Anglie
Hlavní město: Londýn
Rozloha: 130 395 km²
Počet obyvatel: 50 762 900
Státní zřízení: Konstituční monarchie
Měna: Libra Šterlinků
Charakteristika: ovládají se, zastánci tradice, milovníci koní a psů
Co nemají příliš v oblibě: vměšování do soukromí, nekompromisní názory, narušení zvyků
Co mají rádi: čaj, hovory o počasí, uměřenost
Co je typické: kriket, skotská whisky, pánské kluby
Soukromí je posvátné
Stěžejní zásadou každého Angličana je nevměšování se do soukromí jiného člověka. Vlastní soukromí je pečlivě střeženo, což se odráží v následujících pravidlech. S neznámými lidmi, kteří nebyli pozvání, mluví Angličané pouze na prahu domu, nikdy je nepozvou dál. Známí a přátelé přicházejí většinou na pozvání, většinou písemné (až 2 týdny předem, nejčastěji na určitou hodinu).
Po překročení domácího prahu odkládá Angličan s pracovním oblekem i myšlenky na práci. Jde to tak daleko, že například při jídle platí nepsané pravidlo: lze mluvit na jakékoli nezávazné téma, ne však o práci. Nejvděčnějším tématem je hobby, sport, ušlechtilí koně a psi. Angličané jsou milovníky psů. Za to, že ublížíte psovi, můžete jít i do vězení.
Sportovní etiketa
Osobní kontakty by byly nemyslitelné bez rituálu vzájemného představován, při němž je mnohdy neformální představování doplněno "důležitou" informací, například o zájmech či libůstkách představovaného. Příklad: "To je sir Charles, který nebydlí v Londýně, protože jeho irský teriér dává přednost čerstvému vzduchu." Opravdu důležité informace o dotyčném se dozvídáme časem a takřka tajně.
Pravidlem debaty je nebýt osobní, nekompromisní obhajování svého názoru považují Angličané za výstřední. Základem společenské morálky je sportovní etiketa. Chce-li Angličan kritizovat, užívá věty typu: "To není fair play! To je nesportovní! To není kriket!" Zároveň je to jedna z nejhorších urážek, nazveme-li chování Angličana nespravedlivým či nesportovním. Kriket je národním posvátným sportem.
Lpění na zvycích
Obecně je pro anglického gentlemana typický klasický proužkový oblek, často doplněný též proužkovanou košilí s širokými pruhy a naškrobeným bílým límcem. Angličané jsou vášnivý cestovatelé. Vždy a za všech okolností se však snaží i v cizím prostředí uplatnit své zvyky, například onen pověstný anglický časně ranní čaj, tzn. čaj s mlékem asi hodinu před snídaní, nebo ranní četba příslušných novin. Za velmi neslušné je považováno nahlížení cizího člověka do novin přes rameno dotyčného gentlemana. Anglie je tisková velmoc a spotřebou novin na 1 obyvatele stojí na předním místě ve světě.
Anglický gentleman
"Gentleman, to je odměřená sloučenina mlčení, ochoty, důstojnosti, sportu, novin a počestnosti. Dvě hodiny vás dožírá váš protějšek ve vlaku tím, že vás neuzná za hodna pohledu: najednou vstane a podá vám váš kufřík, na který jaksi nemůžete dosáhnout. Tady si lidé vždy dovedou navzájem pomoci, ale nikdy si nemají co říci, ledaže je to o počasí... Jejich zamlklost je taková, že ani nenadávanjí veřejně na vládu, na vlak nebo daně: je to celkem neveselý a uzavřený lid. Místo hospod, kde se sedí, pije a povídá, vynašli bary, kde se stojí, pije a mlčí." (K. Čapek, Anglické listy)
Zdvořilý odstup
Osobní kontakty na veřejnosti jsou v některých ohledech přímo odvozené z toho, co již bylo řečeno. Především mezi veřejným a osobním životem je tlustá dělící čára, která nedovoluje proniknout soukromým informacím na veřejnost. Diskuze o osobních či rodinných problémech je nepřípustná. Častá reakce v těchto případech je: "To nemůže být předmětem hovoru." Zachování zdvořilého odstupu je společensky žádoucí, v nouzi je však Angličan ochoten nezištně a kdykoli pomoci, dokonce aniž je o to žádán. Například v Londýně takřka nelze zabloudit, neboť zbloudilého cizince se vždy Londýňan nezištně ujme.
