Dary a dárky

Různá rodinná jubilea, svátky a také návštěvy jsou nejobvyklejší příležitostí k obdarování. Smyslem daru je způsobit radost. Dar vytváří kontakt mezi dárcem a obdarovaným. Je to jistý druh dorozumění prostřednictvím věcí, které při vhodné volbě mohou vyjádřit více než slova. Skutečná cena daru není v tom, kolik se za něj zaplatí. Dar, který se dá přesně ocenit, není skutečný dar.

Téměř při všech příležitostech jsou vhodným darem květiny. Ženě je můžeme darovat vždy. Nehodí se pochopitelné, aby daroval květiny muž muži. Žena je může věnovat jediné muži staršímu nebo nemocnému, nebo umělci. Manželé by své partnerce měli věnovat květiny co nejčastěji. Květiny v květináčích můžeme věnovat jen příbuzným a velmi dobrým přátelům.

Kytici z čerstvě nařezaných květin vyjmeme již v předsíni z papírového obalu. Kytici držíme v levé ruce, aby pravá byla volná k pozdravu či blahopřání. Žena by darované květiny nikdy neměla nechat ležet, měla by je ihned dát do vhodné vázy a vystavit na patřičné místo. (Vysoké kytice nedáváme na jídelní stůl.) Stále se i udržuje tradice, že menší kytice by měla mít lichý počet květů, sudý počet květin patří na hrob a ke smutečním událostem.

Velké kytice můžeme nechat i doručit. Každé větší dobré zahradnictví či obchod s květinami by takovou službu měly poskytovat. Ke kytici by měl dárce přiložit svou navštívenku. Povinnost obdarovaného je pochopitelně ústně či písemně poděkovat.

Na divadelních premiérách odevzdáváme květiny službě, ta je doručí „při děkovačce“ na jeviště, Na velkých koncertech, v opeře a při jiných honosnějších kulturních příležitostech se květiny na jeviště i házejí při potlesku, to patří k atmosféře.. Slušně vychovaný člověk se v žádném případě necpe na jeviště, aby je osobně předal.

Při výběru květin si dnes již květomluvou příliš lámat hlavu nemusíme. Máme-li neomezený výběr, spíše se snažíme odhadnout, jaký typ květiny se ke komu hodí, která květina by Jí „slušela“.

Velká kytice rudých růží si až do dnešního dne podržela význam vášnivého citového zaujetí, může tedy v některých situacích působit poněkud nepřiměřeně.

Společenský rádce z doby první republiky dámám radí: „Chce-li dárce ještě zvlášť vyznamenat, utrhne si jeden květ a podrží jej v ruce. Kdyby se jím však ozdobila, mohlo by se z toho snadno usuzovat na důvěrnější poměr“.

Při výběru jiných darů než květin musíme být daleko obezřetnější a více namáhat svou fantazii. (Květinou nikdy nic nezkazíme.) Na návštěvu můžeme přinést sladkosti, hostiteli láhev alkoholu, kuřácké potřeby - to jsou dárky konvenční. (Konvence není nic zavrženíhodného, znamená známá pravidla nepsané dohody, která usnadňují dorozumění.) U těchto pozorností dbáme ovšem, aby kvalita měla vrch nad kvantitou, a pochopitelně respektujeme především vkus hostitele.

Volíme-li originální dárek, pak musíme obdarovaného dosti dobře znát, nebo mít schopnost se do jeho situace a zálib vcítit. Pak se nám ovšem může podařit, že povýšíme obdarování na umění, že sebemenší maličkost bude mít pro obdarovaného mnohonásobnou nevyčíslitelnou hodnotu. V každém případě by měly být dárky vkusné zabaleny. Nikdy bychom neměli darovat to, co jsme na minulé návštěvě v navštívené rodině postrádali.

Také dbáme na to, abychom se darem nedotkli. V dome oběšence nehovoříme o provaze, Dar či jen pozornost je také určitým druhem komunikace. Dárky, které mohou byť velmi vzdáleně upozorňovat na nectnosti a chyby obdarovaného, patří do oblasti kanadských žertíků, a nejsou tolerované z hlediska společenské konvence.

Je přirozené rozdíl, co je možné darovat v rodině a co mezi přáteli a známými. Nákladnější dary patří jen do oblasti vztahů, které pokládáme za rodinné. Dívka i žena, které záleží na dobrém jméně, by nikdy neměla přijímat větší věcné dary od cizího muže. A dodnes platí: „Bohatými dary lze snadno vzbudit neoprávněné naděje nebo vyvolat nepříjemné závazky. U lidí, kteří jsou povinni dárek oplatit, má být dárce opatrný a nedávat příliš drahé dary, aby nevzbudil podezření, že hází jitrnici po klobáse. Darování se vůbec nesmí změnit ve výměnný obchod.“ (Společenský rádce)


V rodině dbáme zejména na to, aby dárky věnované k svátkům, narozeninám, vánocům a výročím převyšovaly úroveň běžné praktické potřeby. Můžeme darovat pouze jen mýdlo, ale koupíme takové, které by si obdarovaný, ač se mu líbí, sám nekoupil. Smyslem dárku není ušetřit obdarovanému peníze či cestu do obchodu, ale věnovat mu cosi nad rámec všedního dne. (Ulehčit všední den je smyslem dobročinnosti, a ta se v rodině nebo mezi přáteli nepředpokládá.)

Dárek je nutné umět i přijmout. Rozbalíme jej ihned v přítomnosti dárce. Projevíme samozřejmě radost, popřípadě překvapení. Poděkujeme za něj a nekomentujeme slovy: „Ale co si děláte takovou škodu“. Když se nám dárek nehodí nebo se nám nelíbí, nikdy to nedáváme najevo a rozhodně ho nedarujeme dál. Nikdy se nedáme přemlouvat k přijetí dárku, a jsme-li nuceni jej ve zcela výjimečných případech odmítnout, učiníme tak klidně, jednoznačně a nezvratně. (K záležitosti se již dále nevracíme.)

Připomeňme si některé slavnostní rodinné příležitosti, při nichž se dávají dárky a na které se poněkud pozapomnělo:

Den matek se slaví druhou neděli v květnu. Ten den by matky neměly v domácnosti pracovat a věnovat se pouze jim určeným projevům pozornosti, přízně a lásky.

Při křtu bývá zvykem, aby kmotr obdaroval křtěné dítě. Tradičními dárky bývaly stříbrný příbor s monogramem, zlatý peníz.

K výročím svatby věnuje dar manžel ženě. Ke každému výročí je vhodná kytice, „Kulatá“ výročí se jmenují:

po 10 letech - svatba cínová

po 15 letech - svatba křišťálová

po 20 letech - svatba porcelánová

po 25 letech - svatba stříbrná

po 50 letech - svatba zlatá

po 60 letech - svatba diamantová,

 

tisk Tisk stáhnout jako pdf Stáhnout v PDF

FaceBook diskuse


Podpora lečby nemoci SMA pro Barborku

Kompletní informace o vzácné chorobě: http://www.smaci.cz

Nadace pro Barborku s SMA