Vavřinec

Dnes se shoduj í všechny kalendáře na svátku Vavřince. Toto jméno má své počátky ve starověku a znamená, že jeho nositel pocházel z Laurenta (pří­mořské město v Latiu, latinská forma jména zní Laurentius a např. ruská Lavrentij).
Dne šní světec je patronem mnoha oborů, profesí a živností. Mimo jiné se k němu hlásí knihovníci, archiváři, kuchaři, pivovarníci, hostinští, ale i pradleny, žehlířky, cukráři, sklenáři, hasiči, žáci a studenti. Lidé se k němu modlí také vždy, když hrozí nebezpečí ohněm v jakékoliv formě. „Oheň, který hořel v něm, mu pomáhal snášet zevní oheň mučednický," řekl o něm papež Lev Veliký. Vyjádřil tím skutečnost, že Vavřinec byl kvůli své víře schopen i té nejvyšší oběti. Patří mezi nejoblíbenější světce, hned po svatých Petrovi a Pavlovi.
O původu Vavřince se můžeme pouze dohadovat. Podle tradice přišel do Říma ze Španělska a stal se arcijáhnem papeže Sixta II. Císař Valerianus však křesťany krutě pronásledoval a papeže Sixta II. nechal zatknout také. Při cestě na popraviště doprovázel nešťastného papeže právě Vavřinec. Těsně před smrtí na Sixta zavolal: „Kam jdeš, otče, bez svého syna?" Ten svého přítele utěšoval a požádal jej, aby rozdělil církevní poklad mezi chudé. Tím začala pro změnu kalvárie Vavřincova. Císař Valerianus totiž vznesl na tento majetek nárok, ale Vavřinec odmítl cokoliv vydat. Chytře to císaři neřekl zhurta, ale požádal o tři dny na rozmyšlenou. Mezitím rozdělil všechny církevní statky chudákům a třetího dne stál se všemi těmito lidmi před císařem s tím, že toto jsou poklady jeho církve. Tím ovšem panovníka rozlítil a vysloužil si odsouzení k smrti. Nejprve musel podstoupit kruté zmučení, císařští pochopové jej bili olověnými holemi a přivázali ho na žhavé pláty. Vavřinec však prý ani nehlesl. Naopak děkoval Bohu za dobrodiní, které mu poskytl. Zuřivý císař jej nakonec nechal živého opékat na rožni. Legendární jsou poslední Vavřincova slova, která adresoval katovi: „Nuže, pečené je hotova, obrať ji a jez." Stalo se tak prý 10. dne měsíce srpna roku 258.
Do dnešního dne odpočívají Vavřincovy ostatky spolu s relikvií svatého Štěpána v antickém sarkofágu v kostele sv. Vavřince Za Hradbami na ná¬městí Sv. Vavřince, přímo u římského Campo Verano. Baziliku zřídil císař
Konstantin Veliký a dnes patří mezi sedm hlavních chrámů Říma. Byla samozřejmě mnohokrát přestavována, a tak se jedná o jedinečnou stavbu. Další vzácnost -Vavřincova hlava - je uschována v Tresoro delle Reliquie ve Vatikánu.
V selském kalendáři je dnešní den rozhodujícím pro předpověď počasí. Vavřinec je totiž prvním „podzimním bratrem", který zahajuje pěstování podzimních polních plodin. Má-li se například dobře urodit řepka, měla by se sázet právě dnes.