René, Mansvet/Miloslav a Řehoř

V občanském kalendáři má dnes svátek René. Toto jméno k nám přišlo z Francie a pochází od jména Renát. A Renát má zase základy v latinském slově renatus, což znamená znovuzrozený.
Patronem tohoto jména je Renát ze Sorenta. Alespoň pravděpodobně je jím on, protože není jisté, zda nejde o dvě osoby: ve 4. až 5. století totiž existovali dva biskupové tohoto jména. Jeden, jak již bylo řečeno, pocházel ze Sorenta a druhý z Angers. Jisté je, že již od 7. století uctívali Renáta v So-rentu a od století 13. také v Angers. Takže vlastně nevíme opět o nic více než na počátku. Největší zásluhu na šíření Reného kultu měl francouzský rod z Anjou.
V našem církevním kalendáři dnes nacházíme Mansveta či po našem Miloslava. Z překladu je zřejmé, že nositel tohoto jména je „klidný a mírný". Jinak se toho o Mansvetovi příliš neví. Snad jen to, že žil ve 4. století, byl biskupem v severoafrické provincii a zahynul v době vpádu barbarských Vandalů.
V kalendáři je dnes také vzpomínka na papeže Řehoře III. Narodil se v 7. století v Sýrii. O jeho životě do okamžiku, kdy se stal papežem, nevíme zhola nic. Situace se však radikálně mění po 18. březnu roku 731, kdy usedá na Petrův stolec v Římě. Jako poslední sice žádá o potvrzení byzantského vládce, ale za jeho pontifikátu se velice přiostřuje dlouho doutnající konflikt s byzantským císařem Leonem III. Jablkem sváru je zvláště jejich spor o obrazy. Řehoř totiž nesouhlasí s ničením obrazů, jak je praktikovali v Kónstantínopoli, a hned po svém nástupu tuto věc císaři ostře vytýká. Vladaři nemají odjakživa rádi, když je někdo poučuje, natož aby je káral. Papež je však daleko, a tak nechává rozzuřený císař uvrhnout do vězení ales¬poň posla, který dopis přinesl, a proti papeži vysílá válečné loďstvo. To však daleko nedoplouv á a celé se potápí v bouři. Leon se ale nevzdává a své vojenské akce dál stupňuje. Daří se mu dokonce obsadit Sicílii, Řecko a Illyrii a předává celé území svému patriarchovi.Lépe se Řehořovi vedlo v Evropě, kde v té době působil úspěšný misionář Bonifác, později nazývaný „apoštolem Němců". Řehoř jej dokonce jmenoval arcibiskupem. V té době se v Itálii vynořily hordy Langobardů a začaly nebezpečně ohrožovat Ravennu a Řím. V této kritické situaci se papež obrátil o pomoc k francouzskému majordomu Karlu Martelovi. Ten byl tehdy faktickým vládcem íránského státu, neboť roku 732 porazil u Poitiers arabská vojska. Řehořovi však nijak zvlášť nepomohl, a tak nebezpečí přepadení Říma hrozilo takřka neustále. V závěru svého pontifikátu se Řehoř zaměřil na organizování bavorské církevní struktury. Zřídil biskupství Freising, Pasov, Řezno a Salzburg, krátce nato pak přibyly ještě Wúrzburg a Eichstátt. Po desetiletém papežství, v němž zažil dobré i zlé, zemřel papež Řehoř III. v Římě snad 28. listopadu v roce 741. Podle historiků patřil jeho pontifikát k jedněm z nejobtížnějších.