Marie, Quido a Maximin (Trevírský)

Dnes má v občanském kalendáři svátek Marie, ačkoliv v celém světě měla tento týden svátek již 8. září. Tehdy jsme si také připomněli význam jména i příběh jeho nejznámější nositelky. Využijme tedy dnešní příležitosti a za¬stavme se na okamžik u jiného života Panny Marie. Nebude to příběh ži¬votní ani mýtický: půjde o život v umění.
P říběh P. Marie inspiroval prakticky všechny významné umělce všech staletí. Na mariánské motivy tak vznikla vynikající díla nebývalé hodnoty. V 15. století namaloval Albrecht Dúrer překrásný obraz P. Máňa s dítětem a v roce 1486 oltář v Drážďanech, kde ji zobrazil samotnou. Giovanni Bel-lini vytvořil vynikající dílo Madona se stromy (1847), které je dnes uloženo v benátské Accademii. Přírodních motivů použil také Lucas Granach starší a pro vratislavský dóm (Wroclaw, Polsko) namaloval Madonu pod jedlemi. Samozřejmě, že stranou nezůstal ani slavný Leonardo dá Vinci: jeho pře¬krásná Madona ve skalní jeskyni, která vznikla kolem roku 1492, je dnes k vidění v pařížském Louvrů. Vynikající jsou také přečetné madony, které byly rozesety po všech kostelech a kaplích celého světa a především v Ev-ropě. Snad nejslavnější z nich je Černá Madona z Cze/stochowé, která patří k nejvíce uctívaným mariánským obrazům.
V c írkevním kalendáři si dnes připomínáme Quida nebo také Kvida. To¬to jméno má patrně staroněmecký původ a nejčastěji se vykládá jako „les¬ní, z lesa pocházející člověk". Někteří badatelé se však domnívají, že zákla¬dem může být latinské slovo virus - v tom případě by byl Quido „živý a veselý chlapík".
Zda m ěl smysl pro humor patron Anderlechtu a všech sedláků, čeledínů, kostelníků, zvoníků, obchodníků, vozků a poutníků, nevíme. Jisté aleje, že se narodil někdy v 10. století v Belgii. Měl převzít otcův selský grunt, ale ra¬ději odešel dělat kostelníka v Laekenu u Bruselu. Zde však dlouho nevydr¬žel a začal obchodovat. Nakonec se z něho stal poutník a vykonal namáha¬vou cestu až do Jeruzaléma a Říma. Z ní se vrátil zcela vyčerpán a nemocen a 12. září roku 1012 v Andrelechtu zemřel. Na jeho hrobě se začaly dít čet¬né zázraky, byl proto vyhlášen světcem.
Dal ším dnešním oslavencem je Maximin Trevírský. Přišel na svět kolem roku 280 v Silly v západní Francii a následoval Agricia na biskupském stol¬ci trevírském (Trier, Německo). Během svého působení se ukázal jako ne¬úprosný bojovník proti arianismu. Ti z východních biskupů, kteří tento ná¬boženský směr zastávali, šli ve své nenávisti tak daleko, že ho na své synodě ve Filippopelu prokleli a vystavili na něj veřejný „rejstřík hříšníka" pro zdánlivě špatné biskupovo chování. Nato se pro změnu sešli západní bis¬kupové a sami vypověděli východní biskupy do vyhnanství. Maximin chtěl nalézt smír, a tak cestoval do Kónstantínopole (dnešní ístanbul, Turecko). Na zpáteční cestě se zastavil u své rodiny blízko Poitiers, kde překvapivě zemřel. Biskup Pavlín přenesl ostatky svého předchůdce do Trevíru. Odtud se Maximinova úcta šířila do Alsaska, Švýcarska, v kolínském biskupství, v celé trevírské církevní provincii a ve Francii. V trevírské diecézi slaví věří¬cí svátek biskupa Maximina 29. května, v den jeho přenesení.