Zuzana a Klára

Zuzana, kterou si dnes připomínáme v občanském kalendáři, má své po­čátky v hebrejském slově šóšanná(h), což znamená „lilie"". Můžeme však jít ještě dále, až k egyptskému výrazu pro „lotos"", který vypadá takto: sšn, Řečtina přetvořila slovo na súson a odtud už byl jenom krůček k naší slo­vanské Zuzaně, ale i k názvu půvabné květiny sasanky. Zuzana je tedy kvě­tinka a je jedno, zda lilie, lotos nebo sasanka. Patronkou dne šního dne je Zuzana Římská. Její životopis bohužel stojí na legendách, takže toho o ní příliš nevíme. Byla buď zakladatelkou kostela u Diokletianových lázní, nebo, jak říká tradice ze 6. století, zemřela ně¬kdy kolem roku 304 mučednickou smrtí, protože se zdráhala vzít si za muže syna samotného císaře Diokletiana. Rozumí se, že tuhého pohana. Je zajímavé, že Zuzana byla v Římě uctívána již ve 4. století. Na místě její popravy byl snad později postaven kostel sv. Zuzany. Její ostatky se uctívají v kostele sv. Zuzany na Quirinalu v Římě.
Vraťme se však ještě jednou tam, odkud má jméno Zuzana své počátky, do starověku. Tehdy byl národ židovský v babylonském zajetí (7. století před Kristem). Bible vypráví, že ve městě Babylonu žil spravedlivý muž jménem Jáchym. Vjeho velikém domě se scházela židovská smetánka a zasedal zde také soud. Za manželku měl prý překrásnou ženu, která se jmenovala Zuzana. Protože si chtěla svou krásu uchovat co nejdéle, chodila za poledne do zahrady za domem a ve stínu stromů nořila své krásné a mladé tělo do laskavých vod bazénu. Toho si však brzy všimli dva chlípní starci, kteří zasedali pravidelně v židovském soudu. Jednoho dne se tajně vplížili do zahrady, a když se Zuzana svlékla, překvapili ji a nutili, aby jim byla po vůli. Zuzana se tomu bránila, a tak staříci vyrukovali s jinou. Pohrozili jí, že oba odpřisáhnou, zeji přistihli při cizoložství, a lidé i soud jim samozřejmě uvěří. Potom by ji nečekalo nic jiného než krutá smrt ukamenováním. Zuzana však ani pod tímto tlakem neustoupila. Naopak začala volat o pomoc, a tak se stalo, jak řekli proradní soudcové. V barvách vylíčili údajný Zuzanin prohřešek a lidé i ostatní soudci jim hned uvěřili, neb každý přece ctí šlechetné šediny a ctné stáří. Nikoho ani na okamžik nenapadlo, že stáří dokáže být také zlovolné, pokrytecké a kruté. Lidé se okamžitě chopili Zuzany a vlekli ji na popravu, sbírajíce horečně a ochotně kamení, protože kdo by si nehodil, naskytne-li se taková pěkná příležitost. Naštěstí pro Zuzanu šel právě okolo proslulý prorok Daniel, který vyslechl Zuzanu i oba žalobce odděleně a zjistil, že každý stařec tvrdí něco jiného. Snadno pak určil, že lžou, a protože lidé už měli kamení nasbírané, ubili nakonec oba staré křivopřísežníky.
V církevním kalendáři má dnes svátek Klára čili, jasná", v našem občanském je tomu tak až zítra.