Hynek a Pionius

Dnes má v našem občanském kalendáři svátek Hynek. Toto jméno vzniklo počeštěním německého Heinricha (Jindřicha), což znamená „vládce domu". Omylem bývá Hynek ztotožňován s Ignácem.
U nás je bezesporu nejvíce proslavil zakladatel moderní české poezie a nejvýznamnější představitel českého romantismu Karel Hynek Mácha. Narodil se v rodině mlynářského pomocníka v Praze na Újezdě. Jeho otci se příliš nedařilo, přesto Mácha vystudoval gymnázium a potom nastoupil na filozofii. V té době měl za sebou několik německých básnických pokusů. Když začal navštěvovat české přednášky Josefa Jungmanna, začal psát také v rodné řeči. První báseň Svatý Ivan (1831) vydal v Krameriově Večerním vyražení. Mezitím přestoupil na právnickou fakultu a zapojil se aktivně do společenského života. Psal básně, recitoval je a také hrál divadlo. Tam také potkal svou lásku, dceru pražského knihaře Eleonoru (Lori) Šomkovou. V té době také mnoho četl a cestoval. Rád navštěvoval staré hrady, zámky a zříceniny, prodíral se divokou přírodou. Prošel dvakrát Krkonoše a podnikl i cestu pěšky Alpami a severní Itálií. V roce 1836 se mu podařilo dokončit studium práv a získal místo advokátního praktikanta v Litoměřicích. Krátce předtím vydal vlastním nákladem svůj Máj. Dílo však zůstalo nepochopeno a břitce je odsoudil jak Tyl, tak Chmelenský. Domnívali se totiž, že podobné práce ohrožují zdravý vývoj národní společnosti. Toto dílo pochopila a ž následující generace Nerudova, která se k Máchovi přihlásila svým almanachem Máj. Leč Mácha se žádného významného úspěchu nedožil. Krátce před svou svatbou promokl při hašení požáru a na následky onemocnění zemřel právě v den plánovaného sňatku. Bylo mu 26 let.
V českém církevním kalendáři bychom dnes nalezli méně obvyklé jméno Pionius. Jmenoval se tak jeden velmi učený kněz, jenž žil počátkem 3. století. Patřil k tehdejším vzdělancům, mnoho věděl a znal, a poněvadž i hodně cestoval, dokázal si udělat o všem vlastní úsudek. Proto neměl rád hlupáky a demagogy, což často splývá. Protože patřil mezi křesťany, nežilo se mu zrovna nejklidněji. V roce 250 spolu se svými přáteli Sabinou a Asklépiadem uctil veřejně smrt křesťanského mučedníka Polykarpa. To se však nelíbilo mocným, a tak se dostali všichni tři do vězení. Nejprve jim jejich věznitelé nabídli svou víru. Pionius to však odmítl. Na veřejném přelíčení vysvětlil, proč se nemůže stát pohanem, je-li už jednou křesťanem. Účinek jeho slov byl okamžitý, ke křesťanství se hned přidali další stoupenci, a soud byl proto raději ukončen. I při dalších výsleších se prý kněz neohroženě bránil a obhajoval svou víru, ale smrti nakonec stejně neušel. Proko-zul ztratil trpělivost a odsoudil jej k smrti upálením. A tak zemřel Pionius jako mnozí před ním i po něm za svou víru a přesvědčení.