Itálie

Hlavní město: Řím
Rozloha: 301 203 km²
Počet obyvatel: 57 715 625
Státní zřízení:
republika
Měna:
euro (EUR)

Charakteristika: věřící katolíci, emociální, silné rodinné vztahy
Co nemají příliš v oblibě: kulturní barbary, rušení siesty, mafii
Co mají rádi: hudbu, sladěné módní doplňky, dobrou kávu
Co je typické: S. Lorenová, F. Fellini, vermuty, auta (Fiat)

Charakteristika

Italové jsou velmi družní a přátelští. Jejich rodiny se vyznačují silnou pospolitostí. Udržovat pevné rodinné vztahy je pro ně i v dnešním světě důležité. Jsou hrdí na kulturní historii svého národa. Z hlediska etikety je pro dobrý rozvoj vztahů s italskými přáteli naprosto nezbytné orientovat se v jejich kulturním dědictví.

Jsou věřící a pověrčivý. Z jejich živé a výrazné gestikulace vyzařuje temperament, jejich projevy mívají silný citový náboj. Dbají o svůj zevnějšek, sledují bedlivě módní trendy. Muži i ženy věnují pozornost nenápadným detailům. Muži rozlišují kravatu zimní a letní podle barev a materiálu, vybraná kravata musí ladit s celkem. K oblečení by se měly hodit i hodinky, je prozíravé mít v zásobě několikery.

Siesta

Biorytmus italské rodiny určuje denní doba a roční období. Italové většinou striktně dodržují siestu, tj. čas k odpočinku, a to mezi 13. a 16. hodinou. V této době se dokonce i v hotelech a penziónech dodržuje jakýsi polední klid (spíše než v noci, kdy Italové ožívají), obchodníci zavírají své podniky a není taktní sjednávat na tuto dobu jakákoli obchodní jednání.

Smysl pro pospolitost

Letní období je typické oživením aktivity a přesunem části obyvatelstva k mořskému pobřeží do turistických center. Není neobvyklé, že několikanásobní otcové rodin tráví léto v přímořských letoviscích, kde si bez omezení užívají. Mají vyvinutý smysl pro pospolitost. V teplých dnech můžeme vidět, jak velké rodiny tráví siestu pohromadě, v parku si uspořádají piknik, a pak společně ulehnou na trávu a spí.

Čím se Češi liší od Italů

Podle G. Guzza, obchodního a marketingového ředitele Karlovarských minerálních vod: "Myslím, že Italové jsou sociálně závislejší, potřebují přátele, musí mluvit, jsou vášniví a emocionální. Velkou motivací pro ně je úspěch v sociální skupině. Jinak jsou přátelští, mají smysl pro design a estetiku. Jsou chytří, ale latentně líní, což je možná podmíněno klimatem. Pokud nejsou pod tlakem, nepodávají lepší výsledky. To je důvod, proč je tolik slavných Italů ve světě.

Čechům naproti tomu stačí rodina. Jsou větší individualisté a racionalisté. Češi vidí věci méně impulzivně a rychle nacházejí efektivní řešení...
" (s Gabrielem Guzzem hovořila Petra Gümplová, 9. 10. 2000. LN)

Ženy v roli tradiční

Manželky jsou pečlivě doma střeženy a tráví mnoho času s jinými ženami. Pro Itala neexistuje větší urážka než symbolické označení muže, jemuž je manželka nevěrná - paroháč. Vdané ženy mění i způsob oblékání, většinou se zdají výstředních a příliš odhalujících modelů.

Je nemyslitelné, aby se italská manželka opalovala na nudistické pláži nebo jenom "nahoře bez". Rodinnou kasu však v mnoha případech střeží ženy, většinou matky - tchyně, jimž podle tradice náleží všechny peníze. Emancipační snahy žen jsou v Itálii zatím nesmělé a pozvolné.

