Islámské země

Vyjmenujme alespoň některé země, v nichž je islám státním nebo většinovým náboženstvím: Saúdská Arábie, Irák, Írán, Sýrie, Jordánsko, Libanon, Lybie, Spojené arabské emiráty, Pákistán, Afghánistán, Jemen, Libye, Alžírsko, Maroko, Tunisko, Somálsko, Jordánsko, Indonésie, Malajsie, Ázerbajdžán, Albánie aj.

Hostitelská etiketa

Přivítání hosta je v islámských zemích vřelé, fyzické kontakty podléhají jiným pravidlům, než u nás. Líbají se i muži mezi sebou, na veřejnosti však nikdy ne muž se ženou, a to ani v případě, že se jedná o manžele. Plácání po ramenou a zádech je nepřípustné. Řeč těla je pro Araby důležitá. "Bublina osobního prostoru" je menší než v Evropě, partneři se vždy dívají vzájemně do očí. Naopak je neslušné, když na veřejnosti muž kontaktuje očima (nebo jinak) neznámou ženu.

Host je pro hostitele posvátný, pokud projeví o něco zájem, povinností hostitele je jeho přání splnit. Doporučuje se příliš neobdivovat hostitelovu domácnost, abychom ho neuváděli do rozpaků. Má totiž povinnost nám vychvalovaný předmět věnovat. Můžeme přinést drobné dárky, nikdy ne alkohol, dokonce ani ve formě čokoládových likérových bonbonů. Dárky předáváme pravou rukou, levá je považována za nečistou. Tabu je hovořit o politice, islámu, ženách a sexu.

Je třeba věnovat pozornost formální stránce setkání, způsob oslovení, používání titulů při vědomí dosaženého vzdělání a funkce, zasedací pořádek, zdvořilé dotazy na zdraví rodiny (nikoli manželky), to vše hraje významnou roli. Odmítnout nabízenou kávu nebo čaj je neslušné.

Na jednom obchodním jednání s cizinci sešlo z uzavření mnohamiliónového kontraktu jen proto, že tito seděli po evropském způsobu, tzn. nohu přes nohu. Jejich obchodnímu bystrozraku ušlo, že ukázat druhému podrážky bot je v arabském světě hrubá urážka.

Období ramadánu není pro návštěvu vhodné.

Ramadán

Je období měsíčního půstu, kdy od východu do západu slunce platí zákaz jídla, pití, kouření a pohlavního styku. Je to jeden z pěti pilířů islámu. Další jsou: víra v Alláha, modlitba pětkrát denně včetně rituální očisty, vykonání poutě do Mekky alespoň jednou za život, almužna (zakát), která je ve skutečnosti náboženskou daní.

Obchodní etiketa

Pravověrní muslimové odmítají vše, co není obsaženo v Koránu, základní knize muslimů. To je někdy problém při zavádění nových výrobků nebo technologií. Zakázáno je obchodovat s vepřovým masem, alkoholem, ikonami a podle nejpřísnějších pravidel i se zlatem a hudebními nástroji.

Naproti tomu je dobré vědět, že Korán se jednoznačně vyjadřuje k "dávání dobrých měr a spravedlivých vah". Nejdelší verš Koránu je věnován způsobu, jak formulovat kontrakty při prodeji na úvěr.

Problémy v bankovnictví a pojišťovnictví

Značné problémy jsou v oblasti finanční, neboť Alláh, bůh muslimů: "...dovolil prodej a zakázal lichvu...". Obchod tehdy odjakživa u muslimů kvetl, zato problémy byly s rozvojem bankovnictví, neboť co jiného je půjčování peněz za vysoký úrok než lichva? Dnes je situace vyřešena šalamounsky: místo úroků se banky podílejí na zisku, místy se objevuje i nepatrný rozvoj úvěru.

Další zádrhel se objevil v pojišťovnictví: vždyť pojištění, zvláště životní a úrazové, je namířeno proti vůli Alláhově.

Na základě islámu existuje zvláštní systém daní, tzv. zakát. Jedná se o dobrovolný příspěvek státu, který má "očišťovat majetek od hříchu mamonářství". Podobně je u muslimů zvykem pravidelně obdarovávat chudé almužnou.

