Simona, Jana Františka (de Chantal) a Přibyslava

Dnes má v občanském kalendáři jmeniny Simona. Simona k nám přišla z francouzštiny, ale původně je to jméno hebrejské s významem „naslouchající" a je vlastně ženským protějškem Simona, po našem Šimona. Získává si stále větší oblibu nejenom u nás, ale po celém světě.
V církevním kalendáři je dnes vzpomínka na Janu Františku de Chantal. Celým jménem se jmenovala Jeanne-Fran9oise Frémyot de Chantal a v řím¬ském martyrologiu je o ní psáno, že je slavena pro svou „svatost ve stavu panny, ženy, vdovy a zakladatelky řádu".
A taková skutečně byla. Přišla na svět v Dijonu dne 28. ledna roku 1572 v rodině předsedy burgundského parlamentu a ve svých 20 letech se provdala za barona Kryštofa de Chantal. Ve spokojeném manželství dala svému muži hned šest dětí, ale po deseti letech se manžel smrtelně zranil a brzy potom zemřel. Mladá vdova se nyní musela o své děti starat sama. Když překonala nejhorší bolest, slíbila Františka trvalou čistotu a chtěla se věnovat jenom výchově svých dětí. V roce 1604 se seznámila s mnichem Františkem Saleským a uzavřela s ním duchovní přátelství. Ještě dnes jsou zachovány dopisy obou světců. Když se bratr Františka Saleského oženil s Janinou dcerou a i ostatní děti byly zaopatřeny, uskutečnila vdova spolu s Františkem plán, který již léta nosila v hlavě. V roce 1610 spolu založili Řád Navštívení P. Marie, jehož sestry se nazývaly salesiánky. Tato řádová společnost nebyla nijak přísná. Měla napomáhat výchově mladých dívek a dát jim možnost svatého života bez přísných pravidel a zapovědí, které by mnohé z dívek nebyly schopné splnit a dodržet. Mateřský klášter vznikl v Annecy u stejnojmenného jezera na jih od Ženevy a rychle se rozšířil po celé Francii. V roce 1621 František Saleský zemřel a starost o celý řád náhle spadla jenom na Janu Františku. Musela se tak věnovat nelehké řídící práci, a navíc žít i duchovně (mysticky), což bylo velice těžko slučitelné. Poslední léta života prý pro ni byla utrpením, které jí způsobovaly četné bolesti. V tehdy napsaných dopisech se vypovídá ze svého neštěstí, ale i z víry, že se jedná jenom o krát¬ké Boží zkoušky, které dovedou její duši k jistému spasení. Po těžkém, ale naplněném životě zemřela Jana Františka Frémyot de Chantal dne 13. prosince roku 1641 na vizitační cestě v klášteře Navštívení v Moulins (departement Allier, Francie). Dnes je zde lyceum Banville. Tělesné pozůstatky zakladatelky řádu přenesly řeholnice do Annecy a pochovaly je v tamějším kostele salesiánek. V té době dosáhl řád již 86 filiálek. Papež Klement XIII. prohlásil Janu Františku v roce 1767 za svatou. Do roku 1969 slavila svátek 13. prosince, ale s ohledem na sv. Lucii, která má ten den také jmeniny, byl o jeden den přeložen.
Dnes má také svátek Přibyslava, která je ženským protějškem Přibyslava a znamená, že nositelce tohoto jména „přibylo slávy". Ctihodná Přibyslava byla Češka, vdova a vnučka sv. Ludmily. To znamená, že jejím bratrem byl kníže sv. Václav. Podle Kristiánovy legendy, „sčoužiía prý Kristu Pánu podle přikázání evangelia bez úhony". Část jejích ostatků je v Saské kapli chrámu sv. Víta v Praze.