M. Jan Hus, Marie Gorettiová

Dnes je v našem kalendáři připomenuto výročí upálení M. Jana Husa. Jan se narodil asi roku 1371, z řejmě v Husinci u Prachatic. Od roku 1390 studoval na univerzitě v Praze, v roce 1393 se stal bakalářem a roku 1396 mistrem svobodných umění. Své vzdělání završil roku 1404, kdy se z něho stal ještě bakalář teologie. Od roku 1398 sám vyučoval na artistické fakultě, kde byl v letech 1401-02 děkanem. V roce 1400 byl vysvěcen na kněze, poté kázal v Betlémské kapli na pražském Starém Městě. Jeho akademická kariéra vyvrcholila v letech 1409-10, kdy byl zvolen rektorem univerzity v Praze. Když se do Čech dostaly z Anglie reformní spisy, stal se čelným představitelem a vůdcem českého reformního hnutí, usilujícího o nápravu křesťanské církve a společnosti. Vzorem mu byl anglický myslitel Jan Viklef (John Wycliffe). Tyto myšlenky si začaly získávat podporu vlivných kruhů, předních osobností královského dvora Václava IV. i části pražského obyvatelstva. Od roku 1408 měl Jan Hus i jeho přívrženci stále častější a ostřejší konflikty s ideovými protivníky, mezi než patřili především němečtí mistři na univerzitě v Praze a česká církevní hierarchie. V té době se Hus jakožto rektor zasadil o vydání Dekretu kutnohorského (18. ledna 1409), kterým Václav IV. zajistil na univerzitě českému národu hlasovací převahu. Na protest proti tomu odešli všichni ostatní studenti, bakaláři a mistři z Prahy, čímž univerzitu těžce zasáhli. Reformní skupina v čele s Husem v zápase o pražskou univerzitu sice zvítězila, ale v roce 1410 dal pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka veřejně spálit exempláře Viklefových spisů, což odstartovalo počátek kampaně proti Husovi, jenž odmítl předvolání k procesu před římskou kurii. O dva roky později ztratil po protiodpustkové aféře mistr Jan důležitou podporu Václava IV. Nad Prahou byl vyhlášen interdikt (1412), a tak Hus raději opustil město a žil pod ochranou šlechtických příznivců na venkově. Nejprve na Kozím hrádku u Sezimova Ústí, poté na hradě Krakovci u Rakovníka. Právě odtud v říjnu 1414 odjel na obecný koncil do Kostnice, na němž byl v listopadu 1414 uvězněn a poté postaven před koncilní soud, který shledal některé články jeho učení kacířskými. Když Hus odmítl své názory odvolat, byl odsouzen pro kacířství a upálen. Jeho smrt zasáhla Čechy jako blesk. Posílila zde rozvoj reformního hnutí, jež záhy přerostlo v husitskou revoluci.

Husovo vystoupení předběhlo svou dobu, protože otázky, které si tehdy pokládal a o nichž chtěl diskutovat, začaly zbytek Evropy zajímat až za sto let (Luther). Evropu v době Husově vzrušovala především renesance a humanismus. Mravně duchovní pojetí křesťanství v duchu středověkého univerzalismu 14. století, jak je prezentoval on, bylo pro tu dobu ještě příliš odvážné. Méně se o Husovi ví, že napsal i mnoho zajímavých spisů. Mimo jiné byl autorem knih O svatokupectví, Vyloženie sv. čtení nedělních (Postila), O poznám cesty pravé k spasení (Dcerka), O šesti bludiechaDe ecdesia („O církvi"), v níž křesťanskou církev nechápe jako instituci, nýbrž jako společenství věřících, již se řídí Božím zákonem a jsou předurčeni ke spasení. Oproti latině vyzdvihoval úlohu mateřského jazyka; ve snaze přiblížit jej lidu zjednodušil zaveden ím diakritických znamének český pravopis. Velký ohlas měly také jeho listy adresované do vlasti z kostnického vězení.
V římském i českém církevním kalendáři je dnes připomenuta Marie Gorettiová. Jako nejstarší z pěti dětí přišla Marie na svět 16. října 1890 v Corinaldu (západně od středověkého města Ancony) v prosté, ale vážené rolnické rodině. Poté, co její rodiče nemohli už na svých polích dost vydělat, odešla celá rodina roku 1899 na protilehlé pobřeží Itálie, do malé vesnice blízko Nettuna. Zde začalo jejich neštěstí, když rok po příchodu do nového domova zemřel otec na malárii. Aby uživila rodinu, musela matka pracovat mnohem více a Marie se starala o své čtyři sourozence. Ovšem v té době stále častěji obtěžoval jedenáctiletou dívku Alexandr, šestnáctiletý syn pronajímatele. V sobotu 5. července 1902 došlo ke katastrofě. Alexandr se pokoušel Marii znásilnit. Dívka se zoufale bránila, avšak proti hrubé síle násilníkově byla bezmocná: zraněna 14 bodnými ranami nožem byla Marie dopravena do nemocnice, kde den nato zemřela. Ještě před smrtí svému vrahu odpustila. Ten byl odsouzen ke 30 letům nucených prací. Jednou měl vidění, v němž se mu Marie zjevila a podávala mu květiny. Alexandr definitivně prozřel a po svém předčasném propuštění vstoupil v roce 1928 jako laický bratr do kapucínského řádu.