Radomír, Tomáš, Heliodor

V občanském kalendáři má dnes svátek Radomír. Toto jméno je známo ne¬jen u nás, ale i u jižních Slovanů. Podle jazykovědců znamená, že jeho no¬sitel je buď „slavný svou radostí a péčí", nebo „rád žije v míru".
Církevní kalendář dnes slaví apoštola Tomáše, který je patronem Vý-chodní Indie, Portugalska, Goy, Tomášových ostrovů, ale také církevního státu, Urbina, Parmy a Rigy. Za svého ochránce jej považují architekti, sta¬vební dělníci, geometři, tesaři, zedníci, kameníci a také teologové. Narodil se kolem Kristova zrození v Galileji (Palestina). Před svým povoláním za apoštola byl rybářem.
Neslavnější vylíčení příběhu o nevěřícím Tomášovi najdeme v Novém zákoně, podle něhož Tomáš zrovna chyběl, když se Ježíš po svém zmrtvých vstání objevil u svých učedníků. Ti mu radostnou novinu, že Ježíš je opět mezi nimi, oznámili, ale Tomáš nevěřil a žádal jako důkaz, aby směl svého Mistra vidět a dotknout se ho. Za několik dní se Kristus opět zjevil a vyzval Tomáše, aby se dotkl jeho ran. V tu chvíli padl apoštol na kolena a volal: „Pán můj a Bůh můj!" Když se učedníci rozešli, aby šířili evangelium, vydal se Tomáš až do Persie a Indie. Zde prý potkal Tři krále, kteří navštívili Ježíše v Betlémě při jeho narození, a pokřtil je. V Indii prý také obrátil na křesťanskou víru krále jménem Gundaphar; není bez zajímavosti, že v Indii skutečně mezi roky 20-50 po narození Krista panovník tohoto jména žil - ukazuje to na prostupnost hranice mezi legendou a historií. Tomášova mise skončila tragicky, v roce 72 byl zavražděn v Mailapuru u Madrasu (In¬die) , kde je dodnes tzv. Velká Tomášova hora, na níž postavili křesťanští věřící roku 1547 kostel k jeho uctění.
Dříve měl v našem kalendáři svátek Heliodor. Takto nezvykle se jmenoval biskup z Altina, který se narodil kolem roku 340 a zemřel kolem roku 405.
U nás toto jméno nosil divizní generál Heliodor Píka (3. 7. 1897-21. 6. 1949), který se stal jednou z prvních obětí komunistického teroru. Za 1. světové války působil v československých legiích v Rusku a ve Francii. Po okupaci ČSR vedl odboj proti Němcům na Balkáně a později v SSSR. Zde udržoval ve funkci náčelníka vojenské mise spojení s prezidentem Benešem a podílel se na vybudování československé vojenské jednotky. Při této misi měl neustálé střety s československými a sovětskými agenty NKVD, což jej po roce 1948 stálo život. Noc před svou popravou napsal v dopise na rozloučenou: „Kam že zmizela poctivost a odvaha? Kam zmizelo naše credo -zděděné od mistra Jana Husa a T. G. Masaryka - které jsme tak hrdě sobě i světu připomínali? Pravda! Je to soumrak národního svědomí, nebo už temno svobody lidských práv? Ne, nemohu uvěřit, neboť génius národa je věčný, přetrvá bouři a nedá zahynouti!"