Řecko

Hlavní město: Atény
Rozloha: 131 940 km²
Počet obyvatel: 11 018 000
Státní zřízení: republika
Měna: euro (EUR)

Charakteristika: zásadně nedochvilní, mistři improvizace, hrdpí na Řecko
Co nemají příliš v oblibě: samotu, emancipaci žen, Turky
Co mají rádi: debaty o politice, chlapské furiantství, ouzo
Co je typické: mužský klášter Athos, antické památky, Metaxa

Debaty mužů a zásadní nedochvilnost

Periklés: "O Řekovi, který se nezajímá o politiku, nelze říct, že by si hleděl svého. Ten se nestará vůbec o nic."

Řecká národní hrdost je ve světě proslulá. Setkáme se s ní i v řeckých tavernách či kavárnách při hlasitých diskuzích pravidelných návštěvníků o politice. Naprosto převažují muži, kteří jsou zvyklí trávit večery pospolu při popíjení ouza (anýzovky) nebo retsiny (víno s chutí pryskyřice). Hrají šachy nebo karty, nebo nakouknou do novin a hned si mají o čem povídat. Živo je v tavernách až do dvou do rána, pravá noc začíná až po třetí hodině. Nejhorší je pro Řeka samota (řecky eremia - zároveň znamená pustinu). Na přátelské schůzky se zásadně nechodí včas, jinak by byl člověk označen jako koroido, tj. ten, kdo ztratil své furiantství. Čekat sám na příchod přátel je ostuda, a tak se kolem míst schůzek odehrává jakýsi rituální rej: první návštěvníci krouží kolem místa srazu tak dlouho, až někdo z nich ztratí nervy a přijde první, teprve pak se tam nahrnou ostatní. Řek si takto hájí své filotimo, tzn. osobní hrdost a čest.

Kefi je opilý štěstím

Zajímavé je, že i přes náklonnost k alkoholu není alkoholismus řeckým problémem, naopak ten, kdo se neumí po alkoholu (např. po silném ouzu) ovládat, je společností značně odsuzován. Oproti tomu existuje stav "kefi", opilý štěstím, který nemá s alkoholem nic společného. Řekové všechno prožívají nejraději pospolu (možná, že se jedná o dědictví antiky, kdy se svobodní mužové scházeli na agoře), a tak Řeka ve stavu kefi je možné také nejčastěji vidět ve společnosti: tančí zvláštní rituální tanec v jakési extázi, ne nepodobné slavnému Zorbovi Nikose Kazantzakise.

Tradiční role ženy

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem o řeckém pospolitém způsobu života bude tato kapitola obsahovat jen několik málo informací. Většina řeckých žen nepracuje (z tisíce asi jen dvě jsou zaměstnané), starají se tedy o domácnost. Soukromí - řecky "idiotikos" - není, jak už z pojmenování soudíme, pro muže nijak přitažlivé. Manželovi se žena zavděčí nejvíce tím, že mu porodí syna. S narozením dcery totiž jdou ruku v ruce starosti o její věno, protože bez něj by totiž těžko sháněla ženicha. Nejčastěji se rodiče snaží sehnat dceři byt, který je v případě rozvodu její jedinou jistotou. Jinak ženy tráví většinu svého času čekáním na muže. Emancipace je v těchto končinách pojem takřka neznámý. Ženy podléhají mnoha pověrám, například věří například tomu, že nesmějí doma nechat otevřené šuplíky, jinak by je známí pomluvili. Ze stejného důvodu si nesmějí ve středu a v pátek stříhat nehty a v neděli mýt vlasy. Potkat těhotnou ženu přináší štěstí.

Souhlasím nebo nesouhlasím

Pro nás jsou tato gesta v řeckém pojetí poněkud méně srozumitelná. Proč? Jako by Řekové svojí mluvou těla naznačovali pravý opak než my.