Za Calais jsou už domorodci
"Anglie vidí svou tvář v Shakespearovi, protože tento její slavný syn v sobě dokonale ztělesňuje její charakteristické rysy: anglosaskou praktičnost a keltskou snivost, pirátskou chrabrost Vikingů a disciplínu Normanů." (N. Kazantzakis)
Vztah k cizincům je navenek shovívavý, uvnitř kritický. Ve smyslu rčení: "Za Calais jsou už domorodci" skrývají v sobě Angličané přesvědčení, že vše, co je kontinentální, je horší než anglické. Angličan se velmi málokdy učí cizím jazykům, je však velmi shovívavý k mluvě cizinců. Zdvořile pochválí jejich angličtinu, byť chybnou.
Angličané, Walesané, Skotové a... Britové
Pro cizince bývá častým problémem označování národa a jeho lokalizace. Velká Británie představuje anglické území bez Severního Irska. Anglie však není Skotsko a Wales, Spojené království jediné spojuje všechny tyto celky v jeden. Angličané nejsou Walesané ani Skotové, a už vůbec ne Irové. Britové jako označení národnosti je na britských ostrovech přijímáno značně nelibě.
Stručně o minulosti i současnosti
Spojené království Velké Británie a Severního Irska má dějiny zbytnělé válkami. Roku 55 př. n. l. dobyl území dosud obývané Kelty římský vojevůdce G. J. Caesar, r. 43 n. l. římský čísař zřídil provincii Británii. V 5. století se tu usazují kmeny Anglů, Sasů a Jutů. Roku 1066 zvítězila normanská vojska Viléma I. Dobyvatele v bitvě u Hastingu. Rok 1215 je počátkem parlamentu, neboť anglický král Jan Bezzemek podepsal šlechtě Velkou listinu svobod (Magna charta libertatum). V letech 1337-1453 probíhala stoletá válka s Francií, v níž nakonec Anglie prohrála. Následovaly "války růží", kdy se takřka vyvraždily dva nejvznešenější anglické rody. Sledujeme-li linii slavných anglických panovníků, pak nemůžeme vynechat Jindřicha VIII. (a jeho šest žen...), Alžbětu I. (a Shakespeara), Karla I. (popraveného v době anglické revoluce roku 1649), Viléma Oranžského, Jiřího III. a Viktorii.
Za panování královny Viktorie Britové vytvořili ohromné koloniální impérium, nad nímž "slunce nezapadalo". Kolonie postupně ztráceli. Dnes jim patří ostrov Man, Normanské ostrovy, Shetlandy, Orkneje a Hebridy. Stojí v čele Společenství národů (Commonwealth), volného sdružení nezávislých zemí, které spojuje společná minulost v rámci bývalého britského impéria (Austrálie, Kanada aj), Severní Irsko je součástí monarchie.
Úředním jazykem je angličtina. Náboženství obyvatel je převážně anglikánské (56,8 %), ostatní protestantské církve mají menší zastoupení (15 %), katolíků je nejméně (13 %) a žijí většinou v Severním Irsku. Historické země jsou Anglie, Wales, Skotsko a Severní Irsko. Všechny mají svůj regionální parlament. Ve Skotsku sídlí tendence k odtržení od Anglie, skotská ekonomika je v přepočtu na 1 obyvatele osmá nejsilnější na světě.
Oblíbená královna matka
Velká Británie je parlamentní monarchie, v jejímž čele stojí od roku 1952 královna Alžběta II. Soukromí královské rodiny a její skandály jsou často probírány v tisku, vyvrcholením byla tragická smrt princezny Diany v noci 31. 8. 1997, když se v Paříži pokoušela se svým přítelem uniknout reportérům. Královna matka, která zemřela v roce 2001 ve věku 101 let, byla u obyvatel velmi oblíbená (při bombardování Londýna za druhé světové války odmítla opustit město a posílila tak morálku Londýňanů).
Jak královna přijala českého diplomata
"Velvyslanec (Pavel Seifter) se jako představitel státu ke královně vydává ve fraku, na hlavě cylindr, na rukou bílé rukavice. Jeho manželka si může dovolit méně formální oděv, neboť jde ke královně jako soukromá osoba.
Velvyslance si v paláci postupně předávají ctihodní služebníci královny a činitelé ministerstva zahraničí a dostává zevrubné instrukce, jak se chovat. Maršálek posléze žádá velvyslance, aby zaujal pozici čelem k místnosti 1844. Velvyslanec je uprostřed, maršálek po jeho pravici, královský štolba po levici. Rozezní se zvonec a pážata otvírají dveře. Trojice mužů učiní levou nohou krok kupředu a uklání se. To celé zopakují a po druhém úklonu maršálek pronáší: "Vaše Veličenstvo, velvyslanec České republiky."
