Izrael

Hlavní město: Jeruzalém
Rozloha: 20 770 km²
Počet obyvatel: 7 303 000
Státní zřízení: republika
Měna: Nový izraelský šekel (ILS)

Charakteristika: asertivní, bojovní, zdatní obchodníci
Co nemají příliš v oblibě: focení u Zdi nářků, jíst vepřové, parkování u vojenského objektu
Co mají rádi: klid v pátek, smlhouvání, neformálnost
Co je typické: vstupní kontrola na hranicích, militarizace, množství jazyků

Etiketa veřejných kontaktů

Všední život obyvatel Izraele je svázán s náboženstvím a s problémy, vyplývajícími ze střetu kultury židovské, arabsko-muslimské a křesťanské. Země byla často ve válce, vojenská složka společnosti je silná a zřejmá na první pohled. Milióny přistěhovalců neustále mění vžitou etiketu. To vše vede k neformálnosti ve společenském životě. Ani do luxusních restaurací není předepsán společenský oděv. Evropan bude postrádat vepřové maso, které ani židé, ani muslimové nepojídají z náboženských důvodů. Bude se divit pátečnímu poklidu v židovských oblastech či sobotním zavřeným muslimským obchodům. Bude si připadat jako v Babylónu po zmatení jazyků. To vše je umocněno silnou křesťanskou tradicí, neboť zde se narodil a byl ukřižován Ježíš.

Etiketa veřejných kontaktů není tak vyhraněná a celistvá jako v jiných zemích. Zato má mnohé výjimky, které je nutno respektovat. Jednou ze zvláštností je procedura při odbavování na hranicích (při cestě do Izraele i zpět). Spočívá v rozhovoru se speciálně školenými pracovníky a v namátkové (ale časté) důkladné kontrole zavazadel. Tabu pro návštěvníky Izraele je v sobotu (židovský sabat) fotografovat židy modlící se u Zdi nářků. V mnoha hotelích bývají hosté požádáni pomocí malých kartiček, aby respektovali klid sabatu, mj. i zákaz kouření. Při návštěvě židovského hřbitova (platí i pro Starý židovský hřbitov v Praze) a synagogy je nutné mít pokrytou hlavu.

Před vstoupením do muslimského teritoria, mešity, je třeba se zout, je vyžadován oděv zakrývající ruce i nohy.

Ve vnitřním Izraeli je relativně bezpečno, což se nedá říci o palestinských územích. Individuální turistika do Hebronu a Gazy je zakázána. Do Betléma nebo Jericha lze cestovat s hromadnými zájezdy.

Kibuc

Většina obyvatelstva žije ve městech (asi 90 %), pouze 10 % na venkově, z toho asi 3 % v tzv. kibucech, což jsou velké zemědělské usedlosti (první kibuc byl založen už roku 1908), typické společným vlastnictvím půdy a rozsáhlou intenzifikací. Kibuc byl vlastně způsob kolonizace Palestiny. Zemědělství je intenzifikované, pod státní kontrolou se používá několik stovek pesticidů.

Dny odpočinku podle náboženství

Židovský sabat (šabat) - den odpočinku - začíná v pátek po západu slunce a končí sobotní nocí. Židé v tento den odpočívají, nezažíhají ani nezhášejí oheň. Platí to i pro elektrická či plynová kamna, někteří dokonce ani nerozsvěcují světlo (jakékoli), nevaří, nešijí, nemanipulují s penězi a nepoužívají dopravní prostředky. Mimochodem, slovo sobota pochází z latinského sabbati dies, den sabatu. V tento den nejezdí v Izraeli hromadná doprava (poslední autobusy většinou jezdí kolem 16. hodiny v pátek, první v sobotu po západu slunce). Taxíky jezdí, ale za vyšší ceny. Obchody, kina, restaurace jsou většinou zavřené. Ortodoxní židé u sebe nenosí klíče ani peníze, nic nepřikazují, nesledují televizi.