Slavná minulost

V 8. století žili na území Itálie Etruskové, jejichž původ není zcela objasněn. V jižních oblastech se usadili Řekové, ve střední Itálii italické kmeny (Latinové). Rok 753 př. n. l. je legendárním rokem založení Říma bratry Romulem a Remem, byl to počátek římského letopočtu. Roku 44 př. n. l. byl zavražděn slavný římský vojevůdce a diktátor Gaius Julius Caesar. Roku 395 se rozpadlo římské impérium, které ovládalo rozsáhlé území kolem Středozemního moře. Roku 800 byl v Říme korunován císařem panovník franské říše Karel Veliký, obnovitel pojmu "římská říše."

Itálie zůstala rozdrobená až do 2. poloviny 19. století, kdy vzniklo sjednocené Italské království. Úsilí o získání kolonií a nacionalistická vnitřní politika (vláda Mussoliniho) dovedla Itálii až do tábora fašistů po bok A. Hitlera.

Roku 1946 byla zrušena monarchie. Poválečné období je typické častým střídáním vlád, prorůstáním mafie do politické elity a snahami severních separatistů o odtržení bohatého severu (odvádějí 80 % přímých daní do státní pokladny) od chudého jihu.

Země je administrativně rozdělena na 20 regionů. Rozkládá se na Apeninském poloostrově, její součástí jsou i velké ostrovy Sicílie a Sardinie, dále Liparské ostrovy a Toskánské ostrovy (včetně ostrova Elba), Ischia a Capri. Na území Itálie leží dva nezávislé státy: San Marino a Vatikán.

Silné náboženské cítění

Itálie je země se silně zakořeněným cítěním, 98 % obyvatel se hlásí k římskokatolickému vyznání. Tato skutečnost se v oblasti společenských norem projevuje hlavně v předepsaném oblečení do kostela: muži dlouhé kalhoty, košile nebo tričko s krátkým rukávem (ne bez rukávu), ženy totéž nebo delší sukni (ne minisukně). Tento předpis je striktně dodržován v jižní Itálii, na severu , zvláště v turistických oblastech, je přístup k cizincům shovívavější (např. chrám sv. Marka v Benátkách).

Jako křesťanská země se sídlem papeže je Itálie zemí s velkým počtem uznaných svátků. Kromě našich svátků se slaví svatodušní svátky (v letních měsících), 15. 8. Nanebevzetí Panny Marie, 1. 11. Všech svatých, 8. 12. Neposkvrněné početí a výroční dny patronů města (v jednotlivých regionech se liší). Světským svátkem je 1. 5. Svátek práce. V těchto dnech je většina obchodů, kanceláří a bank zavřená.

Pizza, špagety, zmrzlina a káva

Při obědě se většinou nespěchá. Oběd se skládá z předkrmu, který je účtován paušálně, pak následují těstoviny (ty je možno zaměnit za polévku) a potom masové jídlo. Přílohou je nutné objednat zvlášť, podobně jako salát. Na závěr oběda přichází moučník, sýr, popřípadě digestiv, který napomáhá trávení. Součástí jídla je i víno, pije se však ředěné. Oběd se podává od 12 do 15 hodin, večeře mezi 19. a 22. hodinou.

Pizza je specialitou italského jídelníčku, dnes v celém světě velmi rozšířenou díky poměrně jednoduché přípravě. Těstoviny, zvláště špagety, se jedí často a hodně. Velmi dobré, i když na nás vkus poněkud více slazené, jsou moučníky připravované často z oříšků a kandovaného ovoce. Čerstvé ovoce je po celý rok nezbytnou součástí menu.

Velkým hitem je italská zmrzlina, nabídka je obyčejně 15 až 20 druhů. Přestože specializovaných zmrzlinářských prodejen přibývá jako hub po dešti, všechny slušně prosperují, neboť v horkých letních dnech přijde každému kvalitní lahodná zmrzlina vhod.

Kávu je možné si objednat od ranních hodin v kavárnách, Italové ráno většinou pijí cappuccino (kávu s našlehanou smetanou, posypanou kakaem). Zato po obědě se pijse expresso - na dobré trávení...

Je libo šálek italské kávy?