Jinak islám zajišťuje nedotknutelnost soukromého vlastnictví, všem patří pouze voda, oheň a krmivo pro dobytek. Důležitý podíl na zisku zajišťuje v mnoha muslimských zemích těžba ropy. Vládnoucí vrstvy společnosti, tzv. naftokracie, se vyznačují pohádkovým bohatstvím. Ženy z těchto kruhů nakupují v nejlepších pařížských salonech, kde utrácejí za módu, kterou však stejně jako ostatní muslimské ženy, nosí většinou jen doma mezi svými nejbližšími, na veřejnosti přísně utajenou pod "čadorem" nebo "hajkou".

Islámské právo

Islám je velmi silným náboženstvím, které prostupuje nejen soukromou, ale i veřejnou sférou, soudnictvím, kulturou i ekonomikou. Některé islámské země vůbec nepřijaly západní systém soudního práva a podřizují veškerý svůj život podrobnému souboru předpisů zv. šaríja (Saudská Arábie, Írán, Oman, Jemen, Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Irák, Libanon, Egypt, aj.). Naopak Tunisko, ačkoli je zde islám státním náboženstvím, je velmi tolerantní a patrně nejvíc poznamenáno evropskými zvyklostmi.

V praxi to znamená, že v první skupině zemí jsou islámské předpisy nejen naplňovány, ale i tvrdě kontrolovány náboženskou policií. Ženy musejí chodit zahalené, kromě SAE se tyto předpisy týkají i cizinek: nesmí se na veřejnosti objevit bez doprovodu muže z rodiny. Dodržuje se zákaz kouření a zákaz požívání alkoholu. Ve druhé skupině zemí je většina islámských předpisů pojímána jako dobrovolné rozhodnutí jedince, nicméně tlaky rodiny a okolí jsou velmi silné... Nejliberálnější situace je ve třetí skupině zemí (Tunisko). Musíme si však uvědomit, že ve všech islámských, resp. arabských zemích se nyní projevují tendence směřující k přísnějšímu dodržování islámu.

Islám je jedním ze tří největších světových náboženství s 935 milióny vyznavačů. Islám je - zjednodušeně řečeno - hlavním náboženstvím ve většině arabských zemí (Saudská Arábie, Irák, Írán, Sýrie, Jordánsko, Libanon, Libye, Spojené arabské emiráty) a v některých jiných (Turecko, Indonésie, Somálsko, Ázerbajdžán). Existují dvě hlavní větve islámu: sunnité a šíité.

Ženy v arabském světě

Mají nezpochybnitelné místo především v nejužší rodině. V zemích Arabského poloostrova (pomyslnou hranici vytváří Irák) jsou většinou vyloučeny z podnikatelského i veřejného života. V arabských zemích severní Afriky je postavení ženy bližší evropskému pojetí, ženy se objevují i v politice.

Pod vlivem islámu jsou zakázány ve filmech erotické scény. V nedávné době propukl v Egyptě skandál, týkající se velmi populární egyptské herečky Yousry, která v jedné filmové scéně ukázala několik cm nahé kůže na noze.

Mnohoženství

Hlavní slovo v rodině má muž. Ve většině islámských zemích je povoleno mnohoženství, přesněji 4 manželky a neomezený počet souložnic. Podmínkou však je, že muž je musí uživit, neboť ženy v tradičních islámských zemích nechodí do zaměstnání. Úloha ženy v rodině je tak omezena na biologickou funkci a výchovu dětí, z nichž nejvýznamnější postavení má nejstarší syn. Podřízenost mužům je zakotvena v Koránu: "Ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte je a vykažte jim místa na spaní a bijte je." Pro ty, kdo nepochopili, dodávám, že řeč je o ženách.

Rozvod v tradičních islámských zemích je zcela v rukou muže. Stačí mu říct třikrát za sebou: Rozvádím se s tebou - a věc je vyřízena. Rozvedená žena je pak vydána na milost a nemilost své původní rodině.

Zahalené ženy
Ženy musejí od první menstruace chodit zahalené, v různých zemích v různé míře: závoji či šátky různých délek či celá roucha (čador). Žena je podřízena muži, je zdůrazněna její funkce biologická a péče o výchovu dětí. Tato podřízenost je v některých ortodoxních islámských zemích takřka absolutní, například v Saúdské Arábii není narození dítěte ženského pohlaví ani vpisováno do matrik, je posilována všemi zákonnými prostředky nedůvěra k nezahalené ženě (např. v Íránu ji nesměli ani taxikáři přepravovat), existuje dokonce jakási mravnostní policie, zkoumající chování žen na veřejnosti. Ty, které jsou často viděny samy a po setmění venku, jen s obtížemi hledají ženicha. Je značný rozdíl mezi městem a vesnicí, ve městech již přibývá odvážných žen v kalhotách a sukních.


