Bruno, Barnabáš

V občanském kalendáři má dnes svátek Bruno, ačkoliv v evropském církevním tomu tak bylo již 8. března. Toto jméno je svým původem staroněmecké a znamená „hnědý".
Dnes si připomeneme Bruna z Querfurtu (Sasko), který se stal patronem Pruska. Narodil se kolem roku 974, vydal se na duchovní dráhu a roku 1004 byl jmenován magdeburským biskupem. Rozhodl se, že se bude věnovat především obracení Slovanů. Slovo Boží hlásal v Sedmihradsku, v západním Rusku a potom v Prusku, proto jej také nazývali „druhým apošto-lem Pruska" (po pražském Vojtěchu Slavníkovci). Jeho mise zde však nedopadla dobře - pravděpodobně 9. nebo 14. března roku 1009 byl na jedné výpravě v Braunsbergu (Polsko) zavražděn.
V církevním kalendáři slaví dnes svátek Barnabáš. Toto aramejské jméno znamená „syn proroctví", protože základem jsou slova bar („syn") a nabhá („proroctví").
Barnabáš patřil mezi 72 Ježíšových učedníků, ale sám svého Mistra již nezažil. Narodil se na Kypru někdy kolem data narození Ježíšova a patřil do rodiny zdejšího statkáře. Jeho původní jméno znělo Josef a byl vychováván ve víře svých židovských předků. Druhé jméno dostal při křtu. Hned poté prodal celý svůj majetek i statek a výtěžek věnoval apoštolu Petrovi pro potřeby církve. Tím, že se dokonale oprostil od všeho pozemského, se něho stal z skutečný křesťan. Věnoval se již jenom svému duchovnímu růstu a brzy získal vzácné charisma (jasnovidecké schopnosti). Od počátku své duchovní cesty se úzce přátelil s apoštolem Pavlem a právě ri jeho doporučení byl přijat mezi apoštoly. Provázel svého přítele na jeho první misijní cestě. Na velkém apoštolském koncilu, který se konal v roce 51 v Jeruzalémě, se však s Pavlem dostal do konfliktu, a vrátil se proto raději na rodný Kypr, aby tam mnoho let kázal evangelium. Na jedné misijní pouti byl roku 61 v Salamidě u Famagusty ukamenován. Dnešního dne se jeho památka slaví již od raného středověku, v Miláně, jehož je patronem, už od 5. století. Ve východní církvi si Barnabáše připomínají 11. dubna. Lidé se k němu většinou modlili, aby se vyhnuli sporům a smutku. Také u něho hledali ochranu proti krupobití a padání kamení, jako svého patrona jej uctívají tkalci a bednáři.