Stanislava, Efrém, Libor a Jošt

V občanském kalendáři má dnes svůj svátek Stanislava. Význam jména je stejný jako u jeho mužského protějšku - „upevni slávu", „staň se slavnou". V martyrologiu svatých není toto jméno zastoupeno, přesto je jeho obliba velká. Nejenom u nás bychom našli mnoho Staň a Stániček, jsou i v Polsku, Bulharsku, na Slovensku a na Balkáně. Jak je vidět, je to jméno přímo všeslovanské.
V církevní kalendáři dnes nalézáme Efréma nebo také Efraima. Toto jméno má své kořeny až ve starověku a znamenalo „hruška". V Písmu svarem se dočteme, že Efraim byl mladším synem Josefa Egyptského, syna Jákobova.
Dnes slaví svůj svátek Efrém Syrský. Narodil se kolem roku 306 jako syn křesťanských rodičů v Nisibisu (dnes Nusaybin, Turecko). Od mládí jej při¬tahoval asketický život. Přijal jáhenské svěcení a v průběhu deseti let se vypracoval ve slavného učitele bohovědy a žádaného poradce biskupů. Není divu, nad mnohými vynikal nejen věděním, ale i duchem. Přitom však zů¬stal skromným a zdrženlivým člověkem. Čím více rostl jeho věhlas, tím více se stahoval do pozadí. Jeho rodné město připojili ke své mohutné říši Per-šané, a tak musel Efrém uprchnout do Edessy (dnes Urfa, Turecko). I zde se stal brzy vyhledávaným rádcem a pomocníkem. Po životě naplněném věděním a láskou zemřel Efrém 9. června roku 373 v Edesse. Je považován za jednoho z největších vzdělanců a básníků syrské církve, dostalo se mu dokonce čestného přízviska „harfa Boží". Papež Benedikt XV. jej v roce 1920 jmenoval po zásluze církevním učitelem.
Dalším dnešním oslavencem je Libor. Toto jméno hovoří o tom, že jeho nositel je „libý a milý člověk".
Dnešní světec Libor z Le Mans takovým skutečně byl. Je patronem biskupství Paderborn. V době svého episkopátu v Le Mans (od roku 348) nechal vystavět mnoho kostelů a vypráví se o něm, že měl schopnost uzdravovat. Snad i proto se k němu dodnes modlí lidé, aby jim pomohl proti onemocnění bolestivými kameny. Zemřel 9. června roku 397 v Le Mans. Jeho ostatky byly přeneseny v roce 936 do Paderbornu, hrobka však byla za třicetileté války vyloupena. 27. října roku 1627 se podařilo vzácné relikvie opět vrátit na původní místo.
Dříve měl v našem kalendáři svátek Jošt. Toto jméno má své kořeny až v keltském jazyce a znamenalo „bojovník". Český tvar vznikl složitou cestou z francouzského Jodoce přes Jobst až k naší variantě.
Neslavnějším z našich Joštů byl synovec císaře a krále Karla IV. (asi 1354-1411). Prodělal úžasnou kariéru od markraběte moravského přes kurfiřta braniborského, vévodu lucemburského a posléze si roku 1410 posadil na hlavu i korunu římského krále. Byl to člověk neobyčejně vzdělaný a sečtělý. Vedle toho se ukázal jako dobrý finančník a ctižádostivý politik. Jeho současníci jej po smrti Karla IV. považovali za jednoho z neíschopnéjších Lucemburků. Jošt prý vynikal velikou vzdělaností, takže ho jeho současníci nazývali nejučenějším panovníkem svého věku. Nejraději ze všeho měl knihy a rád se jimi obklopoval. Jen málo si jich ale sám koupil, většinou si je prý půjčoval na věčnou oplátku. Platí tedy, co je o něm psáno: „Obcováni byl uhlazeného a co do rozumu, sobectví a chytrosti převyšoval všecky své příbuzné".V keltském kalendáři stromů dnes končí měsíc hlohu Úath.