Bohumír, Gottfried, Jan (Duns Scotus)

Bohumír je totožný s Gottfriedem, takže se dnes církevní i občanský kalendář vlastně shodují.
Patronem dnešního dne je Bohumír/Gottfried z Amiens. Narodil se kolem roku 1065 jako syn šlechtických rodičů blízko města Soissons na severu Francie. Vzdělání se mu dostalo v klášteře. Už ve svých pěti letech se Bohumír pokoušel napodobovat klášterní bratry v postu a v jiných ctnostech. Již tehdy se rozhodl, že se rovněž stane mnichem. Ve svých 25 letech přijal kněžské svěcení a o rok později byl jmenován opatem kláštera Nogentsous--Coucy v Champagni. Svůj úřad starostlivě zastával po deset let, než byl na synodě v Troyes proti své vůli zvolen biskupem v Amiens. Nakonec se tomuto rozhodnutí podvolil a nastoupil pěšky a v kajícím rouchu do své biskupské rezidence. Ani ve svém vysokém úřadě Bohumír nezměnil svůj asketický způsob života. Často jedl jen suchý chléb a své jídlo dával chudým, které k sobě denně zval. To se však příliš nezamlouvalo jeho nadřízeným ani podřízeným. Brzy na sebe obrátil nenávist svého kléru, protože kritizoval duchovní své diecéze pro jejich příliš světský způsob života; mnohé z nich dokonce nev áhal vyloučit z církevního společenství. Bohumír prostě neměl respekt před hodnostmi ani před jménem, a tak si při veřejném kázání dovolil kárat i hraběte z Artois za to, že přišel se svým dvorem do chrámu v neslušném oděvu.
Bohumír zemřel 8. listopadu 1115 v klášteře StCrépin v Soissonsu ve věku necelých 50 let. Byl pochován zprvu v chóru opatského kostela, o 20 let později byly ostatky vyzvednuty a pochovány ve schránce na hlavním oltáři. Biskup Bohumír je často znázorňován s mrtvým psem. Váže se k tomu legenda, podle níž Bohumír jednou, když tušil útok na svůj život, dal svému psu kousek chleba, který předtím namočil ve víně. Zvíře prý padlo mrtvé k zemi, protože víno bylo otrávené. Inu, kdo kritizuje mocné tohoto světa, musí počítat se vším.
Dal ším dnešním oslavencem je Jan (Johannes) Duns Scotus (Skotský), jeden z nejproslulejších teologů nejen své doby. Byl rozený Skot (proto jeho příjmení), Duns je pravděpodobně upřesnění dle jeho rodiště. Už jako mladík měl časté kontakty s františkány. Od svého čtrnáctého roku k nim chodil do školy a brzy nato také vstoupil do řádu. Po skončení svého teologického studia v Oxfordu a v Paříži sám učil napřed v Oxfordu, pak v Paříži a nakonec v Kolíně. V Kolíně měl Jan Skotský na příkaz svého řádového generála bojovat proti bludným naukám, avšak k tomu už nedošlo, protože krátce po svém příchodu k Rýnu zemřel v pouhých 43 letech (8. listopadu 1308 v Kolíně, Německo).
Jan byl pochován v kolínském kostele minoritu. Františkánovu paži přenesl v roce 1954 kardinál Frings do krypty bývalého františkánského kláštera v Kolíně a v roce 1980 byla relikvie přenesena do poutního kostela v Neviges. Spolu s Tomášem Akvinským a Bonaventurou je pokládán za významného učitele teologie. Německý filozof Martin Heidegger mluvil o Janu Duns Scotovi jako o „mysliteli budoucnosti". Slavným se františkán stal také jako bojovník za učení o neposkvrněném početí Panny Marie. Byl též nazýván doctor marianus („učitel mariánský") nebo doctor subtilis („učitel přesný, důsledný").
V protestantském kalendáři je dnes připomínka roku 1620, kdy se na Bílé hoře střetlo české stavovské vojsko, vedené Anhaltem, Thurnem a Hohenlohem, s císařskou armádou, bojující pod vedením vévody bavorského Maxmiliána a hraběte Karla Bonaventury Buquoye de Longueval. Napohled bezvýznamné vojenské střetnutí a prohra stavovských vojsk však znamenaly konec suverenity Českého království a přivodily výbuch běsnění třicetileté války, která se po dlouhé roky nevyhýbala ani našemu území a obyvatelstvu přinesla jenom strádání a mnohdy i smrt. Vlast opustilo velké množství protestantů a většina z nich se již domů nikdy nevrátila.