Valentin (z Terni), Jan (Křtitel od Početí)

Dnes se shodují kalendáře v tom, že má svátek Valentin/Valentýn. Toto jméno je latinského původu od slova valere a znamená „zdravý, zdravým kypící"", či dokonce „silný"".Patronem tohoto jména je biskup a mučedník ze 3. století, který zemřel mučednickou smrtí asi roku 268. Jeho sláva a úcta k němu dosáhla už ve 4. století Říma. Ve Valentinově bazilice u druhého milníku na via Flaminia na obvodu Říma byly možná uchovávány biskupovy ostatky, ale s jistotou to tvrdit nemůžeme. S Valentinem byly stále nějaké potíže. Valentin z Terni byl znovu a znovu zaměňován s jinými nositeli tohoto jména, shody ve znázornění jsou například s biskupem Valentinem z Rátienu. Oba jsou čas¬to zobrazováni se zmrzačeným dítětem u nohou. Lidé si jej také pletou s jiným mučedníkem, Valentinem Římským. I tento Valentin mohl mít ve 4. století domnělý hrob na Flaminiově silnici. Jisté je, že Valentin z Terni je patronem mládeže, cestujících, včelařů, přimlouvá se za dobrý sňatek a je vzýván proti moru.
V anglosask ých zemích se posílají o Valentinově svátku anonymní milostné dopisy. Ve Francii a Belgii (později i v Americe) byl od 14. století zvyk losovat Valentina a Valentinu, kteří pak žili po celý rok jako snoubenci. V mnoha zemích se o Valentinově svátku dodnes darují květiny jako výraz vzájemné lásky. Kořeny tohoto obyčeje sahají daleko do minulosti. Ve starém Římě se slavila 14. února bohyně Juno, považovaná za ochránkyni manželství a rodiny. Ženám v rodině bývaly toho dne dávány květiny. V hanzovních městech míval Valentinův svátek ještě jeden, docela jiný význam. Cechy mořeplavců, kupců a řemeslníků i jiná bratrstva se 14. února scházely ke společnému přátelskému stolování. Tento den býval nazýván v dřívějších dobách také miláčkův den. Upomínal na to, že se na polích sázel „miláčkův salát" (polní salát). A ještě jedna stará pověra se váže k Valentinovu svátku. Dříve se věřilo, že svobodná dívka si vezme za manžela chlapce, kterého 14. února spatří jako prvního. Z toho plyne dobrá rada pro mladé muže: hned časně ráno popadněte kytici a běžte naproti své vyvolené.
V kalend áři bychom dnes také nalezli Jana Křtitele od Početí, vlastním jménem Jana Garcíu Jřjóna. Narodil se 10. července 1561 ve Španělsku. Stal se knězem a členem řádu trinitářů. Byl to velice schopný člověk a jeden z nejžádanějších kazatelů své doby. Roku 1594 se stal spoluzakladatelem reformované větve svého řádu - při jedné cestě do Říma k papeži Klemen¬tu VIII. dostal schválení „bosých trinitářů" (1599), jejichž prvním provin-ciálem se stal roku 1605. Již v roce 1612 následovalo v Granadě založení ženské větve řádu. Jan zemřel 14. února 1613 v Córdobě (Španělsko), kje-ho svatořečení došlo 25. května 1975.