Růžena, Patricie, Arabela a Eufrasie

Jméno Růžena, které dnes nacházíme v občanském kalendáři, je u nás stále velmi oblíbené. Připomíná květ vznešené růže a skutečně vzniklo zejména Rosa, což je latinské vyjádření téhož. Světic s tímto jménem je v kalendáři hned několik. Církevní svátek připadá na 23. srpna a oslavuje Růženu z Limy.Toto jméno nosilo i několik vynikajících žen. Jednou z nejslavnějších a nejznámějších byla bezesporu herečka Růžena Nasková (1884-1960). V letech 1907-55 (hrála však jen do roku 1948) byla členkou Národního divadla v Praze. Prosadila se zejména v rolích sebevědomých a později moudrých žen. Hrála také v řadě filmů (Kouzelný dům, Tanečnice, Tetička aj.) a napsala paměti Jak šel život a Malá kronika dnů 1934-46.Také druhá Růžena zůstává i nadále ženou velice známou. Jmenovala se Růžena Svobodová (1868-1920) a byla spisovatelkou. Byla manželkou F. X. Svobody a celoživotní přítelkyní F. X. Saldy. Její prózy zachycují psychologické zrání ženských hrdinek (Přetížený klas, Milenky, Posvátné jaro, Černí myslivci). Vedle ženských postav je nejčastější postavou jejích próz dítě (Ráj, Hrdinné a bezpomocné dětství).
Církevní kalendář nám dnes připomíná Patricii. Toto jméno již při vyslovení dává tušit, kde máme hledat jeho počátky. Je to starý Řím, kde patricius znamenalo totéž, co u nás „šlechtic". Patricie je tedy ušlechtilá a vznešená dáma, zkrátka patricijka. Dnešního dne je v kalendáři k nalezení snad odjakživa. Zřejmě se jedná o datum její smrti. Rok sice nevíme, protože staré zprávy jsou velmi kusé, ale podle všeho byla umučena v Níkomédii, nejspíše koncem 3. století. Tehdy totiž tamní krajinu (nyní v Turecku) zasáhla vlna protikřesťanských represí.Ještě méně toho víme o další oslavenkyni Arabele. Prý skonala mučednickou smrt í v městě Níkaia v západní Bíthýnii. Princezna stejného jména pak před lety okouzlila z televizních obrazovek dětské duše a přinesla i jistou renesanci tohoto líbezného jména.
Jméno Eufrasie již tak mile nezní. Patřilo jeptišce, která prožila celý život se skupinou řeholnic v Egyptě. Pocházela z Kónstantínopole (dnešní Istanbul, Turecko), kde se narodila roku 382, ale po pěti letech s ní matka odešla do egyptské Tabbensie. Po matčině smrti rozdala dívka celé své jmění a oddala se církevní službě. Její duchovní cesta však byla plná protivenství a nástrah. Pokušení návratu ke světskému životu a jeho radovánkám zaháněla Eufrasie těžkou dřinou. Bojovala však zcela osamoceně, oporou jí nebyly ani řeholnice, se kterými žila - některé na ni žárlily a obviňovaly ji z domýšlivosti a pokrytectví. Přesto mladá žena nad všemi útrapami zvítězila a podařilo sejí svůj sen splnit. Dokázala všem, že když člověk chce, dosáhne svého cíle, i kdyby se proti němu spojil celý svět.