Oldřich a Nikefor

Dnes nacházíme v občanském kalendáři Oldřicha. Toto jméno má své ko­řeny ve starohornoněmeckém Uodalrích a znamená, že jeho nositel je „bo­hatý vládce, mající četné dědičné statky"". V Německu existuje forma Ulrich. Naše bohaté dějiny nás upozorňují, že jméno Oldřich nosil nejmladší syn přemyslovského knížete Boleslava II. Dostal od něho úděl na Žatecku, jenomže vládnoucí nejstarší bratr Boleslav III. chtěl mít veškerou moc ve státě jenom pro sebe. Rozhodl se tedy, že se ostatních sourozenců zbaví. Oldřich, jeho bratr Jaromír i jejich matka se raději zachránili útěkem k ba­vorskému dvoru, Jaromír byl však ještě před tím krutě vykastrován. Mezi­tím byl vyhnán i Boleslav a na trůn nastoupil vzdálený příbuzný z Polska Vladivoj. Ten si však více než vlády hleděl medoviny a do roka se upil ne­byl ostatně jediným naším vladařem, který se věnoval alkoholu tak svědo­mitě. Po několika rošádách se stal panovníkem v zemi Jaromír a Oldřich se mohl vrátit na své Žatecko. Mezitím si prožil, ač již ženatý, milostný romá­nek s též vdanou Boženou, jež mu povila syna Břetislava. Oldřich nyní drží v ruce všechny trumfy. Má syna, Boleslav III. je mimo hru a na trůnu sedí jeho vykastrovaný, tudíž bezdětný bratr Jaromír. Provádí tedy státní pře­vrat a bratra sesazuje. České předáky si naklonil, když roku 1019 dobyl zpět na čas ztracenou Moravu. Dal ji do správy nemanželskému synu Břetisla­vovi, čímž jeho nemanželský původ v očích všech domácích pánů legalizo­val. Jeho hlavním cílem bylo zabezpečit vládu pro svou rodinu. Chtělli však překonat krizi, ve které země byla, musel si najít mocného spojence tím byl sousední císař. Dlouho mu vše vycházelo, věrně kopíroval němec­kou zahraniční politiku, až ve třicátých letech se osmělil a začal samostat­né výboje v Uhrách. To se ale nelíbilo císaři Konrádovi a Oldřich byl pozván na kobereček. Nikam ale nejel, a tak na něj císař posílá svého syna Jindři­cha. Rozumí se, že s celou armádou. Konrádovo trestné tažení z roku 1033.