Blažena, Izidor/Isidor

V občanském kalendáři má dnes svátek Blažena. Toto staročeské jméno je vlastně překladem latinských jmen Beata/Beáta a Beatrice. O jeho významu jistě není třeba dlouho přemýšlet.
Blaženou byla i Beatrice Aragonská. A věřte nebo ne, byla i českou královnou. Narodila se 14. listopadu 1457 v Castel Nuovo v Neapoli. Byla vdovou po uherském králi a českém vzdorokráli Matyáši Korvínovi, s nímž žila jako jeho druhá manželka v letech 1476-90. I po manželově smrti si jako uherská královna udržela značný vliv mezi uherskými magnáty, dokonce si na nich vymohla slib, že ji provdají za nově zvoleného uherského krále Vladislava Jagellonského. Ten sňatek zprvu odmítal, nakonec však podlehl nátlaku uherských stavů i samotné Beatrice a slíbil vše. Na sklonku roku 1490 s ní Vladislav v Ostřihomi uzavřel tajný sňatek, který však podle kanonického práva neplatil. Celá historie měla totiž jeden velký háček: ženich byl již předtím formálně ženatý s Barborou z rodu Hohenzollernů. Vladislav ostatně považoval manželství s Beatricí za svazek povýtce formální, a tak s ní pobyl jenom nutný čas, aby bylo manželství naplněno i po stránce tělesné. Brzy však dal najevo, že z tohoto svazku odchází. Beatrici vzápětí opustila většina jejích uherských přívrženců a nakonec ji nechali na holičkách i příbuzní. Roku 1500 papež Alexandr VI. nevydařené manželství rozvedl. Bývalá uherská královna, která do té doby žila v Ostřihomi, se uchýlila do rodné Neapole a po zbytek života požadovala na českém a uherském králi finanční náhradu, kterou
však nikdy nedostala. Nakonec v Itálii 13. září 1508 Beatrice zemřela ve věku nedožitých 51 let.
V církevním kalendáři má dnes svátek Izidor nebo též Isidor. O původu jména, jež se vztahuje až k dávným egyptským mýtům, jsme se zmiňovali již v povídání o církevním učiteli Isidoru ze Sevilly.Patronem dne šního dne je ale Isidor z Madridu. Přišel na svět kolem roku 1070 v Madridu. Už jako mladík opustil rodný dům, aby si vydělával na živobytí jako čeledín. Pracoval dobře, a tak byl svým pánem povýšen na vrchního čeledína. Pozvedne-li se někdo nad svůj stav, byť by to byla i nádeničina, nedělá to nikdy dobrotu. I v tomto případě to vzbudilo závist. Nepřejícní muži pomlouvali Isidora stále více, a když nenašli nic, zač by jej pomluvili v práci, udali ho jako křesťana. Chodí prý ráno do kostela, zanedbává proto práci pro pána. Legenda vypravuje, že když chtěl majitel statku jednoho rána volat Isidora k odpovědnosti, spatřil na poli dva cizí mladé muže, jak za něho orají. Poznal, že se zde děje cosi zázračného, a upustil od Isidorova potrestání. Koneckonců mu bylo jedno, kdo na poli pracuje, hlavně že vůbec někdo dělá. Isidor se tak stal vzorem pokorného rolníka, který si za každých okolností hledí především svých povinností. Po životě plném namáhavé práce zemřel 15. května roku 1130. Když za 40 let otevřeli jeho hrob, bylo prý jeho tělo i oděv ještě úplně zachovalé. Ve slavnostním průvodu byly pak Isidorovy ostatky přeneseny do kostela sv. Ondřeje ve španělském hlavním městě Madridu, kde našel místo svého posledního odpočinku. Je samozřejmě patronem Madridu, ale i rolníků, dobré úrody a pomáhá proti suchu. Jeho svatořečení provedl 12. března 1622 papež Řehoř XV.