Saúdská Arábie

 

Šaríja

Islámský souhrn zákonů šaríja nahrazuje v této zemi ústavu, občanské i trestní právo. Islám ovlivňuje veškeré dění veřejné i soukromé.

Saúdští Arabové pečlivě chrání své ženy před nepovolanými zraky cizích mužů. Ptát se na manželky je nepřípustné. Na veřejnosti musejí být ženy zahalené včetně obličeje, cizinky musejí mít zakryté nohy a ruce a na hlavě šátek (tmavé barvy). Cizinci - muži musí mít dlouhé kalhoty, šortky jsou zakázány. Jakékoli fyzické kontakty mezi mužem a ženou na veřejnosti jsou vyloučené (možnost vězení!). Na dodržování předpisů dohlíží náboženská policie "mutawas" (viz níže uvedený článek).



Je zakázán dovoz alkoholu, pornografie a časopisů s fotografiemi žen. Jsou zakázány křesťanské symboly, včetně kříže na řetízku. Předmětem konfiskace nebo cenzury jsou i propagační letáky nebo návody, na nichž jsu zobrazeny ženy s obnaženými koleny nebo výstřihem.

 

Ženy v Saúdské Arábii

"Americká tisková agentura The Associated Press uveřejnila článek o tom, jak vypadá život muslimských žen a to nikoliv v nějakém exotickém prostředí, nýbrž "doma", t. j. v Saúdské Arábii. autorkou byla Donna Abu-Nasr:

"V kavárničce sedí pět saúdských žen a baví se živě o mnoha věcech nad kávou, když náhle zaslechnou zvenčí hluk. Z obavy před náboženskou policií "Mutawas", která by je mohla uvrhnout do vězení za to, že jsou na veřejnosti bez doprovodu mužského příbuzného, si rychle zakrývají vlasy i tváře dlouhými černými šátky a opatrně se rozhlíží kolem. Naštěstí se policie neukázala, ale ženy se rozhodly rozejít se - jejich setkání bylo nepříjemně přerušeno.

Některé saúdsko-arabské ženy jsou se svým účelem spokojeny a odsuzují skupiny bojující za lidská práva, které prohlašují, že by se měl způsob života místních žen změnit.

Ženy v Saúdské Arábii vedou život omezený tolika příkazy a zákazy, jak se nevede život téměř nikde jinde. Na veřejnosti jim smějí být vidět odhalené jenom dlaně a hřbety rukou, hennou nabarvená chodidla a zarámované oči. Nesmějí cestovat ani získat vzdělání nebo zaměstnání bez písemného svolení svého mužského průvodce. Vláda nevydává ženám žádné identifikační průkazy.

Policisté "mutawas" jsou agenty "Výboru na ochranu před neřestí a na povzbuzování ušlechtilosti." Jsou placeni vládou a mají svého ministra. Dostávají odměnu v hodnotě 300 dolarů za zatčení saúdského občana a 1 150 dolarů za cizince. Kontrolují nákupní střediska, restaurace a jiná veřejná místa a dohlížejí do obchodů se sportovními potřebami a do obchodů "s kosmetikou" a na zboží i v propagačních materiálech začerňují případné obrázky žen.

Pokud saúdské ženy mají zaměstnání - takových je asi 5 % - mohou pracovat ve zdravotnictví a ve školách, kde nepřijdou do styku s muži. Na univerzitách nesmějí studovat inženýrství, hospodářství a práva. Na veřejnosti nebo na ministerstvech je vidět velice málo žen. Většina žen se vyhýbá pobytu v blízkosti mužů. Nejezdí s nimi ve výtazích. Restaurace mívají nápisy, že "osamoceným ženám bez "mahramů" (mužských průvodců) není vstup dovolen". Uvnitř restaurací jsou mléčným sklem odděleny "rodinné" prostory pro ženy s mužskými průvodci. Sedí se v odděleních se záclonkami, závěsy nebo dokonce dveřmi, aby takové skupiny byly odděleny od ostatních návštěvníků. Jestliže by policie "mutawas" zjistila, že dvojice usazená v takovém oddělení není oddána, je okamžitě uvržena do vězení.

