Miloš, Amatus, Amand, svátek Obrácení sv. Pavla

Dnes má v občanském kalendáři svátek Miloš nebo také Milouš, obojí je správné. Nositel tohoto jména by měl být milý a přívětivý, pak by totiž mohl být i „milovaný"". Alespoň takový je prý význam tohoto jména. Jméno je to velice rozšířené a zdá se, že na některé Milouše a Miloše náš národ hned tak nezapomene. Jinak se má za to, že Miloš je překladem latinských jmen Amatus a Amand.
Muž tohoto jména se narodil ve francouzském městě Nantes na počátku 7. století. Pocházel z rodiny váženého soudce, ale rozhodl se pro dráhu misionáře. Moc se mu však nedařilo, volil si zřejmě špatná působiště. Nejprve se odebral do Flander, avšak pobyl tam jen krátce. Nikdo totiž o jeho kázání příliš nestál, a tak jej místní barbaři při první příležitosti vyhnali. Šel tedy jinam: vydal se po Dunaji směrem do střední Evropy. Chtěl nyní kázat Slovanům. Chybělo skutečně málo a mohl se stát naším prvním věrozvěstem. Po minulých zkušenostech se raději přidal k vojsku íránského krále Dagoberta, který si to zrovna namířil ztrestat kupce Sáma, hrdinského sjednotitele věčně rozhádaných slovanských kmenů. Stalo se to, co nikdo nečekal: slavný Dagobert bitvu prohrál a Amandus neměl jinou volbu než zatím zůstat v jeho táboře. Demoralizovaný franský král zapomněl, že již je křesťanem, a vyhnal svou legální choť - někdo musel vojenský neúspěch odskákat. Místo ní si vzal naráz tři jiné ženy. Snad chtěl v jejich náručí zapomenout na hořkost své porážky. Jenomže tím dostal do úzkých Amanda, jemuž nezbylo než panovníka veřejně pokárat. Mohl pak mluvit o velikém štěstí, že byl jenom vyhnán z Franské říše. Vrátil se tedy opět do Flander a tentokrát se mu prý misijní práce dařila lépe. Naše země však musely na své věrozvěsty ještě nějaký čas počkat.
V českém církevním kalendáři je dnes připomínka svátku Obrácení sv. Pavla. Ačkoliv se Martyrologium Hieronymianum (polovina 5. století) zmiňuje o římském svátku Translatio s. Pauli („Přenesení sv. Pavla") slaveném 25. ledna, není zde o slavnosti Obrácení žádná zmínka. Teprve později začal být tento svátek chápán i ve smyslu conversio - „obrácení", jak je slaven a chápán dnes. Základem tohoto svátku je událost popsaná v Novém zákoně. V Jeruzalémě žil mladý muž jménem Saul (Šavel), řeckým jménem Pavel, který z celého srdce nenáviděl křesťany a pronásledoval je, kde mohl. Když se jednou vydal směrem k Damašku, aby tam zajal stoupence Kristova učení, obklopilo jej náhlejasné světlo. Šavel spadl z koně a zaslechl z nebe přicházející hlas: „Šavle, Šavle proč mě pronásleduješ? Já jsem Ježíš a ty mně pronásleduješ. Ale tvrdo ti bude proti ostnu kopati." Pavel zůstal ležet na zemi zcela oslepený. Když se vrátil do Damašku, několik dnů se zde modlil a slíbil, že bude věrným apoštolem Ježíše Krista. Vrátil se mu zrak a skutečně se potom stal největším starověkým misionářem a obrátil na křesťanství tisíce lidí. A tak Pavel dostál svému slovu. Stal se z něho nejen oddaný křesťan, ale i nejlepší šiřitel a obránce křesťanství vůbec. Někdy se takové věci stávají - dnes tvrdý nepřítel, zítra ochránce.