Mnoho židů náboženské předpisy dodržuje, o sabatu necestují autem ani nekouří. V moderní společnosti se prosazují snahy o objevení střední cesty: aby věřící židé nemuseli vyvinout jakoukoli aktivitu a zároveň si mohli vychutnávat technické vymoženosti, na něž jsou v běžném životě zvyklí.

Využití techniky při sabatu

"Posláním izraelského Institutu pro vědu a židovské právo je vyvíjet technické prostředky, které pravověrným židům umožní užít si o sabatu pohodlí, na něž dosud nebyli zvyklí, a přitom se nijak nezpronevěřit požadavkům tóry.

V ústavu, jenž je financován izraelským ministerstvem pro záležitosti náboženství, pracuje 15 vědců a expertů na židovskou věrouku, jejichž úkolem je konstrukce pomůcek, které ortodoxním židům napomohou dosáhnout např. toho, že nebudou mít doma tmu, a přesto si nerozsvítí, nebo nebudou ve smyslu tóry používat přístrojů, a přesto užijí plodů jejich práce. Mezi nejpopulárnější v institutu vyvinuté vynálezy patří nouzový sabatový telefon, sabatové pojízdné křeslo a sabatový výtah.

Základní technický problém, který vědci v ústavu řeší, je sepnutí a vypnutí elektrického obvodu, aniž by přitom musel člověk vyvíjet jakoukoli aktivitu..." (MF DNES, 10. 7. 1997)

Muslimové nepracují v pátek, proto je na území palestinské autonomie a ve východním Jeruzalémě (a v dalších arabských oblastech) zavíracím dnem pátek. Křesťané mají volnou neděli. A to se většinou dodržuje opět ve východním Jeruzalémě a v oblastech, kde žijí křesťanští Arabové (Betlém, Nazaret, Bejt Džara aj.).

Židovský kalendář a svátky

Pracovní týden začíná nedělí a končí pátkem při východu tří hvězd. Židovský rok začíná vždy na podzim, datum všech významných židovských svátků je však pohyblivé. Židovský kalendář zařazuje vždy během 19 let 7 přestupných měsíců. Dodržují lunární cyklus o 354 dnech. Roky se počítají - s odvoláním na Bibli - od stvoření světa, tzn. že např. rok 2000 byl rokem 5760 židovského kalendáře.

Všechny důležité židovské svátky jsou celostátními dny klidu, vždy začínají den předem při západu slunce. Například Jom Kipur (den smíření) je nejsvětější svátek Židů a souvisí s počátkem židovského roku. Ustane veškerá automobilová doprava, rozhlas i televize nevysílají žádné programy. Jsou to dny pokání a půstu. Jedná se o pohyblivý svátek (7. 10. 1992, 25. 9. 1993, 15. 9. 1994). Dalším důležitým svátkem je Pesach (sedmidenní svátek), který se slaví v březnu až dubnu a vyznačuje se naprostým zákazem požívat cokoli kvašeného. Je to svátek upomínající na odchod Židů z Egypta, kdy jim prý nezbyl čas, aby chlebové těsto patřičně vykvasilo.

Muslimské a křesťanské svátky

Muslimské svátky jsou pohyblivé, neboť muslimové se řídí také lunárním kalendářem. Slaví narození proroka Muhammada, postní měsíc ramadán aj. Rok 2003 je rokem 1423 muslimského kalendáře.

Místní křesťané slaví kromě obvyklých svátků pokřtění Ježíše Janem Křtitelem. Rozdíl je v tom, že ortodoxní věřící ho slaví u Jordánu u Jericha, katolíci a protestanti slaví ten samý svátek u Jurdánu u Galilejského jezera.

Bouřlivá historie

Izrael je přímořský stát v Asii ležící mezi Středozemním a Rudým mořem. V Jerichu byly nalezeny doklady nejstaršího lidského osídlení. V 10. století př. n. l. byla země sjednocena a stala se královstvím (David, Šalamoun), v 8.-6. stol. př. n. l. boje s Asyřany a Babylóňany, začíná tzv. diaspora (rozptýlení Židů do celého světa), území bylo ovládáno Peršany, Alexandrem Makedonským, Římany, Byzancí, a střídavě muslimy a křižáky. Dějiny do počátku našeho letopočtu jsou zčásti zachyceny ve Starém zákoně. Události spojené s osobou Ježíše Nazaretského jsou popsány v Novém zákoně.

