Stolování

Při stolování se projevuje připravenost ke společenskému styku, sebeovládání, ovládání pravidel společenského chování, společenský takt, zdvořilost a slušnost snad nejvýrazněji. Ocitne-li se někdo ve společnosti lidí znalých všech těchto jemností, měl by na sebe co nejméně upozorňovat a co nejvíce sledovat chování zkušenějších. Společenské chování je jako vše ostatní věcí cviku. Po mladém člověku nikdo nebude žádat, aby znal všechna pravidla, těžko je však někdy zvládne, bude-li ke všemu přistupovat po svém a originálně, aniž bude vnímat ponaučení, jaké mu skýtá chování ostatních. Chce-li být někdo skutečně originální, pak musí velmi dobře znát pravidla, která chce porušovat. Jinak se nejedná o originalitu, ale o pouhou neznalost neboli ignoranci.

Zvládneme-li základní pravidla, pak si můžeme dopřát ze stolování stejnou radost, jakou měl klasik umění gastronomie Brillat-Savarin. Považuje stolování za jeden z nejdokonalejších požitků, jakých si člověk může dopřát a jaké jsou v celé živočišné říši dány jen jemu.

„Požitek ze stolování nezná žádné extáze, nadšení či unášení se. Tento nedostatek intenzity však plně nahrazuje jeho trvanlivost. Kromě toho má zvláštní výsadu, že nás připraví na ostatní druhy požitků a dokonce nás dokáže utěšit po jejich ztrátě.“

Brillat-Savarin stanoví několik zásad stolování, o nichž je přesvědčen, že přetrvají staletí. Posuďte sami.

Počet pozvaných by němě! přesáhnout dvanáct. aby se všichni mohli zapojit do rozhovoru, Jídelna by měla být luxusně osvětlená, teplota v místností příjemná, příbor zářivě vyčištěný. Pozvaní nechť mají různá povolání, ale podobné záliby a měli by se natolik znát, aby se vyhnuli nepříjemným seznamovacím formalitám. Muži mají být duchaplní a ženy půvabné, ale ne příliš koketní. Jídel má být mnoho, mají být vybrána pečlivě, vína mají být prvotřídní. Při jídle se postupuje od těžších jídel k lehčím, vína se pijí nejdřív lehká a později opojná. Při jídle nechť nikdo nepospíchá - večeře je poslední činností dne, Káva má být horká a na výběr likérů dohlíží hostitel. Salón má být natolik prostorný, aby v něm bylo místo na společenské hry i na siestové rozhovory, Hosté mají být přitahováni společenskou zábavou a v průběhu večírku se těšit, že je čeká něco příjemného. Čaj nemá být příliš silný, punč má být starostlivé připravený a pečínku má připravovat znalec, který ji nezapomene potírat bylinkovým máslem. Hosté se nemají rozcházet před jedenáctou, ale o půlnoci mají být již doma.

„Zúčastní-li se někdo večeře, splňující všechny tyto podmínky, pak se může pochlubit, že mu prokázali přímo božskou poctu.“

Pochopitelně, Možná někdy zatoužíte zpestřit si svůj společenský život takovým večírkem a pak vám přijdou pravidla pana Savarina vhod.

Základní pravidla stolování by měl každý zvládat už od dětství v rodině. Rodina by měla alespoň o víkendu a ve dny sváteční věnovat stolování zvýšenou pozornost, nejen z výchovných důvodů, ale i pro vlastní příjemný pocit, důležitý i z hlediska zdrávi a duševní hygieny, Sváteční stůl by mě! být vhodně prostřen, členové rodiny by k němu neměli přicházet v nedbalém nebo dokonce pracovním oblečení; u stolu by měl být klid, konverzace by se neměla týkat ožehavých témat o řešení rodinných problémů. Takový oběd nebo večeře zvyšuje pocit soudržnosti rodiny a podporuje pohodu, která je důležitou současí! odpočinku. Pro lidi, kteří se i ve svém soukromí dokáží chovat taktně a ohleduplně, kteří se při domácím stolování naučí ovládat základy tohoto umění (jež je ve svých vrcholných formách dosti komplikované), nemůže pak být problém, ocitnouli se v situaci společensky složitější, než jakou dosud poznali.