Soňa, Rogát a Gedeon, Jan Amos Komenský

Soňa je ruské jméno odvozené od Sofie. Základem je řecké sofía, „moudrost". Soničky jsou tedy ženy velmi moudré a vzdělané. Soňa (psáno též Sonja) je jménem oblíbeným v různých zemích světa. Se Soňami se setkáme v proslulých románech ruských spisovatelů 19. století, v ruských lidových písních a baladách, ale také mezi někdejšími hvězdami Hollywoodu. Jméno velmi proslavila vynikající krasobruslařka a pozdější neméně úspěšná herečka Sonja Henie (1912-1969).
Rogát, latinsky Rogatus, dnes uváděný kalendářem církevním, zahynul pro víru v římské severoafrické provincii. V dávných pramenech je jmenován jako mučedník, ale bližší okolnosti o jeho životě a smrti nejsou známy.
Jméno Gedeon má své počátky v hebrejském Gidhón a označuje „toho, kdo kácí nebo poráží nepřítele". A starozákonní hrdina Gedeon takovým člověkem opravdu byl. Vjeho době byli Izraelci sužováni pravidelnými nájezdy Midjánců (nomádský kmen, který odvozoval svůj původ od Abrahámova syna Midjána), kteří jim pobrali většinu úrody a zbytek zničili. Židé se v té době opět odvrátili od svého Boha a klaněli se pohanskému Baalovi. Zdálo se, že útrapy od nájezdníků nikdy neskončí, když navštívil Bůh chudého rolníka Gedeona a oznámil mu, že on vyvede jeho lid z této pohromy a nepřátele zahubí. Nařídil mu, aby zničil oltáře pohanských bohů a vystavěl obětiště pouze pro Boha izraelského. Gedeon tak skutečně učinil, v noci rozbil oltáře a čekal na ráno. Když lidé zjistili, co se stalo, bouřili se a chtěli údajného škůdce usmrtit. Ale Gedeonův otec pravil: „Je-li Baal skutečně bohem, ať se pomstí sám," s čímž většina souhlasila. Potom si vzal slovo Gedeon a vyzval všechny přítomné k otevřenému boji s nepřítelem. Výzva ovšem žádné velké nadšení nevyvolala a polovina vojska odešla domů ke svým ženám. Zbylé vojáky odvedl Gedeon k řece a vyzval je, aby se před bojem pořádně napili. K boji pak vybral ty, kteří pili rovnou z vody. Ty, kteří nabírali vodu rukama, poslal dle rady Hospodinovy domů, a tak mu zůstalo 300 mužů. Když se setmělo, dostal každý voják polnici z beraního rohu a zapálenou pochodeň ukrytou ve džbánu. Potichu všichni sestoupili z hory a obklíčili ležení nepřátel. Na Gedeonovo znamení pak všichni zatroubili na polnice, rozbili džbány a mávali divoce pochodněmi. Zmatení a vyděšení Midjánci se chopili zbraní, začali se masakrovat mezi sebou a Gedeon slavně zvítězil, aniž by jeho muži uštědřili jedinou ránu.Dnes si protestantský kalendář i celý náš národ připomínají výročí narození Jana Amose Komenského (1592-1670). Narodil se pravděpodobně v Nivnici na Uherskobrodsku a později navštěvoval bratrskou školu v Přerově, po jejímž ukončení studoval teologii v Herbornu a Heidelbergu. Od roku 1614 sám učil na bratrské škole v Přerově, v roce 1616 byl vysvěcen na kněze. Již o dva roky později začal řídit bratrský sbor ve Fulneku. Po bitvě na Bílé hoře se musel jako nekatolík skrývat. Nejvíce pobýval na panství Karla Staršího ze Žerotína v Brandýse nad Orlicí, kde jej zasáhla těžká rána - zemřela mu žena a dvě děti. V té době se již plně věnoval vědecké činnosti. V roce 1623 sepsal vynikající Labyrint světa a ráj srdce, o čtyři roky později sestavil mapu Moravy a zároveň s tím neustále promýšlel otázky výchovy a výuky dětí. V roce 1628 se o jeho dalším osudu rozhoduje definitivně - musí navždy opustit vlast. První útočiště nachází v jednom z tehdejších center českých exulantů, v polském Lesně. Žije zde s několikaletými přestávkami až do roku 1656 a působí tu i jako učitel, sekretář a archivář, od roku 1648 dokonce jako biskup jednoty bratrské. Také zde vědecky pracuje, píše řadu významných děl. V roce 1631 je to spis Brána jazyků otevřená, jenž mu zajišťuje evropskou proslulost. O rok později navrhuje v České didaktice vzor jednotné a obecné školské soustavy, kterou později přepracuje a vydá latinsky pod názvem Didactica magna (Velká didaktika). Výchovou nejmenších dětí se Komenský zabývá v Informatoriu školy mateřské.
V letech 1641-42 žije v Anglii a píše zde knihu Předchůdce vševědy, v následujících letech přesídlí do Švédska (1642-48). Tehdy zasahuje aktivně i do politiky. Vestfálský mír z roku 1648 udělá ale za jeho nadějemi na návrat do vlasti definitivní tečku. Opět se dostavuje rodinná tragédie, když mu umírá druhá žena. Komenský, zcela na pokraji sil, vyjadřuje své pramálo optimistické pocity v Kšaftu umírající matky jednoty bratrské.
V roce 1650 p řijímá pozvání sedmihradských knížat Rákocziů k návštěvě Uher. V průběhu čtyřletého pobytu v Blatenském Potoku (Sárospatak) sepisuje spis Schola ludus (Škola hrou) a připravuje k vydání Orbis pictus. Ten skutečně vychází roku 1658. Předtím jej však postihuje další katastrofa: v šarvátkách mezi polským a švédským vojskem v roce 1656 dochází k požáru Lesná, při kterém vyhoří bratrská tiskárna i celá Komenského kni¬hovna s jeho rukopisy, včetně slovníku, k němuž sbíral materiál už od studentských let a který nazýval Poklad jazyka českého.
Posledních čtrnáct let života strávil Jan Amos Komenský v Amsterodamu. Zde vyvrcholila jeho vědecká a literární činnost. Vydal zde roku 1657 své vrcholné dílo Opera didactica omnia (Sebrané spisy didaktické) a začal psát svou Všeobecnou poradu o nápravě věcí lidských, kterou však již nedokončil. Je pochován v blízkém Naardenu. Jeho památka je věčná a vskutku celosvětová.Dnešní den je zajímavý ještě jinak. V pojednání De Pascha Computus z roku 243 po Kristu se píše, že Slunce a Měsíc stvořil Bůh právě dvacátého osmého března, a než byl dvacátý pátý prosinec přijat jako datum Ježíšova narození, což se stalo v roce 336, byl za ně pokládán také tento den.