Souhlas se vyjadřuje otáčením hlavy zprava doleva a zpět, jako u nás při nesouhlasu, jen trochu pomaleji. Nesouhlas se projevuje jedním kývnutím hlavy zdola nahoru, které je podobné našemu souhlasu. My však začínáme pohyb shora a často jej opětujeme. Je to jeden z nejdůležitějších odlišných projevů mimoslovní komunikace, o kterém musíme být před jednáním s Řeky poučeni.

Slavná i neslavná minulost, protiturecké nálady

Řecko je zemí ostrovů a poloostrovů, takřka 20 % jeho povrchu připadá na 1 400 ostrovů nejrůznějších velikostí, více než 16 % připadá na poloostrov Peloponnés. Přímořské podnebí a s ním související způsob života významně ovlivňuje řeckou civilizaci, která svou antickou minulostí patří k nejslavnějším.

Už 2000 let př. n. l. vznikla na ostrově Kréta vyspělá civilizace s nádhernými paláci (Knóssos, Faistos, aj.). Po roce 1500 se kulturní střediska přesouvají na pevninu do Mykén, Théb, Athén. Od roku 776 př. n. l., kdy se konají první olympijské hry, se počítá začátek helénského letopočtu. V 5. století př. n. l. vrcholí athénská demokracie. Ve 4. století př. n. l se Řecko ocitá pod nadvládou Makedonie, tu ve 2. stol. př. n. l. střídá Řím, od konce 4. stol. n. l. Byzanc.

Od 15. až do 19., resp. 20. století žili Řekové pod nadvládou Turků, ještě Lausannská mírová smlouva z roku 1923 přinutila Řecko k výměně křesťanského a muslimského obyvatelstva s Tureckem. Na jejím základě přišlo do Řecka 1 200 000 řeckých přistěhovalců.

Tato základní fakta je dobré znát, neboť protiturecké nálady jsou u Řeků stále živé (mj. souvisí i s tzv. kyperskou a egejskou otázkou, které navodily boj o sféry vlivu v uvedených oblastech.), a tak není vhodné ve společnosti chválit turecké výrobky ap.

V roce 1967 proběhl v zemi vojenský převrat, jehož výsledkem bylo zrušení monarchie v roce 1973. Neúspěšné dobrodružství na Kypru vedlo k pádu vojenské vlády a k obnově demokracie, země však již zůstala republikou. Obyvatelé jsou především Řekové (98,5 %), hlásící se k pravoslaví. Řecko se člení na 14 krajů (včetně ostrova Kréty a Euboie, jónských ostrovů a mnišského státu Athos).

Pravoslaví

Většina obyvatel se hlásí k řecké pravoslavné církvi, která vznikla r. 1833 oddělením od cařihradské pravoslavné církve. Tato církev neuznává papeže za nejvyšší hlavu církve, vyznačuje se vzájemnou rovností patriarchů, přijímáním pod obojí, zachováním celibátu jen u vyššího kněžstva a mnichů, světští kněží se smějí ženit. Řekové však nepatří k bigotním věřícím a v tom se odlišují od katolických Italů. Dokonce jedna z jejich mnoha pověr je, že vidět ráno kněze znamená mít celý den smůlu. Kněze poznáte podle dlouhého černého oděvu a černého klobouku, pod nímž schovává vlasy stažené většinou do drdůlku.

Migrace

Další významný prvek řeckého života má hluboké kořeny již ve velké řecké kolonizace v 5.-6. stol. př. n. l. Celkový počet přistěhovalců řecké diaspory lze dnes odhadnout asi na 4 milióny, z toho nejvyšší počet - takřka 3 mil. - žijí v USA. I tady sledujeme vztah Řekoameričanů ke své původní vlasti, zachování jazyka a zvyků. Některým tamějším Řekům se dokonce podařilo proniknout do nejvyšších kruhů, např. Spiro Agnew - republikánský viceprezident USA v letech 1969-73. Michael Dukakis - kandidát Demokratické strany nad úřad prezidenta aj. Velký počet Řeků žije v Austrálii (400 000) a v Kanadě (180 000).

