Radka, Albert

Svátek mají Radka, Albert; Povýšení sv. Kříže.
V občanském kalendáři bychom dnes nalezli Radku. Zřejmě jde o osamo¬statněnou podobu jmen Radoslava a Radmila a jazykovědci se domnívají, že jméno lze vysvětlit jako „radostná" nebo „radující se".
V církevním kalendáři je dnes památka Povýšení svatého Kříže. Jedná se o kříž, na kterém byl ukřižován Kristus. Podle legendy jej prý na hoře Kal¬várii nalezla sv. Helena, matka císaře Konstantina Velikého. Protože však na Kalvárii stály kříže tři, vzal je jeruzalémský biskup Makarius mezi ne¬mocné, očekávaje znamení shůry. Jedna žena se dotkla kříže pravého a zá¬zračně se uzdravila. Faktem je, že mnohé věrohodné zprávy ze 4. a 5. stole¬tí se shodují v tom, že pravý Kristův kříž byl skutečně nalezen. V°tší část relikvie dala již císařovna Helena obložit stříbrem a odkázala ji k opatrová¬ní biskupu jeruzalémskému. Větší či menší částečky se pak rozšiřovaly tak¬řka po celém tehdy známém světě. Na místě, kde byl Ježíš Kristus pochován, zbudoval císař Konstantin Veliký nádhernou baziliku, v níž byl vztyčen křesťanský kříž. Právě na památku posvěcení tohoto chrámu byla zavede¬na slavnost Povýšení svatého Kříže. Je zajímavé, že se tento svátek slaví dé¬le než svátek Nalezení svatého Kříže. Ten byl zaveden teprve v 8. století, kdežto slavnost Povýšení Kříže mají v řecké církvi již od 4. století. Kromě to¬ho byly zavedeny i jiné svátky na oslavu Kristova kříže, v pravoslavné církvi jej jich přitom více než v západní. Nejpřednější uctění Kříže se koná samo¬zřejmě na Velký pátek. Existuje také řada vynikajících uměleckých děl. V ho¬landském Courtray je slavný obraz van Dyckův Povýšení Kříže a stejně tak bychom tento motiv nalezli i v Antverpách v překrásné katedrále, která je
zasvěcena P. Marii. Nejkrásnější ozdobou celého chrámu jsou tři Rubensovy obrazy Snětí z kříže, Povýšení kříže a Nanebevzetí Panny Marie.
V kalendáři bychom dnes také nalezli Alberta Jeruzalémského, který se narodil kolem roku 1150 v Gualtieri (Itálie). Karmelitáni jej uctívají jako zákonodárce řádu, protože právě on určil v letech 1206-14 životní pravidla pro poutevníky u Elijášova pramenu na hoře Karmelu. Byla to velmi přísná askeze, která kladla veliký důraz na ducha nového řádu. Než přišel Albrecht do Jeruzaléma (1206), kde měl převzít úřad zdejšího latinského patriarchy, byl přes dvacet let biskupem ve Vercelli a již tehdy se proslavil velikou moudrostí a rozvahou. V dubnu 1214 pozval j>apež Inocenc III. Alberta Je¬ruzalémského na čtvrtý lateránský koncil do Říma, avšak než se mohl patri¬archa vydat na cestu, byl dne 14. září 1214 v Anconě při procesí zavražděn.