Banky mají zvláštní oddělení pro ženy. Protože ty ale nemají svoje vlastní občanské průkazy, používají rodinné průkazy bez fotografií, v nichž jsou uváděny jakožto "závislé" na otci nebo manželovi.
" (Miloš Kaláb, Neviditelný pes)

Obchodní etiketa

V obchodním nebo společenském kontaktu je nejdůležitější devizou trpělivost, znalost etikety a vytrvalost. Je to svět mužů, pro které důležitější než jakákoli jednání je modlitba. Modlitebny jsou běžnou součástí kanceláří. Obchodní jednání je běžně přerušováno modlitbou.

Saúdští Arabové nevyjádří otevřeně "ne", negativní stanovisko dají najevo průběžným odkládáním řešení. Při zahájení obchodního rozhovoru je důležitá úvodní fáze nezávazného rozhovoru vyplněného zdvořilostními frázemi. Tuto fázi ukončuje arabský partner a přechází k vlastnímu obchodními jednání.

Společenské akce se konají - s ohledem na modlitby - téměř v noci.

Slavná historie

ve 2. tisíciletí př. n. l. se v této oblasti usadily arabské kočovné kmeny, které si v dalším vývoji uchovaly dlouho samostatnost, mj. i na staroorientálních říších. V 7. století n. l. se odtud začal šířit islám, pod jehož vlajkou vzniklo ohromné muslimsko - arabské panství od Španělska po Indii, resp. Indonésii a Čínu. Ve 13.-16. století byla arabská říše pod nadvládou mamlúků, od počátku 16. století součástí turecké osmanské říše. V roce 1745 zahájili Saúdovci boj za sjednocení území. V 19. století byli přechodně pod vlivem Egypta, později Turecka. V roce 1902 ovládli Saúdovci celé území, v roce 1915 Velká Británie uznala jeho nezávislost. 1932 bylo vyhlášeno království Saúdské Arábie. 1938 byla objevena ložiska ropy a zahájena těžba.

Panovník je zároveň nejvyšší náboženskou autoritou, králem je od roku 1987 Fahd ibn Abd al-Azíz. Navzdory absolutisticky teokratickému způsobu vlády a uplatňování islámského práva představuje země v současném světě výraznou protiváhu islámskému fundamentalismu. Saúdská Arábie stále po boku USA v čele protiirácké koalice ve válce v perském zálivu.

Obyvatelstvo

Odhaduje se na 18 miliónů obyvatel, ženy nejsou vedeny v matrikách, porodnost je jedna z nejvyšších na světě, 6,4 dítěte na plodnou ženu. Vyšší porodnost je už jen v Somálsku (6,5), o něco nižší v Afghánistánu (6,1). V Indii je 3,2, v Egyptě 3,5. V Čechách je - pro srovnání - 1,4.

Většina obyvatel jsou Arabové, z toho tři čtvrtiny potomci Saúdů. Ostatní jsou přistěhovalci z jiných zemí (Egypta, Jemenu, Jordánska, Indie aj.). Část obyvatel žije kočovným způsobem života. V zemi pracuje mnoho cizinců, jejichž pobyt souvisí s těžbou ropy. Úředním jazykem je arabština, při obchodním jednání se zahraničím se většinou užívá angličtina.

Království Saúdské Arábie je přímořský stát zabírající většinu Arabského poloostrova (araba znamená poušť) mezi Rudým mořem a Perským zálivem.

Zajímavosti
Nacházejí se tu města, která jsou pro muslimy posvátná. Především Mekka, rodiště Muhammeda. Každý muslim by měl - pokud mu to okolnosti dovolí - vykonat alespoň jednou za život zbožnou pouť do Mekky.

Severněji ve vnitrozemí leží Medína, kde je hrob Muhammeda.

ZDROJ: KOCOURKOVÁ, Jarmila. Jiný kraj, jiný mrav: jak se chovat v cizině. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003, 164 s. ISBN 80-703-3774-5.

tisk Tisk stáhnout jako pdf Stáhnout v PDF

FaceBook diskuse


Podpora lečby nemoci SMA pro Barborku

Kompletní informace o vzácné chorobě: http://www.smaci.cz

Nadace pro Barborku s SMA