Laura a Justin

V občanském kalendáři má dnes svátek Laura. Jedná se nejspíše o domáckou formu k Laurentii, což je ženský protějšek k Laurentiovi. Neboli, jak my po našem říkáme, Vavřincovi, a znamená tedy snad „vavřín". Další verze naznačuje, že počátky tohoto jména sahají až do antiky, kdy označovalo člověka, který pocházel z města Laurentium (přímořské město v Latiu).
Toto překrásné jméno nosila láska slavného Petrarky (1304-1374), který jí věnoval své nejkrásnější básně (cykly Zpěvník a Sto sonetů pro Lauru). Ta možná nejkrásnější z nich vypráví o básníkově prvním setkání s Laurou, k němuž došlo na Velký pátek v církevním procesí. On kráčel zamyšlen v průvodu, když náhle spatřil dívku nebývalé krásy, do které se okamžitě zamiloval. Ona však byla vyzbrojena ctností a šípy Amorovy se od ní odrážely, aniž by jeho lásku opětovala. Od té doby je Laura symbolem zdrženli¬vé krásky, básníkem zbožňovaného ideálu.
V církevním kalendáři slaví svátek Justin. Toto jméno má svůj počátek v latinském slově iusru5 a znamená „spravedlivý".
Dnešní Justin byl filozof, je tedy patronem filozofů. Narodil se v první polovině 2. století ve Flavii Neapolis (dnes Nábulus, Jordánsko) a známe jej též pod řeckou variantou jména lústínos Martyr. Jeho rodiče, římští aristokraté, ho vychovávali ve své víře, avšak syn se brzy nadchl pro víru v jednoho Boha, pro křesťanství. Od té doby hlásal a šířil evangelium, kudy chodil. Nakonec přišel až do Říma a brzy se tam stal váženým učitelem. Kolem muže z východu se shlukl velký okruh Římanů toužících po novém vědění. Justin nejenom kázal, ale napsal i mnoho pozoruhodných spisů, v nichž plamenně obhajoval křesťanství. Jeho nejdůležitějším dílem byla Obrana křesťanského náboženství, kterou poslal kolem roku 150 císaři Antoniu Piovi, jeho oběma synům Marku Aureliovi a Commodovi, římskému senátu a národu. Dovoloval si stále více. Napadal veřejně pronásledování křesťanů i ty, kdo je nařizovali a prováděli. To se mu stalo osudným. Společně se šesti svými žáky byl Justin zatčen a uvržen do těžkého žaláře. Zde je věznite-lé nutili, aby se klaněli pohanským modlám. Když odmítli, začali je bičovat a nakonec byli veřejně sťati. Stalo se tak roku 165.V Římě byl dnešní den zasvěcen Carně, bohyni dveří a zámků. Byla zároveň ochránkyní příbytku a měla za úkol vpustit hosta do příbytku a zase ven z domu. Tohoto dne také Římané opravovali dveře a okna, neboť večer slavili ještě bohyni bouře Tempestás, která je vbrzku a nemilosrdně vyzkoušela.