V letech 1517-1917 byla oblast ovládána Turky, 1918-48 Velkou Británií. Dne 14. 5. 1948 iniciativou OSN vznikl rozdělením Palestiny stát Izrael. Neklidná doba bojů s okolními arabskými státy však neskončila. Palestina odmítla uznat vytvoření Izraele. V dalších padesáti letech bojoval Izrael s Egyptem, Sýrií, Jordánskem i Libanonem. Obrat k mírovému řešení přinesla až 90. léta zásluhou premiéra Rabina. Byla uzavřena smlouva s Jordánskem, Palestinci získali omezenou autonomii. Sporným bodem zůstalo město Jeruzalém, které si Izraelci i Palestinci nárokují jako hlavní město. Po zavraždění Rabina roku 1995 židovským pravicovým extremistou se mírový proces zastavil na mrtvém bodě.

Izrael se člení na 6 oblastí, v jejich čele stojí prefekti.

Jak vznikly známé názvy

Abrahamův syn Jákob obdržel jméno Jisrael, tj. Bůh bojuje. Židé nazývají svou zemi Erec Israel, Země Izrael.

Z názvu jednoho izraelského kmene Jehuda vznikl řecký termín Iúdaioi a latinsky ludaei pro židy, z toho pak název Judea.

Pojmenování Palestina pochází od Pelištejců (známí Filištíni). Názvem Palestina nahradili Římané roku 135 n. l. původní označení Judea.

Fenomén přistěhovalectví

Izrael se postupně stává jednou z nejlidnatějších zemí (300 obyvatel na km² - r. 2000). Důvodem je zákon o návratu z roku 1950, podle něhož každý, kdo může prokázat svůj židovský původ alespoň po jednom židovském (pra)rodiči, se automaticky stává po přistěhování občanem Izraele.

Původní židovské obyvatelstvo tvořili z 80 % Aškenázové, bylo jich v roce 1949 asi 650 tisíc. Počátkem 50. let přišlo půl miliónů židů z Maroka, 260 tisíc z Íránu, 160 tisíc z Jemenu, 133 tisíc z Íránu, 126 tisíc z Alžírska a Tuniska, 90 tisíc z Turecka... Ti všichni se nazývají Sefardové.

V roce 1972 bylo v zemi 2,6 miliónů židů, dnes takřka 5,9 miliónu. Největší přistěhovalecké vlny přišly v 90. letech ze zemí bývalého SSSR, téměř milión židů.

Nejednotný jazyk

Republika Izrael je pestrou směsicí různých obyvatel a náboženství. Dnes jsou obyvatelé Izraele pod vlivem 3 náboženství, užívají 7 různých abeced a mluví 70 jazyky. Státními jazyky jsou však novohebrejština (ivrit) a arabština. Hebrejština je jazykem Starého zákona, již od 5. století př. n. l. sloužila hlavně jako náboženský jazyk. V 19. století znovuzavedena jako dorozumívací jazyk novohebrejština, od roku 1948 je úředním jazykem Izraele. Píše se zprava doleva, podobně jako arabština. Všichni lidé, kteří se přistěhují do Izraele, se jí musí povinně naučit v jazykových kurzech (ulpanech). Výuka hebrejštiny je povinná i v arabských školách, a to od třetí třídy. Naopak arabština v hebrejských školách je nepovinná.

Nejednotné náboženství

Hlavním náboženstvím je judaismus, menšina vyznává islám, necelá 3 % jsou křesťané.

Největší napětí v zemi je způsobeno vtahy mezi židy a palestinskou menšinou (muslimové - 17 %). Židů je přibližně 80 % obyvatelstva. Za Žida je podle židovského práva "halachy" považován ten, kdo se narodil ze židovské matky nebo ten, kde konvertoval podle zásad ortodoxního judaismu k židovství. Mnoho židovských přistěhovalců je zklamáno, neboť pokud se přihlásili k židovství za pomoci rabínů konzervtivního nebo reformního směru, nejsou uznáni za Židy, jejich děti jsou v Izraeli považovány za nemanželské, jejich sňatky za neplatné...