Maršálek a štolba ustupují, velvyslanec vykročí ke královně. Třetí klanění, stisk rukou, předání listin. Velvyslanec pronáší pár slov, jaká je to pro něj čest, a královna se ho ptá na zdraví prezidenta Havla, přeje mu brzké uzdravení a vzpomíná na návštěvu v Praze: "Dokonce si pamatovala, jaké bylo tehdy počasí. A ty davy lidí, to na ni také hodně zapůsobilo," rekapituluje velvyslanec rozhovor, který trval o několik minut déle, než je obvyklé. Potom jsou panovnici představeni ostatní diplomaté. Opět zazní zvon, úklon nebo pukrle, stisk rukou s královnou, úklon, pukrle." (Jiří Chrást, 25. 2. 1998, MF DNES)
Sebeovládání a uměřenost
Touhou každého Angličana je mít vlastní dům (a kolem něj anglický trávník). Tento cíl je pro ně motivací k šetrnosti, která podle našich představ hraničí s lakotou. Anglická střídmost v jídle a oblékání je příslovečná. Tento trend začíná výchovou od nejútlejšího věku, kdy anglické maminky jen nevěřícně vrtí hlavou nad sebechválou maminek z jiných zemí ve stylu: "To naše děťátko ale dobře papá..." V Anglii děti musí od malička přivyknout určitému nepohodlí. Dnešním trendem je corn flakes, neboť splňují nejtajnější sen anglických maminek: mohou se jíst celý den, jsou výživné a děti si je připravují samy.
Projevy citu v soukromí jsou uměřené (např. méně fyzických kontaktů mezi dětmi a rodiči). Sotva začnou děti rozum brát, nejčastěji užívaným pokynem se stane: "Ovládej se!"
Každý člen rodiny má nezadatelné právo na své soukromí, v němž se může projevovat jakkoli, třeba i podivínsky. Nikdo se nad jeho chováním nepozastavuje. Kult soukromí je pro Angličana určitou kompenzací za nepřetržité sebeovládání na veřejnosti.
Tradice internátních škol
Anglické děti jsou často svěřovány do internátních škol, které jim nejen nahrazují rodiče, s nimiž se děti setkávají nejčastěji o víkendech, ale formují i jejich charakter a do budoucna vytvářejí okruh přátel a známých. Angličané sami tvrdí, že v chování dospělých lze poznat školu, kterou navštěvoval.
Stará školní vázanka
Angličané dodnes velmi respektují úlohu soukromých internátních škol při formování společenské etikety. Znakem sociální klasifikace je "stará školní vázanka", například odchovanec Etonu vlastní vázanku s úzkými světlemodrými proužky, ve škole chodil v uniformě, tj. ve fraku s bílým motýlkem. Z této školy vzešlo skoro 20 ministerských předsedů, dnes ji navštěvuje korunní princ William.
Muži a klubový život
V minulosti byl důležitý klubový život, dnes už jeho význam poněkud upadá. Známý londýnský klub je např. Reform Club, známá bašta liberálů. Dalšími kluby jsou: White´s Boodle´s, Atheneum atd. Platí zásada: čím starší, tím lepší, v duchu ctění tradic. V poslední době byl do těchto pánských klubů umožněn přístup i ženám, ovšem pouze na vyhrazená místa. Angličané říkají: "Klub je místo, kde lze mlčet nebo dřímat ve společnosti nejzajímavějších mužů Anglie." Součástí klubového vybavení je i knihovna, v níž nejčtenější knihou bývá informační seznam titulů, tj. jakou školu absolvoval lord XY., v jakém pluku sloužil, kdo se oženil s jeho dcerami atd. Establishment je skrytá forma klubového předávání informací a ovlivňování politiky.
Stravovací zvyklosti
Velká snídaně (full breakfast) je obvykle kaloricky velmi vydatná. Ovesná kaše (porridge) s mlékem nebo smetanou a cukrem (ve Skotsku se solí), vejce se slaninou nebo šunkou (bacon and eggs, ham and eggs), součástí mohou být i párky (saussages), tradiční toast s máslem a marmeládou, k tomu káva nebo čaj. Pojem marmeláda se používá pouze pro pomerančovou, ostatní se nazývají džemy.
Snídaně "na vidličku"
"Turisté mají (podle nového průvodce Lonely Planet) tendenci užít si tradiční anglické snídaně (fazole, slanina, párek, vejce, smažená rajčata, smažené houby: skotská a velšská varianta zahrnuje "takové hrůzy" jako kousky jelita), protože takové věci obvykle doma nejedí. "Kdyby jedli, tak by zemřeli" uvádí se v průvodci." (25. 4. 2001 ČTK, iDnes O cestování, upravila J. K.)
