Jana, Vincenc (Lerinský) a Šimon (Stylita Mladší)

Dnešní oslavenkyně Jana, ale má stejný význam jako několikrát již zmiňovaný Jan.Jan a Johan existovalo v ždy mnoho. Historicky nejstarší je asi Jana, která doprovázela Ježíše. Byla prý manželkou správce Chuzy. Spolu s ostatní-mi ženami se stala svědkyní vzkříšení svého Mistra.
I naše dějiny znají ženy, které toto jméno nosily, dvě byly dokonce královnami. Starší Johana Bavorská byla první manželkou krále Václava IV. Českou vladařkou byla korunována roku 1370, roku 1376 spolu s manželem přijala i korunu římskou. Jejich manželství však nepatřilo ke šťastným. Nebylo požehnáno dětmi, a navíc Johana zemřela 31. prosince 1386 na následky zranění, které jí způsobil lovecký pes jejího manžela. Druhá královna měla osud šťastnější. Jmenovala se Johana z Rožmitálu a českou královnou byla od 8. května 1458. Byla dcerou Jana z Rožmitálu, od roku 1450 byla druhou manželkou Jiřího z Poděbrad. Patřila k jeho nejdůvěrnějším rádcům a po jeho boku osvědčila úžasný politický rozhled. V roce 1470 se za nepřítomného manžela úspěšně ujala i obrany Čech proti vojskům uherského krále Matyáše Korvína. Po Jiřího smrti žila na Mělníku, politiku však neopustila a velice se zasadila o to, aby byla naplněna politická závěť jejího manžela. Pomohla na český trůn polským Jagelloncům.
Český církevní kalendář uvádí v tento den Vincence, ale našli bychom jej i 5. dubna a v občanském kalendáři 14. dubna. Vincenc či Vincent vznikl z latinského vincentius, což znamená „vítězící" nebo „vítězný".
Dalším dnešním světcem je i Šimon Stylita Mladší. Narodil se roku 521 v Antiochii, už jako dítě vstoupil do kláštera. Ve věku dvanácti let přijal jáhenské svěcení a vystoupil na svůj první sloup. Jeho vzorem byl totiž Simon Stylita Starší, poustevník na sloupu. Asi po 11 letech se uchýlil do samoty a vystoupil na Mons admirabilis („Hora zázraků"), kde seděl na dalším sloupu. Kolem něho se shromáždilo mnoho žáků, kteří zprvu bydleli v chatrčích. Za Šimonova vedení a za pomoci jeho matky Marty vznikl nakonec klášter se sloupem ve středu; na ten vystoupil Šimon 4. června 551 a neopustil ho po neuvěřitelných 40 let! Zemřel 24. května 592 v Antiochii. Po své smrti byl Šimon pochován v klášteře vedle své matky.

„KRÁSA UROZENOSTI NENÍ ZJEVNÁ,JEN V SLOVĚ JE JEJÍ VZNEŠENOST."(Lykofrón z Chalkidy)