Tanec a ples

Ples je zároveň společenskou událostí i nejvyšší formou taneční zábavy. Na ples tedy nejdeme, nemáme-li v úmyslu tančit; s tímto odhodláním tam může jít pouze gardedáma. (Ani ona by však neměla odmítnout, požádá-liji o tanec nejčastější tanečník její svěřenkyně.)

Na ples žena jde buď s větší společností nebo v doprovodu alespoň jedné další osoby; tedy nejčastěji s partnerem, dívka s gardedámou, méně obvyklé je, jdou-li dvě přítelkyně. Sama se může na ples vydat dáma jedině v případě, je-li si jista, že se tam setká se známými, s kterými je předem domluvena.

Na ples chodíme zásadně ve večerním. Pro pány je povinný přinejmenším tmavý oblek, Při reprezentativních plesech by měla mít dáma vždy velkou večerní toaletu, její partner by měl mít frak, přípustný je i smoking.

Jdeme-li ve skupině, pak je povinností pánů požádat o tanec všechny dámy z tohoto okruhu. Přirozeně, že své partnerce se věnujeme nejvíce a nevyznamenáváme svou přízní některou z dalších dam.

Žena, která přišla na ples pouze s partnerem, by měla odmítnout nabídky jiných mužů k tanci. Stačí věta - pronesená pochopitelně s úsměvem - „Promiňte, jsem zadaná,“ Přijmout pozvání k tanci může tehdy, jestliže jde o muže, kterého oba dva znají.

O tanec žádá muž jemnou úklonou a tradiční větou „Smím prosit?“ U dámy s doprovodem musí nejprve požádat o dovolení partnera.

Muž nabídne žene rámě a vede ji na parket. Tato obřadnost patří k plesu, při jiných tanečních zábavách stačí, když žena zaujme místo po pravé straně.

Pravidlům tance samotného jsou věnovány speciální příručky. Proto pouze stručně, Párový tanec je navzdory veškeré emancipaci jednou z posledních situací, kdy má vedoucí úlohu vždy a za každých okolností muž. Proto se žena nikdy nepokouší muže po parketu vést, či hojen usměrňovat, i kdyby byla právem přesvědčena, že je mnohem lepší tanečnicí než on. Ostatně výrok, nejsou špatné tanečnice, jsou jen špatní tanečníci, není tak daleko od pravdy.

Po skončení tance doprovodí tanečník partnerku na místo a za tanec poděkuje. Opustit partnerku na parketu je naprosto neomluvitelné, i kdybychom byli sebevíc zklamáni. Gentleman ovšem zklamání nedá nikdy najevo, a to ani mrknutím oka. Na jiných tanečních zábavách než je ples (v kavárnách s tancem, vinárnách, odpoledních čajích, tanečních večírcích apod.) je povoleno méně obřadné chování. Můžete požádat o tanec cizí ženu, dovolíte se ovšem její společností.

Tento typ zábavy je dokonce jednou z nejvýhodnějších příležitostí k seznámení. Navázání kontaktu je usnadněno rituálem žádosti o tanec. Nejen konverzace, ale i tanec sám je zvláštním způsobem komunikace. (Tvrdívá se, že lidé, kteří si rozumějí při tanci, budou si rozumět i jinak,) Tanec sám poskytuje jen příležitost, k ničemu ještě nezavazuje i to je výhodné,

Ve vysloveně nočních podnicích, barech a nočních vinárnách, kam chodí jen uzavřené společnosti, nemůže muž požádat o tanec ženu z jiné společnosti. Je-li v nočním podniku osamělá dáma, není to dáma, a buďte připraveni, že od vás očekává něco více a jiného než tanec,

Pro příležitost plesu a tance ve společností vůbec vybíráme ještě ze Společenského katechismu:

„Zvláštní tanec přenechme těm, kdo ho dobře znají.

Netančí sám jediný pár v sále, když ostatní tančit přestali.

Dáma nedávej nikdy svého rozhořčení nebo roztrpčení, že málo tančíš.

Pán při volence neutíkej a neukazuj ani znechucenosti, ani příliš velikého zájmu.

Roztrhne-li pán dámě šaty, dáma usmívej se k tomu, bytí srdce jí krvácelo.

Ke gardedámám buď svrchovaně zdvořilý a pozorný. Z těch stávají se často tchýně.

Pád na parketách při tanci, není-li provázen skutečným neštěstím, je sice nepříjemný, ale nic neznamená.

Do výboru nebo pořadatelstva plesu nebo taneční zábavy se neder, je to úloha nevděčná, neboť všem nezavděčí se pořadatel nikdy.

Plesy neměly by nikdy trvat déle než do jedné nebo nejvýše do dvou hodin s půlnoci...nic není tak nepěkné, jako tanečnice ve čtyři, v pět hodin ráno, znavená, zpocená, se šatem zmuchlaným..“