Specifikou je jazyková různorodost, neboť se židé do země přistěhovali ze všech koutů světa. Nejpočetnější židovská komunita mimo Izrael žije v USA (asi 6 miliónů). Izrael je "mladá" země, průměrný věk je kolem 30 let. Asi 50 % židovského obyvatelstva se tady nenarodilo. Tato fakta ovlivňují etiketu veřejných kontaktů, která je též pestrá a nepřehledná.

Izrael má největší počet vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva na světě (až 80 %), v zemi je 7 univerzit. Vzdělání je společensky vysoce oceňované. Výdaje na vzdělání patří vedle výdajů na armádu k nejvyšším položkám vlády.

Vysoké výdaje na armádu

V armádě musí sloužit všichni, muži 3 roky, ženy pouze 2 roky. I po skončení této služby musí každoročně absolvovat čtyřtýdenní cvičení, ženy do 34, muži do 55 let. Armáda má ve společnosti velkou vážnost, sloužit v armádě je čest i povinnost. Ze státního rozpočtu získává až 30 %.

Od branné povinnosti jsou podle zákona osvobozeni Arabové, vdané ženy, matky a "zbožně zaměřené" dívky. Skládání vojenského slibu v pevnosti Massada je rituálem národní hrdosti.

Hudební centrum

Hudba je důležitou součástí života. Mnoho přistěhovalců si s sebou přináší svéráznou lidovou hudbu původní vlasti, velkou popularitu má sborový zpěv, zájem je i o klasiku. Nová izraelská opera v Tel Avivu angažuje přední světové operní režiséry a sólisty. V Izraeli existuje 200 konzervatoří...

Rodinná pospolitost

Židovské rodiny jsou typické svou pospolitostí a odevzdaností víře, tu méně, tu více intenzívní. Víra ovlivňuje každodenní realitu a je živoucím důkazem jedné z nejstarších civilizací, která musela ve své historii překonat řadu překážek.

Den po narození je židovský chlapec obřezán. Ve 13 letech vstupuje chlapec do náboženské obce jako její plnoprávný člen. Od této chvíle je započítán do desítky mužů, jejichž počet je nutný k tomu, aby se mohla v synagoze konat bohoslužba.

Svatba v synagoze se může konat jen mezi mužem a ženou židovského vyznání, výjimky jsou nepřípustné.

Na plážích, které se podobají evropským, je zakázáno "nahoře bez".

Oblečení má u židů náboženský charakter

Pokrývka hlavy je pro věřícího žida nesmírně důležitá. Kipa, jinak též jarmulka, je malá přiléhavé čepička, která značí zbožnost či věrnost tradici. Většinou je černá, pouze o některch svátcích bílá. Ve všední den nosí muži klobouk, ženy šátky.

Ortodoxní žid (tj. ten, který dodržuje striktně všechny náboženské předpisy): má nakrátko ostříhané vlasy kromě dlouhých pejzrů před ušima, jarmulku na hlavě, na krku pod košilí talit, tj. obdélníkový kus látky s otvorem uprostřed a s třásněmi na čtyřech cípech (připomíná Boží přikázání), vše je přikryto dlouhým černým pláštěm kaftanem. Ve svátek a při sabatu si dospělí muži připínají řemínkem k levé paži tefilin, malou koženou krabičku obsahující biblické verše.

Jídle je košer

Hebrejské slovo košer znamená čistý, dovolený. Vztahuje se na židovskou stravu, která je připravována s obzvláštní pečlivostí. Na čestném místě před restaurací bývá umístěno osvědčení rabína o tom, že jídlo je košer. Na židovské návštěvníky to působí jako nejlepší reklama. Dovoleno je jíst maso přežvýkavých sudokopytníků (hovězí, skopové, kozí), drůbež a ryby. Naproti tomu nečisté je maso králíků, mořských živočichů, kteří nemají šupiny ani žábry (humři, mušle, úhoři), ptactva žijícího na svobodě a hlavně vepřové. Stejně tak je zakázáno jíst zvířata zabitá jiným způsobem než podříznutím, tzn. zvířata, jejichž krev se nechala vytéci.