Mistři improvizace

Řekové mají vzácný dar: umějí se radovat z maličkostí. Štěstí se v jejich pojetí mísí s melancholií, což dokládají jejich písničky ve stylu rebetika (zachycuje pocit vyděděnců), které se hrají na zvláštní nástroj podobný mandolíně - buzuki. Řekové dovedou žít současností, nechtějí se obtěžovat myšlenkami na budoucnost. S tím souvisí i jejich nechuť plánovat, které se naplno projevuje ve volném čase. Jsou mistři improvizace, do divadla a do kina chodí většinou na poslední chvíli, jinak by z toho neměli to správné potěšení.

Siesta

Charakteristickým rysem řeckého života je odpolední siesta, trvající 2-3 hodiny (většinou do 13 hodin), kdy skutečně Řekové - podobně jako Italové - uléhají k spánku. V centru Athén se rozkládá půvabný park, Národní zahrady, který v tuto dobu v letních měsících připomíná království Šípkové Růženky. Všichni leží v rozmanitých pozicích na lavičkách, na trávnících nebo jen u cest a spí. Úředník vedle obchodníka, sekretářka vedle prodavačky. V tuto dobu je zavřena většina obchodů, bank, muzeí, siesta se dodržuje i v ubytovacích a stravovacích zařízeních.

Státní svátky odlišné od našich jsou 6. 1., 25. 3., 15. 3., 28. 10.

Ouzo, suvlakia, retsina a metaxa

Řecká kuchyně je lehká a chutná. Její součástí je spousta zeleniny, skopové, drůbeží a rybí maso, různé druhy sýrů a jogurt (typická řecká varianta je bílý jogurt s medem a oříšky). Zatímco snídaně nemá pro Řeky takřka žádný význam, večeře je pokládána za obřad. Mezi nejznámější řecká jídla patří suvlakia (špíz z různých druhů masa), dolmadakia (vinné listy plněné rýží a masem), musaka (zapečený nákyp většinou s mletým masem a sýrem), tzatziki (okurka s jogurtem, česnekem a kořením) a řecký salát s vynikajícím ovčím sýrem a olivovým olejem.

Tradičním národním nápojem je ouzo, silná anýzová kořalka. Řekové ji mísí s vodou, čímž nápoj získá barvu mléka. Proslulé je víno retsina, které je připravováno ve zvláštních sudech s pryskyřicí, od níž získalo zvláštní chuť. Populární je aromatické brandy Metaxa.

Musaka z lilků

(Melidzanes musaka)
4 menší lilky, sůl, hladká mouka podle potřeby, olej, 100 až 150g sýra na strouhání, 3 vejce, 3 lžíce rajčatového protlaku

Lilky omyjeme, oloupeme a nakrájíme podélně nebo příčně na plátky. Osolíme, obalíme v hladké mouce a osmažíme na oleji. Do vymaštěné ohnivzdorné misky klademe vrstvu lilků, vrstvu strouhaného sýra, zředěný rajčatový protlak nebo čerstvě oloupaná rajčata zbavená semen. Vrstvy střídáme, poslední vrstvou musí být lilek. Zalijeme rozkvedlanými osolenými vejci a upečeme dozlatova. (Mezinárodní kuchařka, Avicenum 1996)

Spropitné

V restauracích se přidává vrchnímu číšníkovi k účtu 10 %, přímé obsluze se na stole nechává ležet 50 drachen (dnes ekvivalent v euro). V rozmezí 20-50 drachen se oceňují i další služby v závislosti na naší spokojenosti.

Shovívavost dopravní policie

Vyznačuje se obdobnými charakteristikami jako italská, jenom je pokud možno ještě shovívavější v plnění předpisů, které si většina řeckých řidičů vykládá jako nezávazná doporučení. Proto se také můžeme stát obětí dopravní nehody z toho prostého důvodu, že budete chtít u značky "stop, dej přednost v jízdě" skutečně zastavit a narazí do vás zezadu nepozorný řecký řidič, který něco tak nečekaného prostě nepředpokládá.

