Ctirad, Marcel (L), Honorát (z Arles)

Občanský kalendář dnes vyzve k oslavě všechny Ctirady. Jedná se o jméno české a podle odborníků představuje toho, kdo je „čestný a čest má nadevše rád".Ctirada známe z českého bájesloví jako muže, jenž podlehl lsti proradné Šárky. Nechal se okouzlit dívčí krásou a zaplatil za to svým životem. Poněkud divoká doba vrcholící „dívčí války" učinila tenké hranice mezi láskou, zradou a nenávistí ještě tenčími. Ctirad nepostřehl osten zrady, přesekal dívčina pouta a sám na svůj oddíl přivolal troubením na roh houf nepřátel¬ských bojovnic. Za chvíli už visel vpletený v kolo a jeho druhové leželi mrtví v krví zbrocené trávě... Inu, když hovoří zbraně, mlčí nejenom múzy, ale i opravdová láska a nikdo nikomu nemůže věřit. Natož muž ženě.
Obměnou jména Ctirad je Honoratus nebo Honorát. „Čest" se totiž la¬tinsky řekne honor.Římský kalendář si dnes shodou okolností připomíná Honoráta z Arles. Narodil se někdy ve 4. století v Galii, snad v Trevíru (Trier, Německo). O jeho životě do roku 410 nevíme zhola nic. V uvedeném roce však založil na jednom z Lérinských ostrovů u Cóte ďAzur v jižní Francii klášter. Dnes se tento ostrůvek jmenuje Saint-Honorat. U kláštera brzy vzniklo opatství a Honorát se za své zásluhy stává v roce 426 arleským biskupem. Asi o tři roky později však umírá. Jeho ostatky jsou od roku 1788 v kostele Notre Dame v Grasse v jižní Francii.
Český církevní kalendář dnes připomíná Marcela. Toto jméno pochází z latinského Marcellus, což je zdrobnělina od jména Marcus a znamená do¬slova „malý bojovník". Podle kalendáře občanského má svátek 12. října.Dnešní připomínka se týká papeže Marcela I. V různých jeho životopisech se dočteme, že je patronem čeledínů, uklízečů, uklízeček, metařů, zkrátka všech, kdo se starají o pořádek kolem nás. Zvolení papežem znamenalo pro Marcela vážné nebezpečí, neboť všichni křesťané byli tehdy krutě pronásledováni. I Marcel byl brzy zatčen a uvězněn. Císař Maxentius jej však kupodivu neodsoudil k smrti, ale k uklízení po zvířatech v římském zvěřinci. Zvláštní trest měl asi papeže především ponížit. Tomu však těžká práce nevadila. Naopak, Marcel ji vykonával bez odmluvy, ba dokonce při ní stačil ještě psát listy, spisy a zvládnout i organizaci svého církevního úřadu. Nakonec to byl císař, kdo ztratil trpělivost: dal Marcela zbít a vyhnal jej z města. Vyhnanství dolehlo na rodilého Římana patrně více než těžká práce. Domů se už nevrátil, zemřel steskem za branami milovaného Říma. Stalo se tak snad 16. ledna roku 308. Teprve potom jeho tělo přinesli přátelé opět do „Věčného města" a pochovali je na Priscillině pohřebišti.Ironie kalendáře zařídila, že ve starém Římě dnešního dne uctívali bohyni Concordiu jako všeobecný princip harmonických vztahů.