže druhá strana kula své pikle také, zamotaná situace se dále zamotávala. Zanedlouho se Tobiášově skupině podařilo mladého Václava oženit s dcerou Rudolfa Habsburského. Václav si tak vzal dceru přemožitele svého otce Přemysla z Moravského pole! Bylo jen otázkou času, kdy Závišova hvězda vybledne. Královna matka Kunhuta zemřela a Závis se brzy ocitl ve vězení. To sice vyvolalo povstání jeho příbuzných a přátel, ale tragédie měla pokračovat. Přemyslův syn, levoboček Mikuláš Opavský, pomstil svého otce dokonale. Závis, včera zpupný a přední velmož země, je jím vláčen od jednoho povstaleckého hradu ke druhému. Výhrůžka jeho popravou spolehlive otvírá všechny brány. Pouze na Hluboké odmítá Závišův bratr Vítek vyhovět. Mikuláš však plní hrozbu do puntíku. A tak padla pod Hlubokou hlava kdysi mocného člověka do jihočeského bláta. Z prachu jsi povstal,v prach se obrátíš.