Na stole nesmějí být současně pokrmy z masa a mléčná jídla. Židovské kuchařky mají dokonce zvláštní hrnce na stravu masitou a zvláštní nádoby na mléčná jídla, podobně mají oddělené i nádobí a příbory. Pít kávu s mlékem po masitém obědě je nečisté, odstup by měl být minimálně 6 hodin.

Hlavním jídlem dne je vydatný oběd, jehož izraelskými specialitami jsou například mleté hovězí a skopové maso (kebap), pečené kousky skopového (šuarma) podávané většinou s chlebem nebo kaše z cizrny (chumus). Jako předkrm jsou bez vyzvání podávány olivy, feferonky a nakládané okurky. Relativně vydatná je též snídaně: mnoho druhů čerstvého ovoce, chleba s marmeládou, sýry, olivy, zeleninové saláty. Nejlehčím jídlem je židovská večeře.

Spropitné

Spropitné v restauracích a hotelech je očekáváno (asi 10 % z ceny), plně vytížený nosič očekává 1 dolar za kus, pokojská v lepším hotelu až 2,5 dolaru denně.

Doprava

Silnice jsou ve výborném stavu, jezdí se vpravo. Autobusová doprava je nejrozšířenějším způsobem hromadné přepravy a má vysokou úroveň.

Izraelští řidiči jezdí nervózně, mnohdy nedbají pravidel při předjíždění, dodržování rychlosti, respektování semaforů, výsledkem je značná nehodovost na silnicích.

Zajímavosti

Nejnavštěvovanějším izraelským městem je Jeruzalém (chrám Božího hrobu, Skalní chrám, Zeď nářků, Via dolorosa aj). Dnes tu najdeme nepřeberné množství sídel různých církví světa, jenom v křesťanské čtvrti Starého města je více než 20 sídel křesťanských církví, katolických, protestanských, pravoslavných a jiných. Zajímavé je, že se vzájemně velice dobře snášejí, dokonce i při střídání služby u Božího hrobu. Šest křesťanských konfesí se zde dělí o výtěžek z milodarů podle přesně stanového harmonogramu. Ortodoxní židovskou čtvrtí v Jeruzalémě je Mea Šearim. V sobotu se zde místy stavějí i zátarasy, aby auta neprojela...

Turistickým lákadlem je jihozápadní pobřeží Mrtvého moře. Jeho hladina leží 408 m pod úrovní Středozemního moře, je extrémně slané (30 % soli oproti normálním 4 %) a je využíváno k léčebným i průmyslovým účelům. Dříve bývalo až 5x větší a jeho vysychání je nejzávažnějším ekologickým problémem Izraele. Hlavním přítokem je řeka Jordán, která je využívána k zavlažování což je jednou z příčin hrozící ekologické katastrofy.

Nejpřitažlivějším přírodním bohatstvím (údolí Hula) oplývá Galilea, která je zajímavá i místy upomínajícími na pobyt Ježíše i místy nejstarší židovské historie (Tiberias).

Moderní velkoměsta Tel Aviv a Haifa nabízejí množství muzeí, galerií a moderní architektury.

Slavné osobnosti

V malířství vynikli zejména Marcel Janco, Jehezkel Strechman a Yossl Bergner, v sochařství Jigal Tumarkin a sochař českého původu Dan Kulka. Významní architekti byli A. Sharon (dělnické sídliště v Tel Avivu) a E. Mendelsohn (Léčebné centrum na hoře Scopus). Spisovatel Š. J. Agnon (1888-1970) získal roku 1966 Nobelovu cenu za literaturu. U nás je nejznámější Viktor Fischl a E. Kishon.

ZDROJ: KOCOURKOVÁ, Jarmila. Jiný kraj, jiný mrav: jak se chovat v cizině. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003, 164 s. ISBN 80-703-3774-5.