Darina, Mořic a druhové, Emeram

V občanském kalendáři má dnes svátek Darina. Toto jihoslovanské jméno se vykládá buď jako „dáreček"" či „dar"", nebo v jiném případě, jeli základem jméno Darie, znamená, že „nositelka tohoto jména je držitelkou dobra"".Církevní kalendář dnes připomíná Mořice. Toto jméno latinského půvo¬du má dnes mnoho různých podob. Jednak zní, jak je uvedeno, jindy je mů¬žeme nalézt v podobě Moric nebo také Moris. Jméno znamená, že Jeho majitel pocházel z Mauretánie". Byl tedy Maurem nebo také mouřenínem. V hebrejštině však existuje ještě jedno vysvětlení. Zde je základem slovo moři čili „můj učitel".
V kalendáři však dnes není připomínán sám. Jsou s ním zde i jeho dru¬hové Exsuper, Kandid, Viktor, Innocenc a Vítal, jakož i další křesťanští vo¬jáci, kteří pocházeli z Théb v Horním Egyptě a podstoupili mučednickou smrt u Agauna ve Wallisu, místa, které je dnes známo jako Sv. Mořic (Švý¬carsko). Podle věrohodného podání byli všichni tito vojáci i se svým velite¬lem Mořicem nuceni pronásledovat křesťany. Stalo se tak v roce 302, kdy římský císař Diokletianus a jeho spoluvládce Maximianus tvrdě zaútočili na všechny přívržence Kristova náboženství. Vojáci se však zdráhali krutého rozkazu uposlechnout. Tu dal Maximianus pro výstrahu zavraždit každého desátého muže legie. Avšak postoj těch, kteří přežili, se nezměnil. Situace se tedy opakovala stále znovu a znovu. Pokaždé zemřel každý desátý, až nezbyl nikdo. Tak vešla do dějin krvavá lázeň v Agaunu.
Ostatky mučedníků byly nalezeny roku 380. Walliský biskup Theodor nechal nad tragickým pohřebištěm postavit malý kostelík. Svatyně na úpa¬tí skalní stěny na staré silnici z Galie do Itálie se brzy stala poutním místem. Později byl kostel rozšířen a vedle něj byl postaven hospic. V roce 1128 při¬jali zde usedlí mniši augustiniánskou řeholi, jinak byli zcela samostatní. Ani dnes není klášter sv. Mořice, jak byl nazván, podřízen žádnému biskup¬ství. Zdejší opate mají od roku 1840 titulární hodnost biskupa betlémského a vedle toho jim od roku 1782 až do roku 1951 dokonce patřil hraběcí titul. Tento klášter má však ještě jednu zvláštnost: jeho chrámový poklad je nejvý¬znamnějším z celého Švýcarska. Ostatky mučedníků jsou uloženy ve skvost¬ných relikviářích. Nejpozoruhodnějším dílem je schránka sv. Mořice a reli-kviář Kandidovy hlavy. Obojí nechal zhotovit jako dar dům savojský.
P řekrásný obraz nazvaný Mučednictví sv. Mořice a jeho thébské legie vy¬tvořil v roce 1582 El Greco. Působivé dílo je dnes uloženo v klášteře Esco-rialu v Madridě. Úcta ke sv. Mořicovi se rozšířila po celém světě, vedle Švý¬carska jsou svatomořická poutní místa i u nás. Nejznámější z nich jistě v Olomouci a Kroměříži.
Dal ším dnešním světcem je Emeram. Pocházel snad z Poitiers ve Francii, kde přijal i svěcení na misijního biskupa. Za své sídlo si zvolil Řezno, odkud vyrážel a putoval zemí a kázal. Ve třetím roce své misijní činnosti chtěl Eme¬ram cestovat do Říma, aby podal o své práci zprávu papeži. Na cestě tam se ovšem velice nešťastně zapletl. Vévodova dcera čekala dítě, aniž by dala vě¬dět, kdo je jeho otcem. Aby ji biskup Emeram ochránil, prohlásil, že otcem je on. To však neměl dělat, neboť na základě jeho výpovědi dal Lantpert, vé¬vodův syn, biskupa pronásledovat a po jeho chycení bez milosti v Řezně mu¬čit. Nebohého muže nejprve přivázali na žebřík, pak mu vypíchli oči, vyrva¬li jazyk z úst a usekli mu ruce a nohy. Na následky mučení Emeram ve strašlivých bolestech skonal. Stalo se tak asi kolem roku 652.
Kdy ž se prokázala nebožákova nevinna, nechal vévoda mrtvolu zavraž¬děného přenést do kostela sv. Jiří v Řezně. Emeramova původní krypta v dnešním farním kostele sv. Emerama, který vznikl kolem roku 740, byla nezvěstná až do roku 1894. Leží pod hlavní apsidou a je spojena chodbou s Ramwoldovou kryptou, která byla zřízena roku 980.