Alice, Pavel (Thébský) a Maurus

Podle občanského kalendáře má dnes svátek Alice. Původ tohoto jména je nejasný. Část odborníků se domnívá, že Alice je v anglosaských zemích jed­ním z řady domáckých tvarů jména Alžběta (Elizabeth). Jiní tvrdí, že jde o odvozeninu ze starofrancouzského jména Aaliz. U dalších vědců se do­zvíme, že jde o zkratku staroněmeckého Adalheit či Adelaida s významem „ušlechtilá bytost"" nebo „vznešená postava"". Což se k tomuto jménu zna­menitě hodí. V českém církevním kalendáři dnes nacházíme Pavla Thébského zvaného Poustevník. Patří k nejznámějším eremitům Egypta. Narodil se kolem roku 228, rodiče mu zemřeli, když mu bylo asi patnáct let. Zanechali po sobě velký majetek. Švagr mu toto bohatství záviděl a přemýšlel, jak o něj chlapce připravit. Nakonec se rozhodl pro udání, jež funguje po celá staletí spolehlivě. Označil proto malého Pavla za křesťana a tím za nepřítele státu. Naštěstí se Pavel o nebezpečí včas dozvěděl a podařilo se mu uprchnout.Utekl hluboko do pouště, kde prožil celý zbytek života. Věnoval se pouze duchovnímu životu - odříkání, rozjímání, úvahám. Krátce před smrtí se setkal s opatem Antonínem, který jej po jeho smrti pohřbil. Pavel odešel z tohoto světa kolem roku 341, stár více než sto let. Tvrdí to alespoň rukopis Jeronýmův, z něhož máme všechny zprávy o světcově životě. Když v roce 1250 vznikla v Uhersku jediná poustevnická kongregace, dala si jméno právě po Pavlovi Thébském. Vznikli tak paulíni (pavlíni). Nakonec se roku 1381 dostaly do Uherska i Pavlovy ostatky. Mniši je přinesli až do hlavního města Budy (Budapešť). Vedle patronátu nad paulíny a eremity drží Pavel Thébský ještě ochrannou ruku nad košíkáři a výrobci rohoží.
Poslední dnešní světec se jmenuje Maurus a narodil se kolem roku 500 v rodině římského senátora. Jeho život je úzce spjat s působením Benedikta z Nursie, jehož byl oddaným žákem již od svých dětských let. Když Benedikt roku 529 přesídlil s několika mnichy na Monte Cassino a založil tam slavný klášter, zárodek benediktinského řádu, stal se Maurus jeho nástupcem v klášteře Subiaco v Sabinských horách. O dalším životě opata Maura není mnoho známo, podrobnosti nevíme ani o jeho smrti a hrobě. Podle legendy měl Maurus dar uzdravovat nemocné. To je také důvod, proč jej lidé volají při různých onemocněních. Tzv. Maurovo požehnání udělované nemocným má své počátky právě u něho. Vedle toho je Maurus také patronem měditepců a uhlířů.