"Pro většinu Italů začíná den až s prvním douškem vonící kávy. Nedokážete si život bez kávy představit? Pak jste na tom podobně jako skoro 58 miliónů Italů, pro které den začíná až s prvním douškem vábně vonící kávy, která se pije ze šálků připomínajících servis pro panenky. Naší verzi kávy Italové přezdívají americká či dlouhá. Kafe italské je totiž setsakramentsky "krátké"! Platí přímá úměrnost - čím méně černé tekutiny je v hrnečku, tím větší požitek... a o to víc vám stoupne krevní tlak. Možná i tato tradiční tekutina je vedle žhavého slunce jedním z faktorů, díky kterému si Italové vysloužili pověst temperamentního národa, kdo ví!

Káva se v Itálii pije všude a v každou denní či noční dobu. Jenom její příprava se místa liší a každý má ten svůj zaručeně nejitalštější recept, jak připravit tu lahodnější, jejíž chuť a vůni cítíte ještě dlouho poté, co jste ji vypili. Základem chutné kávy je mít dobrý kávovar, správně namletou kávu a kvalitní vodu. Kávovar je třídílná slitinová nádoba, jejíž tradiční podoba má tvar přesýpacích hodin. V poslední době se však stále častěji užívají nerezové válcovité kávovary.

Spodní část kávovaru se naplní vodou a do prostřední, připomínající trychtýř se sítkem, se nasype káva. Poté se na tyto dva díly pevně našroubuje díl třetí a můžete začít vařit. Káva se má vařit na mírném ohni. Když voda vře, začíná vzlínat ze spodní části přes díl s kávou do vrchního dílu, kde se shromažďuje. Potom je vhodné vařič vypnout a nechat kávu na horké ploténce dojít. Před naléváním kávy do šálků se má káva v kávovaru zamíchat, jinak prý její doušky nejsou stejně lahodné a výsledný požitek je nedostačující.

V některých domácnostech se káva sladí ještě před nalitím do šálků. Jinde si svou dávku cukru do hrnečku přisype každá sám. Správně uvařená káva se podle italských specialistů pozná podle toho, jestli má na povrchu pěnu a jak rychle se v ní rozpouští cukr.

V Neapoli se můžete setkat s přípravou poněkud odlišnou od té výše popsané. Káva se tady vaří v nádobě válcovitého tvaru, jejíž vrchní díl připomíná konévku na olej. Když se voda začíná vařit, tak se kávovar opatrně otočí a vroucí voda začne pomalu stékat přes část a jemně mletou kávou do dílu s nástavcem na nalévání. Takto připravený nápoj se zásadně sladí ještě před podáváním.

Na závěr jen malé upozornění. Stane-li se vám někdy, že budete na vlastní kůži moci zakusit italskou pohostinnost, nezapomeňte také občas dělat turistu! V italských rodinách je totiž také zvykem podávat hostům kávu, ale zároveň je zvykem zajít pozdravit přátele a přátele přátel a ukázat návštěvu z daleké České republiky. A tak se vám může stát,že budete nuceni několikrát za den ochutnat kávu, kterou jste podle slov hostitele určitě ještě nepili, protože je nejlepší v celé Itálii. Nepomůže vám ani chabá snaha tento přátelský akt pití kávy zamluvit. Tato černá tekutina se totiž dá rychle ohřát, a navíc - alespoň podle Neapolitánů - se tím údajně nijak nezhoršuje její kvalita!
" (Iva Papírníková, iDnes, O cestování)

Vinařská velmoc a pravlast vermutů

V roce 1995 bylo v Itálii vyrobeno téměř 54 mil. hl vína (údaj z Lexikonu zemí 2000, Fortuna Print 1999). Toto množství staví Itálii hned za Francií (55. mil. hl - tamtéž) na druhé místo na světě. Jmenujme světoznámé Chianti z Toskánska, prodává se v populárních oplétaných lahvích typu fiesa, nebo Inferno z Lombardie.

Itálie je vlastí vermutů, například Gancia Bianco nebo Carpano Rosso, které je vůbec nejlepším - a nejdražším - vermutem na světě. Carpano Antonio byl italský mnich, který roku 1786 začal přidávat do vína koření a cukr, aby vyléčil žaludeční potíže. A tak se objevil vermut...

