Ivo a Celestýn/Celestin (V.)

Dnešního dne slaví v občanském kalendáři svátek Ivo. Jde patrně o naši domáckou podobu ke jménu Ivan. Ale pravdou je, že toto jméno nosili i mnozí středověcí světci z neslovanských zemí. Někteří byli z Persie, jiní z Francie nebo z Bretaně. Zde musíme předpokládat původ zcela jiný. Jazykovědci se proto domnívají, že základem tohoto jména by mohlo být staroněmecké slovo íwa (dnes Erbe), což znamenalo „tis". Šlo tedy o „bojovníka s tisovým lukem". Nabízí se také srovnání s keltským jménem Iwein či francouzským Yvainem, rekem družiny krále Artuše.
Světcem dnešního dne je Ivo Hélory, který přišel na svět roku 1253 v Mi-nihy-Tréguieru (Francie). Studoval teologii a kanonické právo a stal se advokátem. Ve věku 31 let přijal kněžské svěcení a stal se farářem v celé řadě francouzských vesnic. Po čtrnácti letech si uvědomil, že jej tato práce neuspokojuje, vrátil se na svůj statek a začal se starat o všechny utiskované. Zdarma poskytoval právní radu, svým klientům vypomáhal i materiálně. Jeho život se stal příkladem pro další, a tak brzy začala vznikat tzv. Ivova bratrstva, která se starají o právní ochranu potřebných dodnes. Ivo Hélory zemřel 19. května 1303 v Kermartinu (Francie). Pochován je ve svém rodišti. Již v roce 1347 jej papež Klement VI. prohlásil za svatého a od té doby je také patronem Bretaně, soudců, advokátů, notářů, farářů, ale i soustružníků a všech chudých a sirotků.
V církevním kalendáři má dnes svátek Celestin (Celestýn). Toto jméno je odrazem latinského slova caelestis, „nebeský". Patron dnešního dne Celestin V. se nebe opravdu dotkl. S jeho osobou je spojen dojemný příběh. Narodil se v rodině chudého rolníka a jmenoval se Petr Celestin. Celé své štěstí nacházel v životě poustevníka a žil v panenské přírodě. V průběhu let se k němu připojilo několik stejně smýšlejících bratrů a vytvořili poustevnickou komunitu celestinů. Uplynula desetiletí, než byl náhle ze své samoty vytržen - stal se papežem! Bylo mu již 80 let, když v roce 1294 rozhodli kardinálové o jeho volbě. Celestin byl zprvu šokován, ale nakonec úřad přijal. Problém byl pouze v tom, že na něj nebyl připraven. Ve své prostotě a neznalosti dělal ty nejzákladnější a nejhrubší chyby, stal se bezmocným nástrojem neapolského krále Karla II. Brzy si však své nedostatky uvědomil a na svůj úřad rezignoval. Přiznejme si, že přiznat neschopnost v takové vysoké funkci by dokázal jen málokdo.To jeho nástupce Bonifác VIII. byl z jiného těsta a choval se v úřadu zcela suverénně. Obával se, aby jeho protivníci Celestina nevyužili proti němu, a tak ho raději nechal uvěznit. Ten za zdmi zoufalý a bez síly k životu 19. května 1296 zemřel.