Květoslava, Immaculata, Imma, Romarich a Budoc

Svátek má Květoslava, Immaculata, Imma, Romarich a Budoc; svátek P. Marie Počaté bez poskvrny prvotního hříchu.
V občanském kalendáři má svátek Květoslava. Jedná se o nové české jméno, které je obdobou latinské Flóry. Obě jména se vykládají jako „žena milující květy".
V církevním kalendáři je dnes další z mariánských svátků. Tentokrát se jmenuje P. Marie Počaté bez poskvrny prvotního hříchu. V románských zemích nese tato Marie jméno Immaculata nebo Imma. Apokryfní Jakubovo evangelium vypravuje o rodičích P. Marie Jáchymovi a Anně. Oba již byli v pokročilém věku a žili v Jeruzalémě. Jednoho dne odmítl velekněz chrámu Jáchymovu oběť, protože za dvacet let manželství nezplodil s Annou dítě. Hluboce pokořený muž se po této události trápil ještě více. Jednou se mu však zjevil anděl a oznámil mu, že se Anně narodí dcera. A skutečně se tak stalo: Anna porodila Marii, budoucí matku Ježíše Krista.Dnes bychom na šli v kalendáři také Romaricha z Remiremontu. Narodil se někdy v roce 570 ve Francii. Jeho život nebyl dlouho ničím výjimečný. Po základních studiích si vybral úřednickou dráhu. Vedl si zřejmě velice dobře, neboť záhy se stal významným administrátorem na dvoře austrasijských králů Theudeberta II. a Chlothara II. Jenomže po nějakém čase byl již života plného úplatků, závisti a korupce sytý a začal přemýšlet, jak dosavadní život změnit. Ostatní úředníci jej měli za blázna, i dnes by bylo zcela nenormální vyměnit příjemné vegetování u dvora za život v samotě a odříkání: Romarich si totiž vybral život řeholní a odešel do slavného kláštera v Luxeuil, kde složil sliby jako benediktinský mnich. Jenomže člověk míní a mocní mění. Chlothar II., který si již předtím Romaricha nesmírně vážil, jej povolal zpět ke dvoru, tentokrát do svého sboru poradců. A tak se z úředníka a později mnicha stal jeden z nejvýznamnějších lidí v zemi, protože jak známo všichni rádci, ač stojí v pozadí, mají ve všem hlavní slovo. Někdy je to k dobru věci, jindy, a to většinou, naopak. Leč Romarich zůstal věren svým zásadám a radil králi dobře. Ten mu za to v roce 620 přidělil pořádný kus země ve Vogézách (Vosges). Zde na řece Mosel založil králův rádce zprvu klášter řeholnic, který brzy potom rozšířil v klášter dvojitý. Romarich jej řídil spolu se svým druhem Amatem, když definitivně odešel od královského dvora. Zemřel 8. prosince roku 655 a asi o 400 let později, v roce 1051, nechal papež Lev IX. vyzvednout jeho ostatky a svatořečil jej.
Dal ší dnešní oslavenec je dokladem toho, kam až mohou zajít legendy. Jeho příběh je totiž tak neuvěřitelný, že by se za něj nemusel stydět žádný americký seriál. Žil prý v 6. století a jeho narození je popsáno skutečně originálně. Jeho matka Azenor byla prý v požehnaném stavu zatlučena do sudu a vhozena poblíž Brestu do moře. V sudu se jí narodil synáček a o pět měsíců později je oba vyplavilo moře na irské pobřeží. Oba byli zdraví a spokojení. Budoc se později stal biskupem v Dol-de-Bretagne. To už pravda je, neboť jeho jméno souhlasí s mnichem misionářem velšského původu, který působil v Cornwallu a v Bretani.