Italové a automobily

automobilová doprava je v Itálii na naše poměry poněkud nepřehledná a potrpí si na hluk a hlasité slovní projevy řidičů. Jezdí se stejně jako u nás vpravo, patí také předpisy o dodržování rychlosti (např. v uzavřených obcích max. 50 km/h), které však Italové příliš nedodržují. Je o nich známo, že jezdí velmi rychle, ale celkem bezpečně. Jsou vynikající řidiči. Na silnicích platí spíše jakési nepsané zákony, například před nepřehlednou zatáčkou se troubí, na horských silnicích má vždy přednost auto jedoucí z kopce. Italská dopravní policie však v posledních letech se stoupajícím turistických ruchem zvyšuje svou ostražitost, a tak není radno nedodržovat zákaz parkování v horských oblastech a velkoměstech, tamní policie si umí i přivstat a udělovat vysoké pokuty v 5 hodin ráno. Označení "strada privata" upozorňuje řidiče na soukromou cestu. V jižnějších oblastech (včetně Říma) je vyslovenou provokací nechávat v autě cenné věci - kvůli zvýšené zločinnosti.

Pozoruhodné památky

Itálie má nejdelší nepřerušenou tradici kulturního rozvoje v Evropě. Z toho vyplývá její klíčové postavení v dějinách evropské kultury. Antická tradice je dodnes živá i díky nepřebernému množství památek. Perlou římské architektury je Řím: Koloseum, Forum Romanum, Caracallovy lázně, Domitianův palác. Světou raritou jsou archeologické areály v Pompejích a Herculaneu, zničené při výbuchu Vesuvu roku 79 n. l. Pozoruhodný je ostrov Capri s pozůstatky římských vil, bývalé sídlo císaře Tiberia (Iovova vila).

Z románského a gotického období se zachovaly monumentální dómy (Pisa, Milán). Renesance se zrodila a rozkvetla v Itálii. Chrám sv. Marka v Benátkách je nejmohutnější stavba křesťanského světa (interiér o ploše 15 000 m²). Další památky ve Florencii, Miláně, Mantově aj. Baroko je svým vznikem a vrcholnými díly opět spjato s Itálií (kolonáda na nám. sv. Petra v Římě, Palazzo di Papi - letní sídlo papeže). Z pozdějších staveb je známá klasicistní budova La Scaly v Miláně.

Defilé slavných osobností

Je dlouhé a nepřehledné. Znát nejslavnější jména je takřka nutné, chceme-li získat úctu italských přátel nebo obchodních partnerů.

Hudba je neoddělitelně spjata s italským temperamentem. Od 17. století určovala evropské trendy italská opera: G. Verdi, G. Puccini. Světoznámá jména hudebních interpretů jsou N. Paganini (houslista), E. Caruso a L. Pavaroti (pěvci).

Řada jmen osobností výtvarného umění je dokladem toho, že Itálie byla po dlouhá staletí uměleckou školou Evropy. Leonardo da Vinci (obraz Mona Lisa), Michelangelo Bounarroti (socha Davida), malíři Raffael a Tizian, architekt a sochař Bernini, o němž se říkalo, že naučil mramor mluvit...

Literatura je defilé slavných jmen už od středověku: Dante, Petrarca, Boccaccio... V roce 1975 získal Nobelovu cenu za literaturu italský básník E. Montale. Literární a filmový svět je stále více propojený, což dokazují spisovatelé A. Moravia, L. Pirandello (získal Nobelovu cenu za literaturu roku 1934), režiséři L. Visconti, F. Zeffirelli,F. Fellini a herci S. Lorenová, C. Cardinalová a M. Mastroianni aj.

ZDROJ: KOCOURKOVÁ, Jarmila. Jiný kraj, jiný mrav: jak se chovat v cizině. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003, 164 s. ISBN 80-703-3774-5.

 

tisk Tisk stáhnout jako pdf Stáhnout v PDF

FaceBook diskuse


Podpora lečby nemoci SMA pro Barborku

Kompletní informace o vzácné chorobě: http://www.smaci.cz

Nadace pro Barborku s SMA