Na řeckých ostrovech se pak setkáme s další raritou: na motorkách jezdí všechno, co má ruce a nohy, nejčastěji děti ve věku 12 let. Něčím tak zbytečným, jako je řidičský průkaz, si tady hlavu příliš nelámou.

Zajímavosti

Cestovní ruch v této zemi se slavnou historií je důležitým zdrojem příjmů. Největší návštěvnost vykazují Athény se slavnou Akropolí, jejíž dokonalá krása je mj. dána tím, že řečtí stavitelé nahrazovali vodorovné linie mírně prohnutými (konvexními) a svislé mírně nakloněnými. Tím dosáhli vyrovnání optického klamu, kdy dlouhé horizontály vyvolávají dojem křivek a kolmice se zdají skloněné. Tento "architektonický efekt" byl objeven u řeckých chrámů až v 19. století a uplatněn u některých staveb až ve 20. století

Další místa hojně navštěvovaná jsou Delfy (Apollonův chrám, bývala zde slavná věštírna), Olympia (od roku 776 př. n. l. se zde konaly pravidelně každé 4 roky hry až do roku 393), divadlo v Epidauru, Marathon, Théby, Théra. Dostatek je též památek byzantských, pozoruhodné jsou klášterní komplexy (20 se jich nalézá na hoře Athos, ženám není vstup povolen). Za dovolenou u moře se jezdí na tzv. Attickou riviéru (mezi Athénami a Sunionem) a do mondénních středisek na ostrovech, např. na Krétu (300 slunečních dní v roce), kde může po poznání bažící turista navštívit kořeny řecké kultury (Knóssos, Chania).

Antické módní trendy

"Důležitou součástí módy v antice byly bezesporu účesy a u mužů i úprava vousů. Jak v Řecku, tak v Říme se zpočátku nosily vlasy i vousy převážně dlouhé. Například Sparťané si své dlouhé vlasy myli a pečlivě upravovali vždycky před bitvou.

Bezvousou tvář zavedl pravděpodobně Alexandr Veliký. Podle něj se tato móda rozšířila po celém Řecku a odtud i do Říma. Předtím patřila břitva výhradně do ženské kosmetické výbavy - ženy si jí odstraňovaly přebytečné chloupky. Holení bronzovou břitvou bez mýdla asi moc příjemné nebylo.

Velice originální "účesy" nosili muži a ženy na Krétě - často si totiž vyholovali hlavu dohola. Krétská móda byla vůbec pozoruhodná. Když archeologové začali v ruinách krétských paláců objevovat nálezy, na kterých se alespoň zčásti zachovaly obrazy krétských žen, byli doslova fascinováni. Nádherné elegantní šaty s výrazným výstřihem, odhalujícím a zdůrazňujícím ňadra, kosmetika nejvyšší úrovně, doplňky - to vše vedlo k výstižnému přirovnání k moderním Pařížankám plným šarmu." (P. Augusta, F. Honzák, Jak se žilo ve starověku, Albatros 1989)

Sissi milovala Korfu

Ostrov plný řeckého ducha, na nejširším místě měří kolem 30 km, posetý maličkými tavernami, kláštery na těžko přístupných místech, čisté moře a hornaté pobřeží. A do toho zasazené Achilleion, klasicistní letní sídlo císařovny Alžběty, řečené Sissy.

Slavné osobnosti

Řecké dějiny se slavnými osobnostmi jen hemží. Spočineme-li okem na antickém dědictví, nemůžeme nevzpomenout na básníky (Homér, Sapfó), dramatiky (Eurípidés, Sofoklés, Aristofanés), řečníky a filozofy (Démosthenés, Sókratés, Platón, Aristotelés).

Z novořecké literatury je patrně nejznámější N. Kazantzakis a jeho dílo Řek Zorba (bylo též zfilmováno, slavným představitelem americký herec Anthony Quinn). Nobelovu cenu za literaturu získali řečtí básníci J. Seferis (1963) a O. Elytis (1979).

ZDROJ: KOCOURKOVÁ, Jarmila. Jiný kraj, jiný mrav: jak se chovat v cizině. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003, 164 s. ISBN 80-703-3774-5.