Bohuslava, Willibald a Hostivít
V občanském kalendáři má dnes svátek Bohuslava. Jedná se o mužský protějšek jména Bohuslav, které je obdobou řeckého jména Thimotheus, což znamená doslova „uctívající Boha" - tedy opět našeho Bohuslava.
Podle církevního kalendáře slaví svůj svátek Willibald. Toto německé jméno bychom mohli přeložit asi tak, že se jedná o „muže silné vůle".
Patron dnešního dne biskup Willibald byl bezesporu mužem vzácným. Narodil se 22. října roku 700 v jižní Anglii. V roce 720 se vypravil se svým otcem Richardem z Wessexu a bratrem Wunnibaldem na pouť do Říma. Cestou otec zemřel v Lucce. Po dvouapůlletém pobytu ve „Věčném městě" se vydal Willibald sám ještě do Palestiny a Kónstantínopole (dnešní Istanbul, Turecko). V roce 729 se konečně opět vrátil do Říma. O deset let později jej vyzval papež Řehoř III., aby podnikl spolu s „apoštolem Němců" Bonifácem misii v Germanii. Willibald se usadil v Eichstáttu a stal se zde biskupem.Brzy jej zde začali nazývat „biskupem šlechticů", protože se spojil s mnoha šlechtici bavorské oblasti, kteří jej podporovali v jeho úspěšné misijní činnosti. Dodnes je Willibaldovo jméno spojeno s Eichstáttem, kde nechal vybudovat chrám, který jej neustále připomíná. Zde byl také světec po své smrti 7. července 787 pohřben. Willibaldův oltář, vlastní památník světcův, je v chóru, kde jsou v mramorové urně nad svatostánkem uloženy jeho ostatky.
Dříve měl v našem kalendáři svátek Hostivít. Jde o prastaré jméno, které pochází snad ze staroslovanské mytologie. Někteří vědci se domnívají, že se možná jedná o jméno jednoho z bohů a lze je přeložit jako „vítejte u nás" nebo „bydlete u nás".
Hostivít patřil podle kronikáře Kosmy k bájným českým knížatům. Uzavírá řadu pohanských Přemyslovců a měl by být otcem knížete Bořivoje. Jen tak pro zajímavost, pořadí těchto knížat bylo následující: Přemysl, Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklaň a konečně Hostivít.
Ve starém Římě se dnes konala slavnost Consualia, kterou si obyvatelé připomínali boha polní úrody Consa. Dalším svátkem byla slavnost Fleriae ancillarum - tohoto dne si mohly římské služky dělat, co chtěly, nebyly totiž pod kontrolou svých paní.V keltském kalendáři pak končí měsíc dubu Dair.