Významné místo v anglické kuchyni zaujímají masové pokrmy, hlavně maso skopové a hovězí. Specialitou jsou např. skopové ledvinky či skopové maso dušené se zelenými fazolkami. Typickým anglickým pokrmem - i přes všechny pohromy nemocí šílených krav či slintavky a kulhavky - nadále zůstává biftek, propečený i krvavý, pokapaný anglickým kečupem. Dary moře patří také často do jídelníčku, např. předkrmy z krabů.
Hlavním jídlem dne bývá večeře (dinner) servírovaná obvykle mezi 19.00 až 21.30. Vždy obsahuje několik chodů. Oblíbené jsou krémové polévky (ve Skotsku hrachové a rybí). Zajímavé pro naše chuťové buňky jsou kombinace telecího masa s rybízem nebo drůbeže se sušenými švestkami. Skotským národním jídlem je tzv. "haggis" - skopové vnitřnosti připravené na loji s různým kořením, přílohou bývá bílá vařená řepa.
Anglické sladkosti se často vytvářejí z těst, která se dlouho vaří ve vodní lázni nebo v páře. Oblíbené pudinky (teplé i studené), známý je vánoční pudink.
Vánoční pudink
120g víněnek (rozinky tzv. korintky), 120g sušených švestek, 300g rozinek, 74g kandované pomerančové kůry, 4 vejce, 120g loje, 1/4 lžičky muškátového oříšku, 1/4 lžičky skořice, 120g mouky, 220g strouhanky, 200g cukru, 30g strouhaných mandlí, kůra z jednoho citrónu, mléko nebo černé pivo, 30g másla na vymazání formy, 2-3 lžíce rumu nebo koňaku.
Lůj utřeme s cukrem a vejci. Přidáme rozinky, muškátový oříšek, skořici, mouku, strouhanku, strouhané mandle a kůru z citrónu, víněnky, švestky a pomerančovou kůru umletou na masovém strojku. Vše dobře promícháme. Přidáme tolik mléka (nebo černého piva), abychom získali vláčné těsto. Pudinkovou formu vymažeme máslem, naplníme pudinkem, uzavřeme a postavíme do nádoby s vařící vodou, kde vše vaříme 6 hodin.
Tento pudink se vaří v Anglii už koncem listopadu. Uskladňuje se tak, že se úplně vychladlý vyjme z formy a vloží do celofánové folie. Pak se až do Vánoc ponechá v suché chladné spíži. O Vánocích se znovu ohřeje v troubě, poleje rumem nebo koňakem, zapálí a servíruje se na stůl. Pokud byste chtěli recept vyzkoušet, vězte, že má řadu variant, žádná prý není podle věrohodných svědků pro našince příliš poživatelná.
Anglická strava a zasmušilost gentlemana
"Prostředí kuchyně v prostředním hotelu pro prostředního Angličana vysvětluje do velké míry anglickou zasmušilost a zamlklost. Nikdo nemůže zářit a trylkovat, žvýkaje pressed beef potřený ďábelskou hořčicí. Nikdo se nemůže nahlas radovat odlepuje si od zubů třesoucí se pudink z tapioky. Člověk hrozně zvážní, dostane-li lososa politého růžovou škrobovinou: a má-li k snídani něco, co zaživa je rybou a v melancholickém stavu poživatelnosti se jmenuje freid sole, vydělal-li si třikrát denně žaludek černou čajovou jirchou a napil-li se zasmušilého teplého piva, požil-li univerzálních omáček, konzervované zeleniny, custardu a muttonu, nuže, vyčerpal-li snad všechny tělesné požitky průměrného Angličana, počíná chápat jeho uzavřenost, vážnost a přísné mravy." (K. Čapek, Anglické listy)
Záludnosti alkoholu
Vpravdě národním nápojem je whisky. Rozeznáváme dva druhy: malt whisky (z čistého sladu) a grain spirit (ze zrní). Malt je chuťově výraznější. Grain spirit se po dozrání "řeže" (blend), tj. spojuje se 15-60 různých druhů, což má podtrhnout chuť. Nejlepší je prý skotská whisky.
Gin (čteme džin) je po whisky nejpopulárnější alkoholický nápoj. Původně pochází z Nizozemska (i když Angličané tvrdí, že prvenství patří jim), v Anglii se pije asi 300 let, od nástupu Viléma Oranžského. Důležitou roli při výrobě hrají jalovcové bobule, které dodávají ginu výraznou chuť.
Jak pijeme whisky
"Skutečný rozmach whisky začal po druhé světové válce. Za nejlepší bývá považována skotská. Skotové prý říkají, že ona původní, pravá a skutečná whisky (malt) by byla pro mírnější kraje trochu tvrdou "vodou života". Ostatní příznivci tohoto nápoje zase tvrdí, že Skotové si to nejlepší nechávají a ostatní (grain spirit) posílají na jih Angličanům... A jak se whisky pije? Skotové jí pijou čistou, bez vody, jak sami říkají "nahou". Znalci odmítají skotskou se sodou, dávají přednost vodě ze studny. Pokud se pije skotská před jídlem, stačí jedna kostka ledu. Objem vody nikdy nesmí přesahovat objem alkoholu. Po jídle se doporučuje pít dobrou whisku bez ledu i vody, pokojově teplou, upíjením nepatrných doušků, které pozvolna povalujeme na jazyku před polknutím. Malt whisky se pije vždy po jídle čistá." (Karel Pinka, Minimum o pití, vybrala a uspořádala J. K.)
Zajímavosti
Nedostatek slunného počasí se projevuje každoročně odlivem Britů na dovolené do klimaticky příznivějších oblastí (až 30 miliónů obyvatel tráví svou dovolenou v zahraničí). Přesto je dnes Velká Británie zajímavá i pro zahraniční turisty, především zvláštním charakterem krajiny v kombinaci se šlechtickými sídly a rozsáhlými parky. V Severním Irsku jsou největší jezera, avšak nejpopulárnější je díky legendě o ohromné obludě jezero Loch Ness ve Skotsku. Největší přírodní zajímavostí je přírodní amfiteátr Giant´s Causerway v Severním Irsku se 40 000 kamennými sloupy.
Anglická prehistorie zanechala stopy v množství dolmenů a menhirů, prvotřídní kamennou památkou je kultovní kruh Stonehange. Z římského období jmenujme Hadriánům val s dochovanými pevnostmi. Středověké hrady (Richmond, York, Nottingham, aj.) jsou rozesety po celé zemi stejně jako četné katerdrály (Canterbury, Salisbury, Coventry, aj.).
Půvabná jsou starobylá města a univerzity (Oxford, Cambridge). Za nejkrásnější město Anglie bývá považován York, nejvíce společenských a kulturněhistorických atrakcí přináší určitě hlavní město Londýn (Tower, Westminsterské opatství, katedrála sv. Pavla, aj.). Prvotřídní archeologickou kamennou památkou je Stonehange.
Skotsko je zajímavé svými tradicemi: proslulý keltský kroj s kilty - sukněmi, kapely piperů - dudáků, atd. Známá je Fingalova jeskyně (Fingal je skotský - keltský národní hrdina), jejíž ozvěnou se inspiroval Mendelssohn-Bartholdy. Na jihu je celá řada klášterů z 12. a 13. století. Hlavním městem Skotska je Edinbourgh, považovaný za jedno z nejkrásněji položených měst světa.
Typickými produkty jsou skotská whisky, anglický gin a cherry. Je však třeba poznamenat, že anglický gentleman před polednem tvrdý alkohol nepije...
Součástí Velké Británie je i Gibraltar, který je pod britskou správou od utrechtského míru (r. 1713) na neomezenou dobu. V posledním referendu v roce 1967 se 99 % obyvatel Gibraltaru vyjádřilo pro zachování kolonie.
Slavné osobnosti umění
Tvůrci anglické hudby jsou G. F. Händel a B. Britten. Literatura oplývá řadou jmen - G. Chaucer, W. Shakespeare - nejslavnější dramatik, básníci lord Byron, P. B. Shelley, W. Wordsworth, T. Coleridge a zvláště romanopisci Ch. Dickens, J. Austenová, W. Thackeray, sestry Bronteovy, G. B. Shaw, R. Kipling, J. Galsworthy, V. Woolfová, A. Cronin aj. V malířství vynikli W. Turner, Th. Gainsborongh. V architektuře proslul Chr. Wrenn, tvůrce barokního Londýna. Filmové osobnosti - O. Reed, L. Olivier.
Vznik anglické vlajky
Vlajka Velké Británie vznikla podobně jako samotná země. Spojily se všechny vlajky všech slučovaných zemí do jedné.
Zdroj: KOCOURKOVÁ, Jarmila. Jiný kraj, jiný mrav: jak se chovat v cizině. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003, 164 s. ISBN 80-703-3774-5.